Sparrow's daughter

Proroctví

Pohled Jacka

"Ále noták. Jsme přece staří známí. Ty a ty tvoje obludy z vašeho kmene jste mi pomohly už několikrát, tak prostě zase proveď nějaký ty svoje zaříkávadla, zamáchej rukama, nebo mi dej zase sklenici hlíny, nějakej ten amulet, co minule. Já ti dám jednu nemrtvou otravnou opici, kterou si můžeš kdykoliv zastřelit a budeme oba šťastný a spokojený. No tak co ty na to?"

Horlivě jsem diskutoval s Tio Dalmou. Sice už nebyla vtělením bohyně Calypso, na šerednosti jí to sice neubralo, ale jako lidské bytosti ji zůstaly určité schopnosti, které by mi v mé momentální situaci mohly zachránit kejhák. Křísit mrtvé a vařit nebezpečný břečky, není úplně to pravé, ale pokud máte kurděje nebo vyrážku z mořský vody, budou se vám ty její blafy hodit.

Přecházel jsem tam po její chýši, kde ze stropu vyselo plno na pohled nepotřebných, nebo lidožravých věcí. „Jacku, máš pravdu, pomohla jsem ti už několikrát, ale tvůj trest nejde už dál oddalovat, musíš nést odpovědnost za své skutky, víš to moc dobře, stejně tak jako já, že nemůžeš neustále utíkat. Tebe snad baví neustále se potloukat po mělčinách, řekách nebo se trmácet po pevnině? Nemoct na volné moře?"
Zeptala se mě zvonivým hlasem, při čemž přerovnávala nějaký kousavý cosi do skleněné baňky a poté to zalila horkou vodou, z plechového kotle, která se vařila v provizorním krbu, v rohu chýše. Jakmile se těch potvor dotkla horká voda, s vřískotem se začaly kroutit, a jakmile byly úplně pod vodou, vřískot utichl a vzniklo z nich cosi, připomínající bublající bláto, a smrdělo to ještě hůř, jakmile si tu nechutnou tekutinu začala přelívat do omšelého kalichu. Pokynutím mi nabídla, jestli si nedám taky. „Eh, ne díky, než jsem přišel, už jsem si jednu skleničku dal." Řekl jsem a snažil se ovládat svůj dávivý reflex. Jen se na mě chvíli nechápavě dívala, a poté se znovu s chutí napila. „Zpět k tématu. Nechci tě rušit od čajového dýchánku, ale pořád po mě jdou ty jeho potvory." Zasmál jsem se. Odpovědí mi však byl jen její nic neříkající pohled. „Já ti své už řekla. Smlouvu, kterou jsi uzavřel, může zrušit jen ten, s kým jsi ji uzavřel. Je čas přestat utíkat." Opět si usrkla bláta. Nadechl jsem se, že jí zase řeknu nějakou vyhýbavou odpověď nebo jízlivou poznámku na její dnešní účes, který je už dvacet let pořád stejný. Její vlasy spíše tvoří jeden velký uzel, ve kterém je zamotané všechno možné, ale najednou jsem neměl slov. Bylo by nemožné, abych jí neřekl nějakou neformální připomínku, ale teď jsem věděl, že má pravdu.

"Ups... Eh, to bude trošku problém." její odpovědí mi byl pouze nechápavý pohled.

"Tak řekněme, že někdo, jen čistě někdo úplně neznámý, toho ani ty neznáš, má takové menší potíže s.... Jak jen to říct." zasmál jsem se. "Má menší problémy s tetováním, jo bylo to tetování, no a on ho má takhle tady na ruce." kázal jsem doprostřed své dlaně. "Představ si že kvůli němu nemůže plavat a ani jíst pudink, já sice nerad plavu, nesnáším ten pocit, když jsem celej nacucanej vodou, ale mám rád pudink! A co když budu mít podobný problémy jako on! Já rád pudink! Tak řekni, co bys jemu, ne mně, mně rozhodně ne! Co bys jemu doporučila? Připusťme, že bys s ním měla nějaký techtle mechtle, abys byla svolnější samozřejmě." ušklíbl jsem se a sledoval ji nevinným pohledem. Ona se jen pousmála a udělala pár kroků ke mně. " Ó Jacku, vidím, že ses za ty léta ještě neponaučil a taky koukám, že jsi stejný, jako když jsi tu byl poprvé, vzpomínáš si." Naklonila se blíže k mému obličeji, který byl jen pár centimetrů od toho mého. Ucouvl jsem trochu dozadu abych zvětšil vzdálenost mezi mnou a ní, páč z ní šlo strašně cítit to bahno, ale jen trochu, aby to zas nebylo moc nápadný. Nechci ji přece urazit, když je jednou z posledních šancí na mou záchranu. "Jak bych mohl zapomenout." ušklíbl jsem se. "Jacku, Jacku Sparrowe, on se vrací, cítíš to! Víš to! My všichni to cítíme! Ten podivný tlak. Moře je neklidné. Vrátí se, aby se všem pomstil a vzal si to, co mu náleží. " podívala se na mou ruku a poodstoupila. " Bude mnohem silnější než předtím, a nebude sám. Ty samotný ho neporazíš, po boku budeš mít dívku, dívku, která je tak moc známá moři, jak moc je neznámá tobě samotnému a přece, jako by byla tvé druhé já." odmlčela se na chvíli. "Tohle je nové proroctví, které ovládá tvůj osud, a které ti může zachránit život, tohle je, jediné, čím ti můžu být nějak nápomocná." Vrátila se opět ke svému stolu.
"Skvělé, takže život mi zachrání nějaká hloupá hádanka, právě jsi trumfla i tu hlínu." Jízlivě jsem se zasmál. „Pokud vím, tak není nic, na co by velký Jack Sparrow, nepřišel. Najdi tu dívku, a budeš zachráněn." Ušklíbla se.