Učebna Informatiky

14.Kapitola

„Už jsme na místě." Oznámila mi mamka zpoza telefonu.

„Tak super a jaké to tam je?" Mamka jela na dovolenou s jejím přítelem.

„Je to tu nádherné a ty jsi v pořádku?" Není den kdyby se o mě mamka nikdy nestrachovala.

„Já jsem naprosto v pohodě, o mě nemusíš mít starosti." Uklidnila jsem ji.

„A co Adam?" Je jasné, že mamka vždy všechno ví.

„Dnes by měl přijít." Nervózně jsem se uchechtla.

„Alespoň tě někdo bude hlídat, ale žádný blbosti." Zasmála se mamka.

„On mě ohlídá, to je pravda." Zasmála jsem se s ní.

„Tak já budu muset končit, pak si ještě zavoláme ahoj!" Ukončila hovor.

Nestihla jsem si ani sednout a už mi začal telefon zvonit znovu.
Adam!

„Ahoj Madd, můžeš mi přijít otevřít."
Oznámil mi Adam.

„Už běžím!" Típla jsem hovor a běžela ke dveřím.

Otevřela jsem dveře a opřela se o ně. Vypadal stejně jako vždy. Nechávala jsem se unášet jeho pohledem.

„Mamku doma nemáš." Spíš se chtěl jen ujistit.

„Přesně tak." Pokývala jsem hlavou a pustila ho dovnitř.

„Ale není moc hezké si vodit cizí kluky domů když nikdo není doma." Nadzvedl svoje obočí.

„Ale ty přeci nejsi cizí a navíc jsi mamky oblíbenec." Nevinně jsem se na něj smála.

„Promiň za tu školu." Přitáhl si mě za lem trička k sobě a políbil mě na rty.

„Ty za to nemůžeš, že jsi tak okouzlující."

„Tohle si o mně myslí i ostatní." Uchechtl se.

„Ne, ty by tě chtěly jen do postele." Zkřížila jsem ruce na prsou.

„Ale přeci by jsi na ně nežárlila." Pohladil mě po zádech.

„To teda žárlila." Udělala jsem na něj smutná očíčka.

„Nesahají ti ani po kotníky, proto jsem si tě vybral." To se mi líbí!

„Hmm to je hezké."

„To ty jsi hezká." Zase se na mě koukl tím svým pohledem.

„A co budeme dělat?" Zeptala jsem se ho.

„Všiml jsem si, že nemáš zas tak dobré známky v chemii, takže mě napadlo, že ti ji vysvětlím a pomůžu ti s ní."

„Nejsem si jistá jestli je to dobrý nápad." Nechce se mi učit, když je u mě doma. Napadají mě jiné věci než učení.

„Tak se domluvíme, já ti jen pomůžu s úkolem a nic víc, souhlas?" Začal si hrát s mými vlasy.

„Tak dobře." Z ní to jako dobrá dohoda. Potom se už bude věnovat jen mě!

Dělání úkolu nám zabralo snad třičtvrtě hodiny. Adam se mi to snažil vysvětlit. Ale nakonec jsem to pochopila! Adam je první člověk, který mi dokázal vysvětlit chemii aniž by na mě křičel.

„Jsi jediný člověk, kterému se povedlo mi něco vysvětlit." Obejmula jsem ho.

„No vidíš, že to k něčemu bylo." Pohladil mě po hlavě.

„Mamka měla pravdu, že se tě mám držet." Uchechtla jsem se.

„A viděla mě?" Určitě má na mysli své tetování, ale to nezná mojí mamku.

„Líbíš se jí, dokonce i mně dovolila tetování." Usmála jsem se na něj.

„Nevypadáš jako holka co by měla tetování." Natočil hlavu do stany.
Zasmála jsem se, sice vypadám nevinně ale nevinná rozhodně nejsem.

„Můžu se kouknout?" Zarazil mě svou otázkou.

„Jasně." Mykla jsem rameny a začala si vyhrnovat tričko. Mou ruku nahradil svou. Vyhrnul mi tričko až skoro k prsu. Jeho prst přejel po potetované části žebra, kde mám svou vlastní vílu. Vydechla jsem, když se dotknul mé kůže.

-
Po delší době trošku delší kapitola!
Doufám, že nejsem moc hrr. Děkuji vám všem.
Buďte na sebe opatrní!
S pozdravem Matilda <33