Učebna Informatiky

30.Kapitola

„Madd!" Zastavil mě Pathrik, když jsem chtěla opustit dům.

„Ano?" Pozvedla jsem na něj hlavu a upřela na něj svou pozornost.

„Kam jdeš?" Vyhrkl na mě zvláštně. Hlavně ať se mnou neřeší Adama.

„Přespat k příteli." Poškrabala jsem se na zátylku. Mám takový pocit, že tohle nedopadne, jen tak dobře.

„K tomu namakanýmu feťákovi?" Naštvaně mi to vyhrkl do obličeje. Asi bych měla zachovat klid.

„Asi myslíš Adama a ano jdu k němu." Tak k tomuhle jsem potřebovala docela velikou odvahu, ale jsem na sebe pyšná, že jsem už něco takového dokázala říct.

„Nechci, aby se Giina dcera tahala s takovým mrzákem." Vyprskl na mě. Toho jsem se vážně obávala.

„Adam není žádný mrzák. Neznamená, že když je někdo potetovaný, že hned musí být feťák." Snažila jsem se zůstat v klidu. 

„Tvojí matce taky vadí jen ti to nechce přiznat." Vyprskl na mě nechutně. To už trochu přehání ne?

„Ty nevíš, co se stalo v mé minulosti, tak se mě teď nesnaž odtrhnout od radosti prosím." V tento moment se mi slzy už hrnuly do očí.

„Nehraj si alespoň na chudinku, ty spratku nevychovaný!" Vykřičel na mě.

„Já jsem se neprosila o to mít nového otce!" Řekla jsem mu hnusně do očí. Ale v ten moment se ale jeho ruka ocitla na mé tváři. Vybavily se mi všechny ty zlé vzpomínky.

„Nemůžu za to, že tě otec nevychoval." Poznamenal, když se na mě koukal jak sedím na zemi.

„Byla jsem utlačována, a už nikdy nebudu." Rychle jsem se sebrala ze země, otočila se na patě a vyběhla ven.

„Madd okamžitě se vrať!" Zakřičel do ulice.

Já už ale běžela co nejrychleji k Adamovi. Slyšela jsme, že na mě asi ještě tři krát zavolal, ale ani to se mnou nehlo. Je pravda, že možná budu mít problém, ale za tohle se tam teď nevrátím.
Ještě by nám scházelo, aby Pathrik byl násilník!

Rychle jsem si vytáhla telefon z tašky a vytočila Adamovo číslo, jelikož jsem už měla spoustu zmeškaných hovorů.

„Maddy, stalo se něco?" Vyhrkl Adam do telefonu.

„Adame už jsem na cestě, akorát jsme se s Pathrikem chytli nic víc, za chvíli jsem u tebe." Usmála jsem se nad svým telefonem.

„Dobře, půjdu ti pomale na proti."
Ukončili jsme hovor. Jsem vděčná, že mám v takovéhle situaci kam jít. Ale stejně pořád nechápu, jak něco takového mohl udělat.

Už jsem konečně viděla Adama. Už při pohledu na něj se cítím bezpečně.

„Adame." Vydechla jsem a padla mu do náruče. Naprosto jsem kašlala jestli nás někdo vyfotí nebo uvidí.

„Madd co se ti stalo?" Řekl vystrašeně při pohledu na mojí tvář.

„To Pathrik." Šeptla jsem se slzami v očích. Hajzl!

„Já ho zabiju!" Vyhrkl naštvaně.

„Nene hlavně mě nepouštěj." Přitiskla jsem si ho víc k tělu.

„Nikomu nedovolím na tebe šáhnout." Hladil mě po vlasech.

„Děkuji ti Adame." Koukla jsem se na něj.

Ještě dlouho mě držel ve svém objetí.

-
Konečně je 30. kapitola hotova! Měla být teda úplně jiná a o hodně šťastnější, ale aspoň už víme, co je Pathrik zač!
Těším se na vás u další kapitolce.
Opatrujte se moji drazí!
Vaše Matilda Z.