Učebna Informatiky

27.Kapitola

„Počkej, takže ty máš novýho fotra, hustý." Divila se Olivia.

„A co novej brácha, jak vypadá?" Vyptávala se mě.

„Býval to můj typ, ale zatím ho nemůžu soudit, znám ho jen pár dní."

„A co Adam?" Jasně, že jsem to čekala, kdy se zeptá.

„Jsme v pohodě, dneska se máme sejít." Už se těším!

„A to nevadí tvé nové rodině?" No, to sama nevím, ale tak nemohou mi zakazovat se scházet s přítelem. Nebo jo?

„No mamce rozhodně ne, ale jestli náhradnímu otci, tak to netuším." Mykla jsem rameny.

„Tak ale to ti nemůžou zakazovat ne?"
Jo Olivie, asi můžou.

„Máma udělila náhradnímu otci povolení, že když tam nebude tak všechno budu hlásit jemu a on mi to buď dovolí nebo ne." Sice se mi to nelíbí ale nic s tím dělat nemůžu.

„Tak to je nechutný, na to bych nikdy nepřistoupila." Olivie, tvoje rodiče jsou jinačí než moje mamka.

„Ale mamka je seznámená s tím, že se budu zastávat Adama, takže Pathrik má asi smůlu."

„Takhle se mi líbíš." Uchechtla se.

Adam
Platí to dneska?

Maddy
Jasně :)

Adam
Tak to jsem rád

Maddy
Těším se ;)

Adam
To já taky!

„Ráda bych vás někdy viděla společně. Musíte být děsně roztomilí." Rozplývala se nad našimi zprávami Olivia.

„To teda jsme." Zasmála jsem se.

„A co vlastně ty a ta holka?" Od té doby se mnou o ní vůbec nemluvila.

„Chodíme spolu." Začervenala se.

„Co? To je skvělý, ne?" Rychle jsem jí obejmula.

„Jo je, ale teď už za ní budu muset jít, tak se uvidíme zítra."

„Ahoj!" Zamávala jsme jí.

A já teď taky budu muset jít domů. Největší zádrhel je, že mamka není doma a tím pádem budu muset svou schůzku ohlásit Pathrikovi.

Po příchodu domů jsem rovnou šla do pokoje, kde jsem se už jen převlekla a nachystala si školu na zítřek.

„Madd." Slyšela jsem Neatův hlas za sebou.

„Ano?" Otočila jsem se na něj.

„Chtěl jsem se omluvit, jestli jsem včera udělal něco špatně." Bylo mi jasné, že chce mluvit o tomhle.

„Nemusíš se omlouvat, nic špatného jsi neudělal." Nervózně jsem se na něj usmála.

„Tak to jsem rád, ale kdyby jsi si třeba potřebovala promluvit, tak klidně přijď." Možná, že bych na něj změnila názor?

„Děkuji moc Nate." Usmála jsem se a Nate opustil můj pokoj.
Vydechla jsem. Vzala jsem si telefon a sešla schody.

„Kam jdeš Madd?" Promluvil na mě Pathrik z obýváku.

„Já bych šla ve, můžu?" Nervózně jsem se usmála.

„A s kým budeš?" A je to tady.

„Ehh s přítelem." Koukala jsem na své boty.

„Dobře ale do pěti doma." Uff, tak tohle by jsme měli.

„Děkuji, ahoj." Rychle jsem vyběhla ven z domu, kde už na mě čekal Adam.

„Ahoj!" Obejmula jsem Adama.
„Ahoj." Hladil mě po zádech. Až teď mi došlo, že mi jeho pes sedí u nohy.
Podívala jsem se dolů a uviděla nádherného huskyho.

„Ty jsi nádherná." Sehnula jsem se k ní. Je šíleně nádherná! Má každé oko jiné a je malinká.

„Cassie." Řekl mi Adam.

„Má nádherné jméno!" Naposledy jsem ji pohladila a stoupla si.

„Můžeme." Usmála jsem se na něj.

Adam mě zaskočil, když mě chytl za ruku. Moji motýlci se objevili. Jen jsem se na něho mile usmála a tenhle nádherný pocit s ním sdílela. A je nám úplně jedno jestli nás někdo uvidí, protože tohle je teď jen náš okamžik a my si ho nenecháme jen tak zkazit.

-
Zase trošku delší kapitola! Doufám, že se líbila.
Opatrujte se!
Vaše Matilda <33