Sparrow's daughter

Blbeček jeden napudrovanej! 1/2

Neohrabaně jsem se přetočila na druhý bok a dál se oddávala sladkému spánku v měkkých peřinách. Ani nevím, kdy naposledy jsem se takhle dobře vyspala. Přitáhla jsem si peřinu výš ke krku a pořádně se zachumlala. K ránu tu bývá celkem chladno. Užívala jsem si ten ničím nerušený sladký spánek a znovu se nechala unášet do říše snů, opájela jsem se nadějí na prospání celého dne. Jen tak mezi námi, já nejsem žádné ranní ptáče. Možná, že bych prospala, i kdyby se z kanónů střílelo a Kraken potápěl mou loď, to by ale nesměla teta vrazit do pokoje.

''Tak vstávat! Vstávat... Už je ráno, čas na to, připravit se na nový den.''
Začala prozpěvovat a služebná, která jí následovala, roztáhla dlouhé závěsy, které zahalovaly vysoká oblouková okna a udržovaly tak doposud v pokoji příjemné přítmí. Teď krásné šero vystřídaly jasné sluneční paprsky, které rázem rozjasnily celý pokoj.

''Ne, prosím, já chci spát.'' Přitáhla jsem si peřinu přes hlavu a doufala v jejich odchod, nebo že je to celé jen zlý sen.
''V žádném případě, tolik hodin a ty ještě nejsi ustrojená.'' Vynadala mi.
'' No, víš, normální lidi nevstávají před východem slunce.'' Zamrmlala jsem rozespale.
''Nebuď hubatá Sam a vstávej, musíš toho dnes hodně stihnout, včera jsem usoudila, že bude nejlepší, když si trochu odpočineš, ale vzhledem k plánu na dnešní večer se všechny povinnosti s tím spojené přesunuly na dnešek.''
„Není co na práci. Oblíknout si šaty umí každý a nezabere to více jak pět minut, takže můžu vstávat až těsně před začátkem plesu.'' Schovala jsem se pod peřinu.
''No tak, nech toho a vstávej, už jsem ti to několikrát říkala, ať se nechováš jako dítě ale dospělá a kultivovaná dáma.'' Pověděla otráveným tónem.
''Hmmmm... Já ale nejsem dospělá kultivovaná dáma ale dítě, a nevím, kdy jsem naposledy spala víc jak pár hodin, tak prosím, nenuť mě.'' Zažadonila jsem tím nejvíc zbídačeným hlasem, který jsem uměla. Musím uznat, že dvě noci v šatlavě nebyly zrovna místo na prospání a včerejší noc jsem byla celou dobu vzhůru. Jak znám tetu, moc dobře jsem věděla, že nemám na výběr a své mínění jen tak neznění. S nechutí jsem odkryla peřinu a podívala se na tetu, zalitou slunečním světlem, která se dívala z okna a něco se zájmem pozorovala. Až teď jsem si uvědomila, že služebná dávno odešla, a zůstaly jsme v pokoji jen my dvě.

"Na co tak koukáš?" Zeptala jsem se po chvíli trapného ticha a neohrabaně se posadila. Teta neodpověděla, jen stále stála u okna, a mírně se ovívala vějířem. Ignorujíc mou otázku na mě opět přesunula svou pozornost. Och jak milé! Vskutku. Věděla jsem, že mi chce něco říct, ale než stačila otevřít pusu, byla jsem myšlenkami úplně někde jinde. Popravdě jsem měla co dělat, abych si znovu nezalezla pod peřinu.

"Oblékni se a ať jsi za deset minut v jídelním sálu. Potřebuji s tebou probrat jisté věci ohledně večerního plesu, služebnou volat nebudu, předpokládám, že se dokážeš ustrojit sama." řekla a pozorovala mě s vážnou tváří.
Ehm, o čem že to mluvila.
Teta asi čekala na mou odpověď. Ale podle toho, že jsem na ni koukala, jako vyvržený vorvaň pochopila, že jsem ji nevěnovala pozornost, ale i tak jsem se to pokusila nějak zachránit.

"Dobře, spolehni se. " Tohle byla jediná srozumitelná slova, která jsem byla schopná dát momentálně dohromady. Mou mysl zaměstnávala pouze jediná myšlenka. No možná dvě, a to jak odsud ještě dnes utéct a dostat se co nejdříve do Tortugy.
Teta jen kývla hlavou a vydala se ladnou chůzí k odchodu. Co to s ní sakra je dneska? Nepamatuji si, že by bývala takhle nevrlá.
"Budu tě čekat, cestu do jídelny si doufám stále pamatuješ. A prosím přijď včas." Prohodila mezi dveřmi, ale brala jsem to spíše jako oznámení.
Jen jsem nejistě kývla ale pomyšlení na to jak tu běhám sem a tam a snažím se najít zoufale jídelnu, mě donutilo, se pousmát.
Teta si asi mého zmatku v hlavě všimla. "Při nejhorším se zeptej služebnictva nebo Donny na cestu." Dodala a poté jsem v pokoji opět osaměla. Kdo je sakra Donna? No nic. Nejspíš nikdo koho bych měla znát.