Učebna Informatiky

8.Kapitola

Odtáhla jsem se od něho a nadzvedla hlavu, abych se na něj podívala. Nevím jestli je, co děláme správný. Možná bych se měla přestat strachovat a užít si trochu života. Při těchto myšlenkách se mi nahrnou slzy do očí. Doufám, že si toho Adam nevšimne.

„Madd, udělal jsem něco špatně." Pustil mě a upřeně se mi začal dívat do očí. Musela jsem se nadechnout.
„Ne Adame, je to krásný jen mám strach." Řekla jsem polohlasem, jelikož jsem se bála jeho reakce.

„Já ti nechci ublížit, nikdy by mě to nenapadlo." Zoufale se na mě usmál.

„Já se jen bojím, že to skončí a já pak zase budu sama a osamělá."

Adam na nic nečekal a chytl můj krk a políbil mě, tak jako před tím.

„Víš, když jsem tě poprvé viděl u toho baru, už tam jsi mě něčím strašně okouzlila. A já bych tě teď nedokázal jednoduše pustit z hlavy." Pořád mě držel pod krkem. Musím jít svému osudu napřed, nemůžu se mu vyhýbat! Sama vím, že vyhnat ho z hlavy by byl nadlidský úkol.

„Adame já mám stejně." Usmála jsem se na něj. Teď už mě definitivně začal líbat. Bylo to něco, co jsem před tím ještě nezažila. Teď už ho rozhodně nedostanu z hlavy!

„Nepůjdeme už pryč od sud?" Zeptal se zdvořile. „Ráda bych."

S Adamem jsme společně vyšli ven. Studený vítr mě ale zastavil. Adam se na mě ani nepodíval, a už si sundával sako. Musela jsem se usmát.
„Děkuju." Řekla jsem, když na mě dopadlo jeho sako.

„Přece tě nenechám umrznout, byla by tě škoda." Škádlí mě!

„Jo takhle, ale ty mi taky nesmíš umrznout." Naladila jsem se na stejnou vlnu.

„Hmm ale já po boku tebe jen tak nevychladnu." Okay!

„Kam půjdeme, jsou dvě hodiny ráno." Řekl při pohledu na své hodinky.
„Jak chceš, mně je to jedno." Pokrčila jsem rameny.

Chytl mě za ruku a šli jsme do neznáma.

„Kam jdeme?" Zeptala jsem se zmateně.

„Asi ke mně domů." Pokrčil rameny.

„A jsi si jistý, že jdeme správně?"

„Až tak moc jsme toho nevypili, takže si myslím, že trefíme." Trochu se zapotácel. Nevím, jestli on vede mě nebo já jeho.

„A počkej, kde ty vlastně pracuješ?" Došlo mi, že mi tohle ještě neřekl.

„Z gymplu jsem šel na vysokou a teď jsem učitelem matiky, chemie a informatiky." Uchechtl se.

„Z rovna teď, by k nám do školy měl přibýt jeden učitel na chemii." Zamumlala jsem. Je to divná náhoda. Ale nechám to být.

„Takže pan učitel." Usmála jsem se na něj.

„Přesně tak." Zasmál se.

-
Další kapitola! Snažím se je vydávat co nejčastěji, ale povinnosti jsou povinnosti.
Matilda <3