Sparrow's daughter

Hloupý ples, plný ještě hloupějších lidí.

Jakmile jsme se dostaly až před dlouhé zatočené schodiště vedoucí do velkého sálu, který byl teď přeplněný lidmi, všechny zraky se upnuly na nás. Rázem se mi v hlavě objevily děsivé výjevy z plesu, kterého jsem se účastnila posledně, a který měl dočista katastrofální dopad. Snažila jsem se zahnat všechny tragické myšlenky do nejzazšího koutu mysli. Abych pravdu řekla, byla jsem nervózní, a bez mého vědomí se mi začaly třást kolena. Podívala jsem se na tetu, která působila až příliš klidně, jako kdyby to prožívala každý den a celou tu pozornost si doopravdy užívala.
Zřejmě pochopila moje oční signály, které prosily o milost, jen se na mě povzbudivě usmála a letmo stiskla mou ruku.
Jakmile nás zvučný hluboký hlas komořího ohlásil, mohly jsme konečně sejít dolů. Už nebylo cesty zpět. Ale já stála jako přikovaná. Jak já tohle nesnáším. Kdyby mě teta nepobídla, asi bych tam stála do svítání.
Pomalu po tetině boku jsem scházela jeden schod za druhým, a v duchu je počítala, s nadějí, že mě to trochu uklidní. Opak byl ale pravdou. Čím déle jsme kráčely po schodišti, tím rychleji m bilo srdce. Doslova jako zvon, až jsme měla pocit, že mi vyletí z hrudě. Všichni na mě koukali, jako kdyby čekali, až zakopnu a dramaticky se zřítím dolů. Nebo si jen pamatovali to, co se stalo minule.
Ještě štěstí, že pod šaty mám své boty a ne střevíčky, které mi přinesla teta. To by bylo teprve něco.
Konečně jsme se dostaly na poslední schod, to schodiště působilo nekonečně. V sále se opět rozezněla klidná melodie houslí, patřila k jedné z písní, které se na těchto plesech většinou hrají. Rázem hudba opět zaplnila celý sál, jejíž zdrojem byli čtyři muži v rohu sálu, na vyvýšeném balkónku, určeném pro kapelníky.
"Hlavně se usmívej, a chovej se slušně." zašeptala mi skoro neslyšitelně teta, když se usmívala na naše hosty. Nebo bych spíš měla říct na její? To je fuk.
Nad tetinou poznámkou jsem jen protočila očima. "Neboj se, v přetvařování, jsem tam u nás mistr." usmála jsem se. " Nebuď hrubá." osopila se teta, když se jemně ovíjela vějířem. Protočila jsem očima a vydala se na průzkum po sále, plném nafintěných páprdů. Na sukni jsem si docela zvykla, a tak mi chůze nedělala sebemenší problém. Byla jsem si vědoma, nechtěné pozornosti, která mi byla věnována, ale momentálně jsem si to nijak nebrala. Jsem v jámě lvové, nesmím ukázat strach. A navíc, s mým talentem by se měli bát spíš oni mě. S nadšením jsem každému majiteli pohrdavého pohledu věnovala zářivý úsměv.

Kromě důchodového dvorního osazenstva, tu byli spousty lidí, které jsem neznala. Nejspíš to byli příslušníci smetánky z celého ostrova. Našlechtěné dámy, se předváděly ve svých šatech z poslední módy a nadutý parukatci ve fraku, se jim snažili všelijak zavděčit. Pár odvážlivců se odhodlalo k tanci, ale nebyla jim věnována sebevětší pozornost. Zdobené hodiny, zrovna odbíjely půl osmé. Právě jsem tu téměř dvacet minut, a zdálo se mi to jako celá věčnost. Asi se tu zblázním nudou. Zatím co jsem se procházela po sále, jen tak koutkem oka jsem zahlédla, jak se teta opět baví s komodorem a momentálně s nimi byl i lord Marlow, který vypadal velice zaujatě, jako kdyby hltal každé tetičky slovo. Ďábelsky jsem se usmála. Jen si nemyslete, já na vás nezapomněla. Sparrow nikdy nezapomíná, jen se těš Becky.

Najednou jsem na sobě vycítila něčí pohled, ohlédla jsem se ale nikoho, jemuž by onen pohled mohl patřit, jsem neviděla. Až poté jsem v davu zahlédla pár tmavě hnědých očí, které mě bedlivě sledovaly. Stál tam mezi nějakými lidmi, kteří podle vzhledu byli jistě nějací úředníci. Všichni perfektně naškrobení, s plnovousem a brýlemi. Lord Black, k nim tedy rozhodně nezapadal. Na první pohled možná vypadá jako hodný a poslušný syn, který dělá svým rodičům samou radost, a ti se nad svým synáčkem dmou pýchou, má vystudovaných několik škol a to nejlepší společenské vychování. Také vzhledem a svým šarmem jistě oslnil nejednu slečnu. Ale pan Black není takový svaťoušek, za jakého se vypadá. A rozhovor s tetičkou mě v tom jen utvrdil. Moře a pirátský život vás leč čemu naučí a jednou věcí je rozpoznat, jestli někdo říká pravdu nebo lže. Asi tě trochu pocuchám, lorde. V duchu jsem se ušklíbla a vydala se pomalým krokem za ním.
"Lorde Blacku." Pozdravila jsem ho a klesla do menšího pukrlete. "Slečno." Uklonil se na pozdrav, jak se ve společnosti sluší. "Všimla jsem se, že si to tu náležitě užíváte." poukázala jsem kolem sebe, konkrétně na důchodce kolem nás.
"To ano, je to velice pěkná sešlost, děkuji za vaše pozvání." Pousmál se. „Na vaší účasti trvala tetička, s díky tedy můžete odtančit za ní." Ušklíbla jsem se. „A jak si užíváte ples vy, slečno?" věnoval mi jednu z dalších povinných dvorních frází. „ No, tam u nás je mnohem živější." Zasmála jsem se nad vzpomínkou na jeden z mála večerů, kdy jsme si na lodi připravili vlastní zábavu. „To věřím." Pokývl a v klidu dál popíjel ze svého poháru červeného vína, s pohledem upřeným někam do davu.