Kterou znich mi přisoudil Osud

prošla jsem kostilamem

Když jsem viděla že to moje sestra zvládla hned na poprvé ,celkem mě to naštvalo ale nechtěla jsem to vzdát a vyšla jsem znovu schody a zkoušela to dál a dál .Nakonec se mi podařilo projít všemi čtyřmi trámy a teď mě čekal ten ošklivý točící se trám .Když jsem ale skrz něj chtěla projít sekl mně do ramene a shodil na zem .Zaúpěla jsem bolestí ale hned jsem vstala .Lamber se na mě podíval a řekl :,,Podívej se princezno uznej že nejsi na tohle stavěná a že patříš do zámku !"Podívala jsem se na svou ránu na ruce a pak se otočila na Lamberta.,,Tak podívej ,sice nejsem schopná jako moje sestra ale to ještě neznamená že to vzdám .",,Budu to zkoušet tak dlouho dokud to nezvládnu i kdybych tady měla na ty dráze umřít je ti to jasný !"Řekla jsem už podrážděně a vydala se zpátky na začátek a znovu jsem to zkoušela .Nakonec jsem i ten kolotoč s ostny prošla a teď přede mnou byly trámy které byly zapuštěné do skály a vypadaly jako schody akorát byly různě daleko od sebe některé měli velké mezery některé o něco menší .Ty menší se zvládli lehce ale najednom z nich mi uklouzla noha a já jsem sletěla ze dvou a půl metrů na zem .Měla jsem odřené koleno naštěstí jenom to .Všimla jsem si že Coen už vedle Lamberta nestojí ale že mezitím přišli další tři zaklínači a tak jsem se vydala na začátek .Když jsem prošla prvním úsekem ,což byly  klády tak jsem prošla i ostnatým kolotočem. To mi pár zaklínačů projevilo svou poklonu že jsme to zvládla a já jsem se vydala na schody. Když jsem dorazila do půlky čekala mě největší mezera ze všech na které mi samozřejmě podjela noha a já jsem visela na trámu .Naštěstí se mi podařilo po půlminutě zachytit se na spodním trámu pod ním a tak se mi podařilo znovu se postavit o schod níže. Pak už jsem bez problémů vyskočila nahoru a podařilo se mi dostat před houpačku .To bylo zatím nejdál kde jsem byla .Podívala jsem se dolů za ostatními a všimla jsem si že už mezi nimi stojí i Geralt a zaujatě mě pozoruje .Byl asi překvapený jak daleko je jsem se dostala. Ale to taky netušil kolikrát jsem z té trati spadla .Odhodlala jsem se ke skoku na houpačku kde jsem se zachytila a houpačku rozhoupala. Čekala mě předposlední část celé trati a to skok z houpačky na dvě visící koule .Naštěstí se mi podařilo na ně skočit a zachytit se a tak jsem se znovu rozhoupala , a když jsem se odhodlala ke skoku na cílovou rovinku smekla se mi noha protože všude byla samozřejmě zima a skutálela jsem se na zem .Geralt ke mně přišel a místo toho aby řekl že jsem dobrá .Ta mi jenom řekl",,Byla jsi blízko ,velice blízko!"Čekala jsem od Geralta aspoň malou pochvalu ale ta jeho věta :Byla jsi blízko. mě od něj strašně zabolela. A tak jsem se postavila i když mě celé tělo bolelo a vydala jsem se zpátky do sídla.