Učebna Informatiky

5.Kapitola

„Ahoj mami, jsem doma!" Zakřičela jsem do domu.

„Madd říkala jsi, že se vrátíš ještě večer, bála jsem se o tebe." Řekla mi mamka při vaření.

„Ah promiň mami, přespala jsem u kamaráda." Uchechtla jsem se. Jo kdyby jen kamarád.
Sedla jsem si ke stolu a napila se kávy, která byla postavená přede mnou.

„Takže zase nějakej kluk?" Opřela se dlaněmi o roh stolu. Ahh já věděla, že to přijde. Opřela jsem si hlavu do dlaní, aby jsem se jí nemusela koukat do očí. Sice s mamkou má skvělý vztah ale v tomhle mě zná až moc.

„No mně je to jedno, já i tebe mám jen strach." Zvedla jsem na ni hlavu.
„Vždyť já vím." Usmála jsem se a šla ji obejmout.

„Ten byl asi starší že?" Uchechtla se mamka. Občas mě překvapuje její zkušenosti.
„Mami." Jen jsem poznamenala a zbytek věty spolkla.

„Však mně to nevadí." Pokrčila rameny. Nevím jestli by s tím někdo mohl něco udělat.

„Ale vypadáš šťastná. Kdo to je?" Jsem ráda, že si s mamkou takhle rozumím. Ale mrzí mě, že někdo to tak nemusí mít.

„Potkali jsme se včera v klubu." Už po první větě jsem se začala červenat.

„Tak to je vážný, když se takhle červenáš." Rozhodla mamka. Kdyby to takhle bylo jednoduché, tak já už bych byla s každým, kterého bych potkala v klubu.

„Nevím, spala jsem u něj. Je vážně fajn a k tomu i krásnej." Teď už jsem musela být rudá.

„Madd tohle bude víc jak vážný." Usmála se na mě a pohladila mě po tváři.

„Třeba mi už nenapíše." Pokrčila jsem rameny. Nelíbí se mi tahle představa.

„Pokud ne, tak to asi nebyl ten pravý." Řekla svojí obvyklou větu. Mamka mě vždycky umí upřímně postavit nohama na zem. A myslím si, že je to dobře.
Najednou se mi telefon rozzvonil v kapse. Na mamky výraz jsem se ani nemusela dívat a bylo mi jasné, že její výraz byl šťastný.

„Ano?" Zvedla jsem hovor.
„Tady Adam." Promluvil chraplavý hlas z telefonu.
„Ahoj." Mile jsem ho pozdravila.
„Chtěl jsem jenom vědět jestli jsi dorazila v pořádku."
„Jo jsem v pohodě."
„Tak si mě ulož napíšu ti."
„Dobře provedu." Usmála jsem se.
„Tak zatím." „Zatím." Ukončila jsem hovor.
Jasně že mě to potěšilo. Koho by nepotěšila něčí pozornost. Je to malé gesto ale krásné.

„Tak to je skvělej chlap." Poznamenala mamka. Určitě schválně poslouchala.

„Právě že asi až moc." Vlastně mi na tom všem něco nesedělo. Je pravda, že je hodně perfektní, ale co když je tu něco o čem ještě nevím. Tak se to nejspíš někdy dozvím a nebo jsem jen moc paranoidní.

„Madd nepodceňuj ho." A je to tady! Mamka už je zase na jeho straně. Je to hezký, ale občas mě to dost štvalo.

Odešla jsem do svého pokoje. Lehla jsem si s učením do postele. Je dobře, že tenhle týden toho do školy nemáme tolik. A ještě pořád nevíme kdo bude náš nový chemikář.
Cinkl mi telefon.

Adam
Budeš mít tenhle týden čas?

Maddy
Určitě, který pak den by ti to vyhovovalo?

Adam
Ty tady máš školu, ne já

Maddy
A ty máš práci ne?

Adam
Ano ale já mám lepší pracovní dobu

Maddy
Jo takhle. Tak třeba zase v pátek, tenhle týden nemám tolik učení.

Adam
Platí! Přijedu si pak pro tebe ;)

Maddy
Jo takhle, co podnikneme ;)

Adam
Hmm tak tohle by se dalo považovat za veliké provokování

Maddy
Mmm a co mi uděláš

Adam
Je spousta věcí co by se s tebou daly dělat

Adam
Jen se nadělej Madd, viděl jsem jak se na mě koukáš

Adam
Tak se hezky uč, ať jseš hodná holka.

Maddy
O;-)

-
Máme tu delší kapitolu. Tak jak se vám zatím příběh líbí?
Jak si myslíte, že Maddy s Adamem budou pokračovat.
Tak na viděnou u další kapitoly.
Vaše Matilda <3