Sparrow's daughter

Ta hnusná hniloba paznehtu!

"Tak co vy jedny bídný suchozemský krysy!" zvolal muž, kterého se nám Scrum právě chystal představit jako našeho kapitána. Chtěla jsem si ho pozorně prohlédnout, ale v tom mi bohužel bránilo jasné karibské slunce, které už téměř celé vykukovalo zpoza horizontu a svítilo mi přímo do očí. Pitomý slunce!
"Pro vás jsem jen a pouze kapitán!" Rozezněl se zvučný hlas, jehož vlastník před námi začal přecházet, nebo bych spíš měla spíš říct vrávorat sem a tam a občas se na nějakého z nás podíval. "Mé jméno pro vás v tuto chvíli není důležité. Nebudete se na nic ptát! Votrapy a otravy hážu přes palubu! "Ušklíbl se. "Jediné, co potřebujete vědět je, že našim cílem je, jak dobře víte pirátský přístav zvaný Tortuga." ušklíbl se načež se zarazil a chvilku koukal někam do prázdna. Poté se otočil ke Scrumovi, aniž by změnil svůj nepřítomný výraz a něco mu pošeptal. "Ale jistě kapitáne! Spolehněte se." Věnoval našemu kapitánovi napůl bezzubý úsměv. Na to náš bezejmenný kapitán jen přikývl a dál s ním o něčem diskutoval. Až teď jsem si ho mohla pořádně prohlédnout. Vypadal jako typický pirát, ošuntělé oblečení, ke kterému patřil i značně vyšisovaný kožený klobouk, pod nímž se nacházely jeho všelijak zašmodrchané vlasy, které měl stažené šátkem. Ty delší byly v zacuchaných dredech, hádám dle vlastní výroby a ty kratší vlasy mu zdobilo pár korálků a různých cinkrlátek. Dlouhý kabát mu sahal skoro až ke kolenům a u pasu se mu houpala mně neznáma krabička. Jediné, co jsem si nestihla prohlédnou byl jeho obličej, ale na lodi na to budu mít spoustu času. Po očku jsem se nenápadně ohlédla na Killiana, který vypadal jako by měl každou chvílí vypustit duši. Byl tak bledý že i mořská pěna je proti němu opálená. Ach jo, co zas vyvádí? Však si ze začátku vedl docela dobře. Jen tam tak postával, podobně jako zbytek posádky a s neurčitým výrazem si prohlížel loď před námi, na které se budeme teď pár dní plavit. Loď sice není nic moc a vypadá jako kdyby ji někdo právě vyzdvihl z mořského dna, ale pořád lepší než nic, a minimálně do Tortugy bychom mohli doplout více méně v suchu.
Slunce bylo již dávno nad horizontem a mé vypůjčené, promočené oblečení, už začínalo konečně pomalu usychat. Celou dobu jsem se tu snažila ovládat, abych se neklepala zimou jak nějaký ratlík a chladný ranní vítr, který přicházel od moře, mi v tom taky zrovna dvakrát nepomáhal, spíš naopak. Z mého pokusu a zahřátí se, mě vyrušil zděšený výkřik jednoho chlapa, který se společně s námi nechal naverbovat k posádce. "Co je to tam !?" Vyjekl a ukázal někam před sebe. Všichni přítomní se otočili směrem, kterým ukazoval. To snad ne. Viděla jsem něco, co jsem rozhodně vidět nechtěla, a myslím že ostatní by se mnou souhlasili. Jelo k nám asi deset vojáků na koních a za nimi bylo několik pěšáků. Sakra! Komodor se o nás dozvěděl! Ta hniloba paznehtu se musí pořád vtírat! "Rychle do lodi!" Zavelel kapitán a Scrum nás začal všechny popohánět, aby se členové posádky dali do pohybu, protože se nikdo neměl k tomu se pohnout. Není divu, když většina posádky byla ještě dost podnapilá a někteří teprve přicházeli k sobě. V tom ale jeden z chlapů, co se přihlásil jako jeden ze členů posádky ze sebe strhl dlouhou kápi, kterou byl až do teď zahalený, a jakmile i ostatní zahlédli jeho uniformu, bylo jim hned jasné o co tu jde. Byl to voják. Komodor k nám nasadil špeha! Jak se o tom mohl dozvědět?! Voják neváhal a hned tasil svůj kord. Já a pár dalších chlapů, kteří aspoň trochu vnímali, co se kolem nich děje, jsme automaticky jeho pohyb zopakovali. Mířila jsem na něj svou šavlí a nenávistně ho propalovala pohledem. Moje reflexy pracovaly na maximum. Byla jsem připravená ve vteřině zaútočit. Bedlivě jsem ho sledovala, každý jeho pohyb mi může prozradit jakým směrem a kam zaútočí. Jedno bylo ale jasné. Byl připraven zabíjet. Prozrazoval ho jeho pohled. Značila se v nich nenávist a odpor. Nebyli jsme pro něj nic víc než odpad. Paraziti. Najednou zaútočil. Pirát, na kterého zaútočil jeho výpad v rychlosti odrazil. Po druhé však voják zaútočil agresivněji, a chlapi z posádky měli co dělat, aby se jeho útoku ubránili. Neváhala jsem a začala se bránit. "Musíme co nejrychleji na loď! Pokud sem dorazí vojáci dřív, než stihneme utéct je po nás!" Zvolal Scrum. A měl pravdu. "Homen! Šup na loď!" Povzbuzoval nás náš kapitán, který se bojoval s vojákem společně s námi. " Dělejte! Vypadněte odsud! Loď je připravená k vyplutí. Jen uvolněte lana!" Osopil se na nás znovu. Očima jsem rychle vyhledala Killiana. Byl v pořádku. Díky bohu. Co nejrychleji jsem k němu přeběhla, popadla ho za ruku a táhla ho směrem k lodi, která od nás byla vzdálená asi necelých sto metrů.
