Mistři světa !? // MS 2022 FF

,,Kanadský přesun"

,,Včera odstartovalo mistrovství světa v ledním hokeji, které se letos koná ve Finských městech Helsinky a Tampere. Česká reprezentace se řadí do skupiny B pro kterou náleží stadion v Tampere a již dnes v 15:20 zahájí zápas s Velkou Británií ve kterém je podle sázkových kanceláří jasným favoritem. Český tým celkem čeká sedm utkání, ve kterých se poperou o účast v play - off, což rozhodně nebude nic jednoduchého. Navíc proběhl přesun dvou týmů, skupinu B opustil našlapaný tým USA, který se utká se soupeři ve skupině A a naopak do skupiny B zamířil tým Kanady složen převážně z mladých hráčů, kteří se také pokusí urvat postup. Přesun proběhl pro nás z dosud neznámých důvodů." Uvedla reportérka sportovních zpráv, které jsem po dlouhé době zapnula. Je to snad už rok, co jsem se nepodívala na hokej, který jsem tak milovala a až teď zjišťuju, jak moc mi to chybí. Proto jsem možná už nemohla dospat na dnešní zápas, který odsedím na tribuně kousek od střídaček. Co mě ale trochu děsí je příjezd Kanady. Vždycky byla silná ať už se skládala z jakýchkoliv hráčů a my měli pokaždé problém hrát proti ní.

Pořád jsem ležela v posteli i dávno po snídani a koukala se na záznam zápasu Finska a Norska z předešlého dne. Zápas skončil 5:2 pro Finy, čemuž se nejde ani divit. Přijeli s pořádně silným týmem obohaceným hvězdami z NHL a už teď bojují o finále. Play - off je u nich jasnou záležitostí.

,,Oli Määttä se dostává do samostat-..." zaslechla jsem slova Roberta Záruby vycházející z mého notebooku, ale zvuky za dveřmi byly hlasitější. Je mi jasný, že jsou to kluci, protože je dnes jen dobrovolný trénink, na který se vydalo jen pár hokejek, mezi nimi třeba Kuba Flek nebo Filda Chytil.

Zaklapla jsem noťas, rychle na sebe hodila tepláky, tričko se znakem české reprezentace co jsem někomu ukradla a rozešla se otevřít s ironickým výrazem. Neměla jsem na ně zrovna moc náladu.

,,To jdete zas pařit?" Vypálila jsem trochu nepříjemně hned u dveří aniž bych si pořádně ověřila, kdo za nima stojí, protože k mému překvapení tam nestál nikdo z naší reprezentace, ale mladý kluk s kufrem za sebou a mikinou Hockey Canada.

,,Omlouvám se, ale já mám mít pokoj 217" spustil anglicky a bylo jasně vidět, že byl v rozpacích. To jsem byla ale i já. Nevěděla jsem jak reagovat a on vlastně taky ne. Jen jsme na sebe upřeně koukali a ani jeden jsme se neměli ke slovu. Celá tahle situace nám přišla trapná a naprosto nemožná.

,,Vážně 217? Nespletl ses? Protože já už jsem tu skoro týden" nasadila jsem zamyšlený výraz a on vytáhnul kartičku, kterou mi vrazil do ruky. Vážně tam bylo číslo 217.

,,Z recepce mě poslali sem" poškrábal se nervózně na zátylku ale i tak se pokusil usmát a tím odhalil řadu svých bílých velkých zubů. Až teď jsem si ho prohlídla. Měl hnědé delší vlasy, měřil tak metr osmdesát pět a někoho mi strašně připomínal. Snažila jsem se ve své hlavě vypátrat koho, ale měla jsem úplně černo.
Naštěstí se z vedlejšího pokoje vyřítil Kuba Vrána a když viděl mě v rozpacích, přišel se podívat.

,,Co se děje?" Spustil nejdřív anglicky a pohledem cukal ze mě na Kanaďana a z něj zpátky na mě. Pak se ale zarazil: ,,,Jo tak sem se podělo to moje tričko" ukázal na to, co jsem měla zrovna na sobě a hlasitě se zasmál. Asi to jeho být i mohlo. Viselo na mě a s mojí výškou mi bylo až skoro po kolena. Ale i tak bylo děsně příjemný.
Pokrčila jsem rameny a raději mu naznačila, ať celou situaci vyřeší za mě. Stočil oči v sloup, v zápětí se zasmál a podíval se na hráče z Kanadské reprezentace, se kterým začal něco dlouze řešit. A já mezitím ve svých myšlenkách pátrala, kdo onen hezký Kanaďan je.

Naštěstí naše utrpení brzy vyřešila recepční. Sprintila po schodech nahoru a zastavila přímo u nás, kdy se zapřela o kolena a v předklonu se dlouho vydýchávala. Nebyla schopna jediného slova, což mi přišlo děsně úsměvné. A ač jsem se snažila držet, nahlas mě rozesmál úšklebek, co měl Kanaďan na tváři a Kubovo grimasy, co házel na recepční s mírně širší postavou. Ale pro naše štěstí náš problém vyřešila, omluvila se a toho kluka z Kanady poslala o patro výš. A hned potom se ke mně narval Vránič a do ruky mi vrazil ovladač od Playstationa. ,,Tak ukaž, co umíš" zašklebil se a vybral si tým jako první. Ještě ke všemu českej nároďák a na domácí straně, proto já musim hrát z kopce a to děsně nenávidím. Skončila jsem u Kanady, možná jsem i trošku doufala, že v soupiskách najdu toho hnědovlasýho, co mi před chvílí stál u dveří, ale hlavně jsem se začala soustředit, abych Havrana převálcovala za ten výběr domácí strany. No, marně. Prohrála jsem. O jeden jedinej gól. V prodloužení.

,,Jo!" Zaradoval se hlasitě Kuba a vyskočil z mojí postele na nohy. Ukazoval mi svou radost, co má z mé porážky, až se mi do pokoje vrhlo celé komando hokejistů, co tu Havran tak řve a že chtěj hrát taky. Takže s koukáním na hokej mám smůlu, protože za chvíli odcházím i s týmem na stadion, kde proběhnou přípravy na zápas. Tak snad vyhrajeme, protože Britové mohou překvapit. No, doufejme, že nic nevytáhnou a nechaj se přejet našimi Čechy.

~ no reálně, tu Kanadu jsem musela dostat nějakym způsobem do Tampere 🤣 vím, že to je strašně nereálný, ale je to nezbytno nutný pro další vývoj příběhu... no, snad se to dá číst 🤭😋 můžete mi dát do komentáře názor či cokoliv ❤ ~