Učebna Informatiky

20.Kapitola

„Adame, musíme vstávat." Snažila jsem se ho vzbudit.

„Adame, ty vole vždyť jsi učitel." Zatřásla jsme s ním.

Vyjekla jsem, když si mě přitáhl k sobě a políbil.

„Musíme jít." Pobídla jsem ho.

„Už vstávám." Oznámil mi a rychle vyletěl z postele.

V tu ránu se chytnul za hlavu a zaúpěl.
Já se jen mohla tiše zasmát. Je vtipné, že ještě včera se kasal, že on je profesionál, že ho nějaký alkohol nemůže rozházet.
Nějak ti to nevyšlo Adame.

„Ale jak to uděláme, nemůžeme jít spolu." Na tohle jsme úplně nemysleli.

„Ty půjdeš v ten stejný čas jako chodíváš a já půjdu dřív." Usmál se na mě.

„To by bylo, aby nás někdo nachytal." Zašeptal.

„Tak já jdu." Oznámil mi.
Pevně mě chytl za boky a přitáhl k sobě. Začal mě dravě líbat. Chytla jsem ho za krk a tiskla ho blíž. Jemně jsem mu zajela do vlasů a nechtěla ho pustit.

„Bude mi smutno." Posmutněla jsem.
Nejvíc mi vadí, že musím dělat že se vůbec neznáme. To mě dost mrzí.

„Mně taky, ale odpoledne se zase uvidíme." Usmál se a naposledy mi dal pusu na čelo. Ještě před odchodem jsme si zamávali.

„Ahoj Olivio." Vyšla jsem z domu.

„Si děláš srandu, že u tebe byl celý týden." Vyhrkla na mě.

„Psstt, kde jsi ho potkala?" Nesmíme se dopustit ani jedné chybičky a ani Olivia.

„Potkala jsme ho normálně na ulici, buď v klidu." Obejmula mě.

Dnešek proběhl v pohodě, jelikož jsme neměli chemii ani informatiku. A ani jsem Adame nepotkala na chodbě. Doufám, že je všechno v pořádku.

„Nevíš kde má učitel Orlin?" Mrkla jsem na ní na náznak, aby to se mnou hrála.

„Myslím, že v té nové informatice."

„Díky, potřebuju s ní probrat ty moje opravky." Jasně že tam nejdu kvůli opravkám, byla to jen zástěrka.

Zaklepala jsem na dveře Adamového kabinetu. Trochu jsem měla strach, aby na nás nikdo nepřišel.

Z poza dveří se ozvala výzva k vstupu dovnitř. Otevřela jsem dveře a vpadla dovnitř.

„Madd co tu děláš?" Tiše na mě štěkl.

„Promiň musela jsem tě na chvíli vidět." Pohladila jsem ho po tváři.

Posadil mě na svůj stůl a stoupl si mezi mé nohy. Začal mě dravě líbat. Já mu jeho polibky vracela. Svými prsty zkoumal má záda a zapínání mé podprsenky. Odtrhla jsem se od jeho rtů a vydechla.

„Miluju tě." Vydechl mi do tváře. A znovu políbil.

„Taky tě miluje. Zašeptala jsem mu do ucha, které jsem lehce olízla.

„Ty teda vážně nejsi nevinná studentka." Pohodil na mě svým obočím.

„To se budu muset snažit, abych tě tu neohnul a neošukal." Zašeptal mi do ucha.

-
2. kapitola dnes! Doufám, že se líbila.
Opatrujte se!
S láskou Matilda <3