Kat mě vyvedl ze zatuchlé šatlavy a dovedl až na dřevěnou konstrukci, kde se většinou konají popravy. Pokoušela jsem se mu vysmeknout, ale s rukama za zády spoutanými okovy jsem oproti němu neměla šanci. Jen se mnou smýkl, div jsem nespadla na zem. Útěk. Svoboda. Moře. A můj lup. To bylo jediné na co jsem momentálně myslela. Rázem mě oslepilo mně tak známé karibské slunce, což zapříčinilo mé automatické přimhouření očí. Musím však přiznat, že trocha slunce a čistého vzduchu přišlo vhod, po dvou nekonečných dnech ve smradlavém žaláři, kde vám společnost dělá jen přihlouplý zcepenělý pes a pár buřičů s nemístnými poznámkami na mou osobu.
Dřevěná konstrukce se pod mou a katovou vahou nepříjemně zhoupla, načež se ozvaly staré dřevěné čepy, které nesouhlasně naříkaly. To však nebylo nic ve srovnání s křikem rozlíceného davu, který si mou popravu nemohl nechat ujít. Vězeňské nádvoří, kde se má maličkost momentálně nacházela, bylo plné prostých lidí, jejichž ryk se pomalu měnil v jednu velkou šmodrchanici nadávek a nelibosti na mou osobu. Nebudu vám lhát, bezmezně jsem si hloupost těch suchozemských parazitů užívala. Sem tam se dala rozeznat nějaká ta nadávka, jako třeba "Chcípni ty pirátská potvoro!" "Ať už se houpe!" nebo " Do pekla s ní!" Ale víte jak se to říká "slova nejsou meče" a já se nechám urazit, možná až od toho, od koho sama budu chtít.
Spíš to bude nějaký mocný pirát nebo moje máma, než nějaká městská cuchta, co nikdy nepřekročila přístav a jakmile vidí piráta, tak se křižuje se slovy "odstup Satane a chvála tobě Ježíši." Pokaždé mám co dělat abych neumřela smíchy.
Zajímalo by mě, po kom jsem zdědila nadmíru svého ega. Podle mě je to spíše rodinný rys ale moje matka už kolikrát za mé dospívání zmiňovala, že je pouze a jen jeden člověk, kterému bych se v tomto ohledu mohla rovnat.
Z mého rozjímání mě vyrušil kat, který mi ne příliš šetrně, převlíkl přes hlavu konopný provaz a následně ho utáhl, až jsem cítila jak se mi nepříjemný materiál zařízl do krku a dával o sobě vědět při každém mém polknutí. Stále jsem však byla klidná. Tuhle chvíli jsem prožívala už tolikrát. Nebudu vám tady tvrdit, že jsem svaťoušek. Jsem hrdá na svůj poněkud bohémský život, pocit volnosti, jenž mi tento styl života přináší. Dělám si a beru co chci. Ale musím přiznat, že nějakou mně neznámou, pro ně nešťastnou náhodou má britské námořnictvo vždycky, to po čem mé pirátské srdce zatouží, takže si to asi dost jasně dokážete představit. Já za to prostě nemůžu!
A nikdy, opakuji nikdy mě nepřestane bavit urážet komodora. Já a Becky- jak mu s oblibou přezdívám, máme mezi sebou, jak jen bych to řekla, dost zvláštní typ vztahu. Pokaždé, co mě jeho vojáci v minulosti zajali, já mu samozřejmě utekla a jako suvenýr jsem si pokaždé ukradla jeho paruku, takže jeho plešku viděl celý Karibik. Je to taková naše malá tradice.
Když byl ještě komodorem Jame Norrington, všechno bylo mnohem snazší, stačilo na něj jen hodit očko nebo se za mě přimluvila teta Elizabeth. Hlavně to nebyl žádný úlisný slizoun jako Beckett, ale férový chlap! Bohužel James zemřel a já mám Beckyho neustále za krkem. Jako kdyby si ten chlap něco kompenzoval.
Z rozjímání mě vytrhl opět kat, který mnou prudce smýkl, což zapříčinilo zaříznutí oprátky do mého krku. Vím že to ten vazoun udělal naschvál. Úplně z něj cítím tu nenávist, tu touhu mi ublížit. A taky by ten provaz mohli dělat z nějakého příjemnějšího materiálu.
Každopádně, jestli se okamžitě nestane nějaký zázrak, bude tohle nejspíš moje poslední poprava, a komodor Becky si může tak udělat další čárku na svém dlouhém seznamu obětí. Ohlédla jsem se, naštěstí jsme byli dost vysoko na to, abych mohla vidět přes hradby vězení a naposled tak viděla lásku svého života. Moře. Nezkrotné a nekonečné moře. Pomalu mi to všechno začalo docházet. Dnes zemřu. Po těle se mi i přes dnešní teplé počasí rozlil studený pot, doprovázený nepříjemným chvěním, které se mi následně usídlilo v žaludku a v kolenou se ozýval mírný třes. Nesmím to dát najevo. To je přesně to co chtějí. Musím být silná.
ČTEŠ
Sparrow's daughter
FanfictionKaždý z nás určitě zná proslulého a nechvalně známého piráta, kapitána Jacka Sparrowa a jeho pověst. Tohle ale není příběh o něm, nýbrž o jeho dceři. Než Jack nechal Angeliku na pustém ostrově, řekla mu, že s ním čeká dítě. On jí nevěřil, a odplul...