Učebna Informatiky

2.Kapitola

„Ty jsi kočka!" Zapištěla Olivia, když jsem nasedala do auta. Vzala jsem si na sebe totiž své nejnovější šaty. Mám růžové třpytivé šaty do půl stehen s mírným výstřihem a nízké růžové podpadky. „Mňau." Zamňoukala jsme na všechny se smíchem.

„Vyrážíme!" Vyjekli moji již opilí spolužáci. Následovala jsem je. Hned při vchodu mě práskla přes nos silná vůně alkoholu a potu. Šli jsme rovnou k baru.
„čtyřikrát vodku!" Ani jsem se nenadála a oni už objednávají alkohol. Tak když rozptýlení tak pořádné!
Průhlednou tekutinu ze skleničky jsem rychle vypila, tak jako všichni ostatní.

Už jsem jich v sobě měla asi čtyři. Ale ostatní se mi někam vypařili. Povzdechla jsem si a zůstala sedět na místě. V tomto stavu a samotná někde uprostřed klubu bych nemusela zkončit dobře. Opřela jsem si hlavu o ruku a myšlenky nechala plynout. Bylo mi až smutno. Zůstala jsem tady sama, přesně tak jak je to pravdou. Nemám kamarády ani přátelé a o lásce už ani nemluvím.

„Ahoj krásko, jsem Adam." Ihned jsem vystřízlivěla, když jsme uslyšela někoho vedle sebe.
„Ahoj jsem Maddy." Přívětivě jsem se na neznámého člověka podívala.
Je nádherný! Adam je svalnatý a potetovaný muž s havraními vlasy a uhrančivými oči.
„Jak to že jsi tady sama?" Zeptal se zaujatě. Zíral na mě těma pěknýma očima.
„Všichni s kterýma jsem tu byla se někam vypařili." Mykla jsem rameny a nespouštěla z něj oči.
„Tak to jsem tě vlastně zachránil." Usmál se na mě a tím odhalil své svítivě bílé zuby.
„Přesně tak." Úsměv jsem mu oplatila.

„Dáš si něco?" „Nechám to na tobě."
„Takže dvě coly na vystřízlivění." Mávl rukou na barmana.
„Jak velký věkový rozdíl mezi námi je?" Možná jsem moc zvědavá.
„Tak tobě bych tipl takových devatenáct a mně je dvacet pět takže cca šest let, trefil jsem se?"
„Ano trefil jsi se." Zasmála jsem se nad jeho dedukcí.
„Co zde hledáš Maddy?"
„Rozptýlení." „Tak to jsme dva."

„Asi bych už měla jít." Řekla jsem když už jsem začala znovu cítit alkohol, který jsem s Adamem vypila. „Nejsi ve stavu kdyby jsi to zvládla sama, takže tě odvedu radši ke mně domů."
„Hmm k tobě domů jo?" Zasmála jsem se. „Tak ty jsi jiná dračice." Pohladil mě po hlavě a pomáhal mi s rovnováhou.

Šli jsme večerním parkem a mě začínala být zima. Adam si sundal sako a mně ho přehodil přes ramena. Obličeji jsme se přiblížili a já cítila jeho teplý dech na svém obličeji.
„Adame." Nevěděla jsem co dělat.
„Madd." Ale on vypadal velice sebevědomě.
Vzal mě dlaní za tvář a dravě mě políbil.

-
Už se mi skoro klíží oči ale chtěla jsem napsat ještě jednu kapitolu. Děkuji vám všem.
Matilda