Učebna Informatiky

36.Kapitola

Ráno mě vzbudili něžné doteky na mém obličeji. Nikdo jiný než Adam to být nemohl. Pomale jsem otevřela oči a spatřila ho. Jeho vlasy trčely do všech stran. Usmála jsem se na něj.

„Jak jsi se vyspala?" Přehodil přes mé boky ruku a přitáhl si mě k sobě blíž.

„Tak jak už dlouho ne." Dívala jsem se mu přímo do očí.

„Já jsem se s tebou vyspal nádherně." Usmál se na mě.

„Budeš muset domů?" Zeptal se mě, když si sedl.

„Zavolám mamce a zjistím to." Přidržela jsem si peřinu na těle a natáhla se do šuplíku pro telefon. Adam mě obejmul. Vytočila jsem mamčiné číslo. Při čekání jsem Adama vískala ve vlasech a on spokojeně mručel.

„Ahoj Maddy."  „Ahoj mami, jen jsem se chtěla zeptat kdy mám přijít domů."  „Přijď k obědu."   „Dobře, díky."  „Ještě užívej, ahoj."   „Ahoj."
Típla jsem hovor.

„To máme ještě spoustu času." Zamručel v mém klíně.

„To je pravda, ale bez snídaně nic nezvládnu." Uchechtli jsme se společně.

„Tak honem, ať mi neumřeš hlady." Rychle se zvedl a oblekl. Běžel už do kuchyně. Blázínek!

Já jsem se zvedla s mírnou bolestí v podbřišku. Sebrala jsem své oblečení ze země a oblékla si ho. Vyrazila jsem do kuchyně.

Tady už Adam připravoval kaši. Neměl tričko, takže jeho všechna tetování na zádech byla konečně pořádně vidět. Přešla jsem k němu a všechny ty tetování si důkladně prohlédla. Ale nezaujaly mě tak jako jeho jizva. Jeho jizva se táhne od levého ramene až ke středu páteře, ale u páteře už je skoro neviditelná.

Rychle jsem ho obejmula. Pod svým objetím jsem cítila jeho svaly. Je pravda, že jsem ho zatím cvičit neviděla. Svými bříšky prstů jsem ho pohladila po vypracovaném bříšku.

„Zajímalo by mě, proč jsi si vybral mě, když máš na lepší." Se zakloněnou hlavou jsem se na něj koukla.

„Maddy, na tebe nikdo jiný nemá." Vzal mou bradu do dlaní a svýma očima se mi vpíjel do těch mých. Vřele jsem se na něj usmála. Moje ruka sjela až na jeho zadek. Oba jsme se z plna hrdla zasmáli.

„Ty jsi ale divoška." Ušklíbl se na mě a posadil mě na linku.

„Já to snad ne." Smála jsem se.

„Ty klameš pohledem." Usmál se na mě. Jo, tak to je pravda.

„To říká dost lidí, až mě pořádně pozná." Uchechtla jsem se nad vzpomínkami, ve kterých mi to lidé říkali.

„Ale to máš výhodu." Oznámil mi Adam. Jak kdy, tak bych to řekla.

„Ty ji máš lepší, alespoň víš, jaký člověk tě považuje za feťáka, a který zase." Možná jsem trochu přemýšlela nahlas.

„Přesně tak, proto mám tebe." Usmál se na mě a hrnec sundal z plotny.

„Je zvláštní, si najednou představit, kdybychom spolu nebyli." Vážně jsem se zamyslela. Netuším, co bych teď dělala nebo kde bych byla.

„Tak to radši nech tak jak to je." Usmál se na mě Adam. Neboj Adame!

„Mě se jen tak nezbavíš." Zasmála jsem se. Adam se ke mně přiblížil.

„To jsme sni nikdy v plánu neměl." Mrkl na mě a hluboce mě políbil.

-
500 slov se ani nezdá, že? Je to trošku nudná kapitola, ale zase posilňuje jejich vztah. Takže je důležitá.
Tak zatím!
Opatrujte se!
Vaše Matilda Z.