"Takže, jestli to chápu dobře, chceš ukrást věc, aniž bys věděla, o co se jedná nebo jak vypadá, ale prostě jí musíš mít?" zeptal se asi po sté Killian, za tu krátkou chvilku, než jsme stihli projít skrz noční přístavní město. Momentálně jsme se schovávali pod mohutným kamenným mostem, zpod kterého jsem měla skvělý výhled k dokům a zároveň i na jedinou přístupovou cestu. Kdyby sem náhodou zavítal nějaký nevítaný host, uvidím ho dříve než si nás stačí všimnout. Pokud nás teda dříve neuslyší, poněvadž ten mátoha po mé pravici ne a ne zmlknout. Chápu, že je zvědavý, ale tohle je moc i na mě. Však on by vykecal díru i do sépiový kosti proboha. Zhluboka jsem se nadechla, a už po několikáté se snažila přepočítat hlídku strážných, kteří postávali v hloučku hned vedle mola. „Buď sakra už chvilku ticho, jinak za sebe neručím. A přísahám že tě utopím v té blátivé louži, ve který teď stojíš!" osopila jsem se výhružným šepotem a poukázala k jeho nohám, které se vážně nacházely téměř po kotníky v blátě. Jeho odpovědí mi byl jeho zaražený pohled a zalapání po dechu, pak jen shlédl pohledem ke svým botám a poté zpět na mě. „Však tam není téměř žádná voda." Pověděl poněkud nechápavě s pokrčeným obočím. „To je mi jedno! Ale přísahám, že jestli nebudeš chvíli ticho, tu vodu tam klidně vykouzlím!" šťouchla jsem výhružně do jeho hrudě ukazováčkem, a dala si záležet na svém vražedném pohledu. „Však už mlčím." Protočil očima a ruce schoval hluboko so kapes svých kalhot. Tak to bychom měli. Konečně jsem se dopočítala, kolika strážím to vlastně budeme čelit. Dohromady jich tu bylo třináct, z nichž čtyři měli snad tu nejvyšší hodnost. To jen podpořilo mé nadšení a zvědavost. Ten náklad musí stát vážně za to. Ušklíbla jsem se a opět svou pozornost přesměrovala na tu bludičku vedle mě.
"Takže, za prvé. Abych odpověděla na tvůj předešlý dotaz. Ano. Je mi naprosto jedno co to bude. Ale jen pomyšlení, až se Becky dozví, že jsem to byla opět já, kdo mu uškodil mě hřeje u mého prohnilého srdce." Ušklíbla jsem se nad svou teatrálností. „No nechci ti do toho zasahovat, ale to zní jako zášť z neopětované lásky." Ušklíbl se můj společník. V ten okamžik se mě rázem zmocnil zoufalý pocit nutnosti promáčknout mu lebku. „Co jsi to sakra za člověka! Ty chceš vážně umřít? Já tě fakt utopím! Fuj, proč mám tak bujnou fantazii, teď tu blbost, co jsi vypustil z pusy nedostanu z hlavy. Upřímně. Fuj. Fuj, a ještě jednou fuj. Jak tě sakra něco takovýho mohlo napadnout! Jsi ty vůbec normální!" Div jsem po něm neskočila a nezardousila ho, páč Kalypsó moc dobře věděla, že stačilo málo. „Jen vtípek. Vtip. Netušil jsem, že tě to tak vezme." Pokoušel se mě uklidnit s mírným úšklebkem na tváři a pro své bezpečí ustoupil pár kroků vzad. „Ještě slovo, a udělám z tebe návnadu, jak na tebe koukám, tak slečinku v nesnázích bys zahrál raz dva." Protočila jsem očima a opět zkontrolovala, jestli se někdo neblíží naším směrem. Najednou ucítila, jak mi někdo dýchá na krk, který rázem obsypala husí kůže, až mi zamrazilo v zádech. No nazývat toho blbečka za mnou někým, by ale nebylo nic platný, páč jiní blázni, než já a Killian se nenacházeli v brzkých ranních hodinách pod mostem u přístavu. „Hele, a co když ten tajný náklad bude něco hrozně velikýho, třeba poník. Nebo tak něco, prostě nějaká hloupost, kterou tam nastražil jako past na tebe, protože věděl, že se hned chytíš na háček." Promluvil stále se svou tváří těsně u té mé, dívajíc se stejným směrem jako já, k hloučku strážných. „No poník zrovna moc velký není, je to malý kůň, proto se tomu zvířeti říká poník, ale to ti asi nic neříká, stejně jako dodržování osobního prostoru co?" dupla jsem mu patou vší silou na nohu, abych dodala důraz svým slovům. „Auu, sakra, stačilo to říct normálně, proč jsi hned taková netykavka!" zaskuhral dotčeně. „Ty naděláš, však to nebylo ani plnou silou." Bylo ale co už. Protočila jsem očima nad jeho hereckým výkonem. „A samozřejmě počítám s tím, že je to past. To je v mém životě naprostá samozřejmost. A také by to jinak nebyla taková zábava." Utrousila jsem poněkud suše a zaměřila se na pohyb, který jsem zahlédla na začátku doku. Další stráže. Sakra.
ČTEŠ
Sparrow's daughter
FanfictionKaždý z nás určitě zná proslulého a nechvalně známého piráta, kapitána Jacka Sparrowa a jeho pověst. Tohle ale není příběh o něm, nýbrž o jeho dceři. Než Jack nechal Angeliku na pustém ostrově, řekla mu, že s ním čeká dítě. On jí nevěřil, a odplul...