Učebna Informatiky

21.Kapitola

„Pane Orline?" Zavřela jsme za sebou dveře.

„A dobrý den Maddy." Baví mě jak to se mnou hraje. Líbí se mi, že my oba se snažíme, aby na nás nikdo nepřišel. Je to naše společná hra, která by dopadla opravdu špatně, kdyby jsme udělali sebemenší chybu.

„Jsem tu, abychom se domluvili na těch opravných testech." Jemně jsem promluvila.

„Jistě, posaď se." Usmál se a pokynul rukou ke křeslu na proti toho jeho. Oba jsme si sedli do křesel. Jen jsme si hleděli navzájem do očí. Cítila jsem to napětí mezi námi.

„Je zamknuto." Pohodila jsem na něho obočím a dala mu tak znamení, že nás nikdo nemůže vyrušit.

„Máme jen sedm minut." Oznámil mi. Vypadal jako kdyby přemýšlel nad čím co má udělat. Nedivím se, že se bojí.

„Tak si pospíšíme." Vyhrkla jsem tiše.
Nezvládám být od něho tak daleko.

Adam vystřelil ze židle a přesunul se ke mně. Pohladil mě po tváří a rychle mě políbil. Chytnul mé vlasy a odstrčil je z mého krku. Přitiskl se na můj krk s silně mě kousnul. Dychtivě jsem vydechla.

„Jsi nádherná." Zašeptal mi a políbil mě. Adam mě vytáhl rychle na nohy a znovu mě políbil. Urovnal mi vlasy, tak aby nebylo nic poznat. Pohladil mě po zadku a pleskl mě po něm. Zavzdychala jsem.

„Musím jít." Zašeptala jsem. Pohladila jsem ho po pažích.

„Dobře, odpoledne za tebou přijdu." Pohladil mě po vlasech a sedl si na zpátek do křesla.
Ještě před odchodem jsem mu zamávala, ale potom jsem odešla.

Vrátila jsem se do třídy.

„Kde jsi zase byla?" Vyhrkla Olivia.

„Jenom na záchodě." Vykulila jsem na ní oči. Hlavně ať to všechno nepraskne!

„Je něco vidět?" Zeptala jsem se a ukázala jsem na modřinku na mém krku.

„Aaa ne v pohodě." Usmála se na mě.

„A jak se ti s ním vede?" Zeptala se mě nenápadně.

„Skvěle ale jsem na něm asi závislá." Složila jsem hlavu do dlaní.

„Tak to jsem u tebe teda nečekala." Zasmála se.

„To ani já nečekala, že mi někdo zvládne zamotat hlavu takhle kvalitně." Usmála jsem se.

-
Tahle kapitola je schválně kratší. Ale doufám, že se vám i přes to líbila.
Opatrujte se!
Matilda <33