Mistři světa !? // MS 2022 FF

ošetřovna

,,Napij se" podával mi starostlivě vodu Hroňas.

Seděla jsem opřená o stěnu v šatně, na Chýťově místě. Kolem mě se utvořil hlouček hokejistů, každej na mě potřeboval vidět. Hroňas seděl vedle mě, s flaškou minerálky. Držel mě za koleno a rentgenoval pohledem. Chýťa chodil nervózně kolečka a Vránič seděl vedle na druhý straně. Hladil mě po paži a snažil se mi dát pocit klidu. Zbytek tak nějak postával naproti mně, diskutoval mezi sebou a nepřestával na mě zírat.

,,Nechci" odstrčila jsem Hroňasovu ruku s pitím od sebe: ,,Co se vůbec stalo?"

,,Napij se, bude to lepší" nenechal se odbýt Filip.

,,Ten kretén tě pustil ze vzduchu na hlavu, ze zvedačky nebo z čeho"  osvětlil mi situaci Kubalda a pohledem rychle těknul po Chýťovi. Zatínal zlostně ruku v pěst.

,,Kdyby tam nepřišel Vrána hlasitě řvát, žes tam nechal věci a jestli nevíme kde, nic z toho by se nestalo!" Bránil se Filip z Rangers a zároveň vraždil pohledem Vránu i Kubalíka.

,,A jak jsem měl vědět, že budete zkoušet nějakou debilní zvedačku?!" Obořil se hned Vránič, čímž spustil další docela ostrou výměnu názorů.
Všechno klidnil až táta naší společnosti Hroňas: ,,Držte hubu! Všichni! Vy se tu budete ještě hádat, kdo za to může, ale to, že Lar akorát tak přihoršíte, to vás nezajímá?! Kurva Filipe, vzpamatuj se! My víme, že seš do ní zabouchlej, ale teď není čas ani prostor se hádat, kdo co udělal! Raději spolupracujte a doneste mi nějakej obvaz a ledovací gely" 

,,Fajn, ale kde tu jako podle tebe máme najít lékárničku, když je ošetřovna zamknutá?" Změnil rázem tón hlasu Kubalda a porozhlídnul se po místnosti.

,,Je mi to u prdele, ale pohněte si" vypálil Hroňas směrem k němu s Chytilem a pohledem popohnal i Záďu směrem k nim. Stočil oči sloup, nic neříkal a rozešel se ven ze šatny následován těma dvěma.

,,Dobrý, Lauri?" Povzdychnul si Kuba Vrána a vyměnil si pohled s Hroňasem.

,,Mohlo by být líp" odpověděla jsem potichu a pohlídla na svoje levý zápěstí. Dost mě bolelo, snad i víc, než samotná hlava. Ale asi to dává logiku, když jsem si při pádu pod hlavu strčila zrovna levačku a zabořila celý svoje tělo plnou vahou na ní. Teď jen doufat, že je naražená. Hledat  nemocnici v Tampere rozhodně nechci. A vysvětlovat cokoliv tátovi už vůbec ne. Proto nemůžu kdyžtak skočit ani za týmovým doktorem. Bude mi muset stačit Hroňas, kterej se alespoň tváří, že nějaký zkušenosti s ošetřováním má. Teď ale jen doufat, že se pouze tak netváří.

,,Mrzí mě to, nevěděl jsem, že tam děláte takovýhle voloviny" pohladil mě prstama po stehně Vránič a trošku, provinile se usmál.

,,V pohodě, nemohls to vědět, ani ty, ani Chýťa, nikdo" usmála jsem se trochu nazpět a opřela si hlavu o Hroňase.

,,Chce se mi strašně spát" špitla jsem. Celou dobu jsem víčka držela sotva otevřená.

,,Já vím, ale teď hlavně neusínej" špitnul Filip nazpátek. ,,Spinkat budeme až v hotelu, jo?"

,,Jó" přikývla jsem.

🏒🏒🏒

,,Hej Dominiku, to jako vážně chceš jít pro lékárničku ke kanadskýmu nároďáku?" Zhrozil se Chýťa. Všichni tři stáli ještě na chodbě. Ani ne daleko od vlastních šaten, ale podstatně blíž k těm kanadským. Dveře měli kanaďani pootevřený, za pár minut začínal jejich trénink. Podle rozpisu měli na něj dnes přesně hodinu na úplně prázdným ledu.

,,A co chceš jako dělat? Nikdo z nich v šatně nebude, jen se tam proplížíme, vezmem si pár věcí a bude to. Nikdo nic nezjistí" hodil ruce do obranného gesta Dominik a tázavě se podíval na Záďu. Ten jen myknul rameny.

,,A co když tam zrovna někdo bude? To jim asi úplně nevysvětlíme" vložil se do plánování konečně Záďa.

,,To je jedno, prostě pojďte" rozešel se Domča kupředu a oba Filipové, aniž by něco řekli, se rozhodli ho následovat. Ani jeden z nich z toho neměl nejlepší pocit, ale Chýťu hnala láska, touha pomoc.

,,Nikdo tu není" mávnul Kubalda a všichni tři se potichu proplížili do šatny Kanaďanů. Zůstali stát u dveří, Kubalík hledajíc dveře do ošetřovny, Záďa hlásící jakýkoliv pohyb a Chýťa měl být tím, který se proplíží k lékarničce.

,,Dělej, Filipe, někdo jde!" Vypísknul Záďa, skoro jako malá holka.

,,Už to mám" křiknul druhej Filip nazpět a rozběhl se zpátky za klukama. Rychle zabouchli dveře a rozběhli se pryč od kanadských šaten.
Za sebou ale ještě slyšeli nadávky a otázky typu, co tam pohledávaj, než zabouchli dveře do kabiny svého týmu.

,,Tyvole, uf, to byl pěkně debilní nápad" hodil vražednej pohled Chýťa po Dominikovi a společně se rozešli k Lau i zbytku kluků.

🏒🏒🏒

,,Jak ti je, Lar?" Zeptal se polohlasem Filda Chytil, aby mě nevzbudil z polospánku. Snažila jsem se neusnout, tak, jak mě prosil Hroňas. Ale šlo to ztěžka. Těžkly mi ruce i nohy, zpomalovaly se mi všechny reakce. Všechno mě bolelo.

,,Nic moc" přemohla jsem se k odpovědi. ,,Všechno mě bolí, hlavně teda ta ruka s hlava"

,,Neboj, už to bude dobrý" přehraboval se Kuba Vrána s Kubou Flekem v lékárničce a oba mě naráz utěšili.

,,Fakt mi to promiň, Lauri, nechtěl jsem tě pustit" kleknul si ke mně Chýťa. Měl tvář skoro u tý mý, dívali jsme si chvíli do očí. Než jsem strhla pohled k Hroňasovi.

,,Ukaž tu ruku, máš ji nateklou" přikládal mi na ní nějaký polštářek naplněný modrou tekutinou, ale byl studený. Příjemný. Ale pak ho vyměnil za obyčejný stahovací obvaz s asistencí Chýti.

,,Přidrž to, padá mi to"

,,Vole padat to bude vždycky, když budeš začínat od spodu, ukaž mi to" stočil nad obouma oči v sloup Vránič a řemeslo po nich převzal on. Sice to zavázal, ale k profesionálnímu vzhledu to mělo ještě daleko. Všichni se začli smát, dokonce i já se trochu ušklíbla.