Začátek

221 5 0
                                    

Jmenuji se Patricie Lucie z Cintry a mám sestru dvojče Cirilu Antonii Luciu z Cintry. Obě dvě nás vychovávala babička na našem hradě ,ale jednoho dne se babička vrátí z bitvy a řekne nám že musíme utéct a najít Geralta z Rivie.,,Ne babi nemůžeme jít sami musíš jít s námi!",,Já mám strach !",,Patricie jsi velmi silná a dokážeš se o svoji sestru v případě nouze postarat.",,Ale moc dobře víš že svoji sílu nedokážu ovládat .",,Mohla bych jí někoho zabít.",,Ano já vím že máš strach že by jsi mohla někoho zabít ,ale někdy je zapotřebí aby si ochránila ty na kterých ti záleží.",,Dobře" souhlasila jsem .Moje sestra Cyrila se na mě jenom podívala a v jejich očích jsem  viděla také strach ale také naději bojovat a přežít .Běželi jsme rychle do stáji a vyhýbali se všem bojům které řádili v Cintře .Když jsme se tam konečně dostali rychle jsme osedlali naše koně a vyrazili pryč z Cintry. Bohužel se nám daleko nepodařilo ujet .Teda aspoň ne Cyrile , někdo trefil jejího koně a než jsem se stihla otočit pro svoji sestru už jí nějaký černý rytíř unášel na svém koni pryč. Byl velice rychlý ale i svého koně jsem měla celkem rychlého takže se mu byla hned v patách .Křičela jsem na něj aby ji pustil ale on jel stále dál a dál. Nakonec mi nezbylo nic jiného než zakřičet a najednou před ním pukla zem naše koně se splašili a já se odkutálela stranou .Protože i můj kůň se pod tím mým křikem vzepjal a já jsem se na něm nedokázala udržet .Když jsem se rychle z pamatovala z pádu ,doběhla jsem ke své sestře a utíkali od rytíře pryč .Ten samozřejmě spadl do průrvy kterou vytvořil monolit který  po mém křiku též spadl . S mojí sestrou jsme se rychle vydali pryč od průrvy než se dokáže ten černý rytíř vyhrabat ven. Bála jsem se ale byla jsem se svojí sestrou a věděla jsem že i když budu v nouzi moje sestra mi pomůže. Nechtěla jsem jen tak používat svoji sílu.
Od malička jsme trénovali boj s mečem a lukem. Moje sestra v tom byla celkem dobrá mě boj až tak nezajímal .Se svojí sestrou jsme ušli celkem velký kus cesty. Dostali jsme se i k vílám které nám nakonec pomohli a my se vydali dál.Po několik měsíců jsme putovali různými lesy loukami jak to jen šlo .Vyhýbali jsme se co nejvíc lidem protože když jsme po našem útěku z Cintry navštívili nejbližší vesnici ,chtěli nás tamní lidé odvézt k tomu černému rytíři .Asi na nás vypsali odměnu .A to jsem nehodlala riskovat a tak jsme cestovali jenom přes pole louky a lesy .

Kterou znich mi přisoudil OsudKde žijí příběhy. Začni objevovat