Sparrow's daughter

Slečna Smith pro Vás Smithy a náfuka

Celou noc jsem nespala. Pořád jsem musela přemýšlela nad včerejším rozhovorem s mámou. Nechtěla jsem se hádat, ale ona si o to prostě říkala.

Možná si to teď nechci přiznat, ale hluboko uvnitř sebe vím, že už jsem ji dávno odpustila. I kdybych chtěla, nejde ji nenávidět, přeci jen i po tom všem, je to moje máma.

Stále jsem pozorovala moře kolem sebe a užívala si ten skvělý moment. Náhle jsem z dáli zaslechla zvuk, ze kterého mi hrůzou naskákala husí kůže. Křik mořských panen. Chudáci námořníci. Takový osud bych žádnému člověku nepřála.

I když... Becky by si to možná zasloužil...Ne... To by nešlo, tak zlá nejsem... Ale moment. Vlastně jsem. A navíc, on není člověk ale suchozemská obluda. Ušklíbla jsem se nad svými myšlenkami a okamžitě zapudila pomyšlení na Becketta do nejzazšího koutu mé mysli.

Brzy mělo svítat, ale i tak si nebe doposud udržovalo temnu barvu a sem tam stále pronikala již slabá záře hvězd. Sice jsem celou noc probděla ale, za tu dobu se mi podařilo vymyslet opravdu skvělý plán. A konečně jsem si utřídila rozvířené myšlenky a pocity. Každopádně. Podniknu malou návštěvu Port Royal, dřív, než jsem původně plánovala. Vím, že není moudré vracet se do ohniska boje, ale musí to být. Po včerejší rozmluvě s panem Gibbsem musím neodkladně do Tortugy. A jelikož tato loď má tak trochu zakázáno plavit se v jejích vodách, hlavně tedy kvůli bývalému majiteli této lodi, musím si zajistit jinou loď. Tu mou se mi tak trochu nešťastnou náhodou nedávno podařilo potopit. Nezbývá mi tedy nic jiného, než získat novou v portroyalském doku. Byl tu ovšem problém. Má matka nastavila kurz směrem k malé kolonii Puerto Tela, která se ovšem nachází až v jižním Mexiku. Přesně na opačné straně, než na které se nachází můj cíl. Nezbývalo mi tedy nic jiného než počkat, až Jog, který měl dnes noční hlídku usne, a já následně mohla upravit směr naší plavby. Jakmile se rozední, bude ono hříšné město na Jamajském ostrově, nadohled. To je také jeden z důvodů, proč musím zmizet dřív, než se kapitánka probudí. Bude zuřit. Vím to. Nikdo nesmí měnit kurz, nikdy, za žádných situací.

Nebe za obzorem se začalo pomalu rozjasňovat a mraky, které ozařovaly první sluneční paprsky se zbarvily do jemné růžové. Je čas. Vylezla jsem ze svého místečka a ve chvíli, kdy jsem nohama dopadla na dřevěnou podlahu paluby, se ozvalo hlasité zavrzání. Co si budeme nalhávat, tahle kocábka má nejlepší roky už za sebou. V tu samou chvíli se z podpalubí, lépe řečeno prostoru pro posádku ozvalo nesrozumitelné mumlání. Strnula jsem na místě, doufám, že jsem nikoho nevzbudila nechci, aby mě někdo načapal.

Ne, že bych se bála ale, i kdyby bylo nad míru jasné co právě dělám, zeptají se tě. Už kolikrát jsem jim odpověděla první blbost, která mě napadla a oni hned běželi za mámou s tím, že se snažím podpálit moře. Možná je posádka výkonná v jiných ohledech, ale ne v přemýšlení, i když jak kteří, nemůžu házet všechny do jednoho pytle. Tak či onak, určitým způsobem je mám přesto všechny ráda.

Co nejtišeji jak jen bylo v mých silách jsem sešla dřevěné schody do podpalubí, prostoru určeném pro posádku, odkud se ozývalo hlasité chrápání, které by probudilo Krakena, i kdyby odpočíval na nejhlubším koutu mořského dna. Opatrně jsem našlapovala a snažila se prokličkovat mezi námořníky spícími v houpacích sítích. Možná se to nezdá ale byl to nadlidský úkol. Kdybych tu šla v jakoukoliv denní hodinu, nebylo absolutně nic slyšet, ale momentálně jsem měla pocit, že zaslechnou snad i tlukot mého srdce. Jako kdyby se jakýkoliv zvuk s přicházející noční hodinou stával nějakou záhadou mnohem hlasitější, než běžně je. Zaradovala jsem se, když jsem se octla na druhé straně místnosti u malého kumbálu, kam se zpravidla odkládá vše, u čeho si člověk není jistý, kam danou věc uklidit. Takže se tu nachází naprosto vše, což je pro mě momentálně ideální. Otevřela jsem jednu z mnoha truhel a začala se prohrabávat v jejím obsahu. Nakonec jsem si z truhlice vypůjčila na dobu neurčitou jen asi třicet stop lana, nějaké to střelivo a samozřejmě střelný prach v malém váčku, to všechno se mi podařilo nacpat do plátěné brašny, ve které se doposud nacházela pouze ona záhadná lahev.