"Hele! Co to děláte?!" Vyjekl skoro až vyděšeně a snažil se mi vykroutit ze sevření.
" Klídek zelenáči." Ušklíbla jsem se, i když to asi pod těmi vousy nebylo vidět.
"Znám vás!?"
"Copak ty mě nepoznáváš?" Letmo jsem se na něj otočila.
"Sam?" Řekl a na tváři se mu mihl pohled plný překvapení. "V celé své kráse, a teď už nemel a zrychli tempo, musíme se dostat na loď a začít střílet. "
"My neodplujem?"
" Bez toho, aniž bychom neopětovali útok? Nikdy!" Tohle si komodor za klobouk nedá... To přísahám!
Dostali jsme se až k moři. Čluny tu nikde nebyly, takže se na loď budeme muset dostat po svých. Naštěstí voda není moc hluboká, ale stejně bych byla radši v suchu. Ohlédla jsem se, abych zjistila, jak jsou na tom ostatní. Většina posádky byla těsně za námi, i Scrum s kapitánem. Vojáci se nebezpečně rychle blížili, byli jsme přesně na dostřel. To nevypadá dobře. Já i Killian jsme se snažili běžet co nejrychleji to šlo. Byli jsme už u lodi, když se ozvaly první výstřely. Snažila jsem se co nejrychleji vyšplhat na loď, kde se budeme moct začít bránit. Najednou mi rukou projela ostrá bolest a pak už jsem cítila jen jak se mi po paži rozlévá mokré teplo. To není dobrý! Z posledních sil se mi podařilo vyškrábat se nahoru na palubu. Hned za mnou se objevil Killian a pár dalších chlapů. "Honem! Musíme se bránit!" Křikla jsem na všechny. A sama jsem si sáhla k opasku pro pistoli. V tom nás pokropily další olověné střely. To už byl na lodi i Scrum s kapitánem. "Všichni k zemi!" Zvolal Scrum. Stejně tak jako ostatní i já se přikrčila za zábradlím, které lemovalo celou loď po její délce. Začala jsem rychle nabíjet zbraň, ale skoro to nešlo, jak se mi třásly ruce. Dnes zabiju. Tím jsem si jistá. Hlaveň pistole jsem prostrčila skrz mezeru mezi dřevěnými sloupky v zábradlí a vyhledala svůj cíl. Ozvala se hlasitá rána. Trefa. "Musíme je udržet v dostatečný vzdálenosti." Zvolal někdo po mé pravici. "Hlavně se nesmějí dostat na loď." Přišla odpověď z druhé strany.
"Připravte loď k vyplutí! Ať už tu proklatou pevninu nevidím!" Zavelel kapitán zvučným hlasem. Mezitím co opětoval palbu, stejně jako většina posádky.
Vojáků neubývalo, spíš naopak. Bylo jich pořád víc a víc. A já už chvilkama začínala přemýšlet nad tím, jestli to vůbec přežijeme. Skoro jsem nestíhala nabíjet. V tom se loď zhoupla a poté se dala do pohybu. Za pár minut jsme se začali vzdalovat daleko na širé moře. S úlevou jsem si oddechla a rozvalila se na dřevěnou podlahu paluby. "Dios mio! To nám ten den pěkně začal." Zamumlala jsem se zavřenýma očima, a nechávala se kolíbat pravidelným houpáním lodi. "Hej, ty, co tam děláš!?" Optal se někdo s protivným podtónem a trčil do mě špičkou boty.
"Spím, copak nevidíš?" Zamrmlala jsem.
