Učebna Informatiky

37.Kapitola

„Ahoj Cassie." Pohladila jsem jí po hlavě. Poslušně seděla u Adamových nohou a dívala se na mě. Usmála jsem se a zvedla se k Adamovi.

„Jsem rád, že si tak rozumíte." Usmál se Adam. Chytl mou bradu a políbil mě.

„Mám pro tebe dobrou zprávu, za pár měsíců budu ve škole končit." Rozzářily se mu oči. Objala jsem ho okolo krku. Konečně se už nebudeme muset schovávat!

„To je skvělý!" Vyhrkla jsem, když jsem ho pustila z objetí.

„Toho ale ještě budeme muset využít." Mrkl na mě. Zvětšily se mu zorničky.

„Hmm, moc ráda." Začervenala jsem se a on chytl můj krk. Přitáhl si mě k sobě a zkousl mi dolní ret. Usmála jsem se .

„Dan dneska pořádá zase party, byl bych rád kdyby jsi šla se mnou." Zamrkal a udělal na mě psí oči.

„Moc ráda půjdu." Usmála jsem se.

„Vyzvednu si tě." Mykl jedním obočím, tak jak to vždycky dělá. Naposledy mě políbil. Zamávala jsem jim a odešla.

Domů jsem přišla přesně na oběd.

„Ahoj Madd." Křikla na mě mamka z kuchyně.

„Ahoj mami." Šla jsem jí do kuchyně obejmout.

„Za chvíli bude oběd." Oznámila mi mamka.

„Tak já ti pomůžu." Usmála jsem se a začala jsem chytat stůl.

„Jak jsi to včera všechno užila?" Zasmála se, tak jak to vždycky dělává, když ví.

„Bylo to super." Neudržela jsem seriózní obličej. Prostě jsem to nedokázala.

„To věřím." Zasmála se a odhrnula mi vlasy. Počkat, toho jsem si nevšimla. Jejda, to Pathrik asi nebude nadšený.

„Hmm pěkný." Řekla ironicky mamka.

„Je to veliký?" Zeptala jsem se jí nervózně.

„Není to tak strašný, ale vidět to jde." Uchechtla se a zakroutila nad tím hlavou. Dostala jsem nápad.
Vzala jsem si gumičku a udělala si culík.

„Madd, ty jsi zdědila jen to nejlepší." Zakroutila hlavou nad mým provokováním.

„Tohle Pathrik asi nezvládne." Uchechtly jsme se společně.

„Mami, on mi nemá co mluvit do života." Mykla jsem rameny. A není to snad pravda?

„Ale vždyť já vím, už jsem ho srovnala." Usmála se na mě mamka.

„Jo, a mohla bych večer jít s Adamem ven, prosím?" Zářivě jsem se na mamku usmála a párkrát zamrkala.

„Přece ti nebudu bránit ve štěstí." Usmála se na mě zpět.

„Moc děkuju." Vyjekls jsem a obejmula ji.

„Kluci, oběd!" Zakřičela mamka do chodby.

A je to tady, další "rodinný" oběd. Sice mám strach, ale ma druhou stranu chci vědět jak bude reagovat. Pro klid v "rodině" sundávám culík, ale vlasy si hážu na záda. Ať vidí!

„Dobrou chuť." V klidu jsme si všichni popřáli k obědu.

Já společně s mamkou jsme roznesly talíře s jídlem. Ani jednou jsem se na Pathrika nepodívala. Možná pro jistotu?!

„Co to má ta holka zase na krku?" Povzdechl si Pathrik směrem k mé mamce. Pardon!

„Děláš, jako kdyby jsi to nikdy neměl." Koukla se na něj mamka. Jsem určitě za tým Mamka!

„Ale já se aspoň natahal s feťákama!" Už zvýšil hlas. Třeba vybouchne.
Možná, bych se měla začít chovat na svůj věk.

„Adam není feťák." Řekla mamka klidně. Teď mi začalo docházet, že se mamka asi Pathrika trochu bojí.

„Já ho klidně dovedu." Oznámila jsem jim nadšeně.

„Ale tvoje máma mi pak dá za pravdu." Svoje ruce si složil na hruď.

„Proč myslíš?" Přimhouřila jsem oči.

„Řekl bych, že mám taktiky, jak toho docílit." Usmál se na mě nechutně.

„I kdyby, tak se tím nic nezmění." Dál jsem bojovala.

„To si povíme až potom." Opřel o mě,  ten jeho typický pohled. Fuj, z toho pohledu mi dobře opravdu není!

Že by spadla klec?

To ne!

-
Další kapitola za námi! 💪🏽
Doufám, že se líbila. Budu ráda za komentáře!
Těším se na vás u další kapitoly!
Vaše Matilda <3