"To je mně jedno. I kdyby si byl náměsíčnej, bylo by mi to fuk." Až teď jsem si uvědomila že nade mnou někdo stojí. Se šklebem jsem otevřela jedno oko, abych si prohlédla toho prudiče. Nikdy by mě nenapadlo že uvidím zrovna jeho. " Ehmmm..."Rychle jsem zamrkala očima abych se probrala. " Tak co ? Nechceš náhodou změnit svou odpověď mladý muži?" Ušklíbl se. " Ehmm ne.. ." Řekla jsem svým holčičím hlasem. "Teda chci říct... Ano kapitáne." Snažila jsem se napodobit mužský hlas. "Tak šup šup!" Začal mě popohánět a já nedobrovolně zvedat. Když už jsem skoro stála, z ničeho nic se mi zamotala hlava a podlomila se mi kolena, cítila jsem se strašně unavená. To už byl ale u mě Killian a podpíral mě. "Sam! Ty krvácíš!" Vyjekl vyděšeně a víc už si nepamatuji.

Probudila mě štiplavá bolest na tváři. Ale nijak jsem tomu nevěnovala pozornost, byla jsem vyčerpaná a jediné po čem jsem teď toužila byl spánek. V tom jsem znovu ucítila štípání na tváři znovu. Au to bolí! "Ať tě odnese zubatá ty jeden suchozemskej bídáku!" Vykřikla jsem naštvaně a vystřelila do sedu. Musela jsem se ale podepřít rukama, protože se semnou točil celý svět a hlava mi pulzovala bolestí. Snažila jsem se zaostřit na osoby co stály nade mnou, abych je mohla zpražit nenávistným pohledem. Měla jsem chuť někoho probodnout! Promnula jsem si oči s nadějí, že se to zlepší. První, koho jsem poznala byl Killian. Tvářil se dost vyděšeně. To se koukám až tak děsivě? Otevřela jsem pusu s tím, že se zeptám, o co tu jde, když v tom ukázal na osoby stojící vedle něj. A netvářil se moc nadšeně. O co tu sakra jde!? Odhrnula jsem si vlasy z obličeje a podívala se směrem, jakým můj společník ukazoval. Počkat. Jak to, že mám rozpuštěný vlasy!? Sáhla jsem si na obličej s nadějí, že nahmatám vypůjčené vousy. "Hledáš snad tohle?" Řekl někdo s posměšným podtónem v hlase. Podívala jsem se směrem odkud ten hlas přicházel. Stál tam bezejmenný kapitán se Scrumem po své pravici a netvářili se zrovna dvakrát nadšeně. Až teď jsem si všimla, co kapitán drží. On mi vzal moje vousy, které jsem si poctivě ukradla! "To je moje!" Natáhla jsem se po nich, ale on s nimi ucukl, takže jsem jen chňapla do prázdna, načež jsem malém hodila šipku z postele, na které jsem až do teď ležela. Rychle jsem se snažila vrátit se do původní polohy, představa rozplácnutí se na dřevěnou podlahu mi nepřipadala zrovna dvakrát lákavá. Na prudký pohyb mi hlava odpověděla nesouhlasným ostrým proudem bolesti, který mi vystřelil ke spánkům. "Sakra." Zamumlala jsem a promnula si spánky s nadějí, že se to zlepší. "Pomalu Sam, ztratila jsi dost krve." Přidržoval mě Killian a věnoval mi jeden ze svých starostlivých pohledů.
" Cože jsem?"
Až teď jsem si uvědomila tupou bolest v pravém předloktí, které jsem měla obvázané nějakým kusem hadru. Všechno mi začalo docházet. " Ta hnusná hniloba paznehtu mě spolu s těma svejma poskokama postřelila! To mu nedaruju! Otočte loď! Musím mu vyškrábat oči! Nadutej parukatec! Rozšlapu mu obličej a udělám z něj nočník!" Vyskočila jsem na nohy a hrnula se ke dveřím, ale hned při druhém kroku jsem skončila na podlaze. Tak přeci jsem té představě nedokázala odolat. Slyšela jsem uchechtnutí, načež mě někdo začal zvadat z podlahy, protože jsem na to sama neměla sílu. "Říkal jsem ti, že jsi ztratila hodně krve, a abys dávala pozor! Copak mě aspoň v tomhle nemůžeš poslechnout?" Řekl s vyčítavým tónem. "Měla bys svého chlapce poslechnout drahá, teda pokud se ti víc nezamlouvá pobyt na podlaze ovšem... Pak si tedy dělej co chceš." ozval se kapitán. "Ale jen dokud nepoplujem kolem nějakého ostrova. Pak si slečinka vystoupí." Dodal a s těmito slovy opustil kajutu.
To už jsem stála na nohách, s Killianovo pomocí samozřejmě. "Musíš si lehnout." Zamručel z ničeho nic. "Ani nápad! Sice je to můj kapitán ale tohle si nenechám líbit." Snažila jsem se mu rozumně oponovat. "Ten mladej má pravdu, holka." Ozval se Scrum, kterého jsem až do posud nevnímala. Vrhla jsem na něj jeden ze svých vražedných pohledů a chystala se říct něco chytrého. Když v tom se lodí ozvalo hlasité poplašné zvonění, ze kterého mi naskočila husí kůže.
"Všichni na palubu! Byli jsme napadeni!"