Walking the Wire

Kapitola 8.

When I look into your eyes
(Když se podívám do tvých očí)
It's like watching the night sky
(Je to jako dívat se na noční oblohu)
Or a beautiful sunrise
(Nebo nádherný východ slunce)
There's so much they hold
(Je toho tolik, co to v sobě skrývá)
And just like them old stars
(A stejně jako ty staré hvězdy)
I see that you've come so far
(Vidím, jak daleko jsi se dostal)
To be right where you are
(Abys byl tam, kde stojíš nyní)
How old is your soul?
(Jak stará je tvá duše?)
...

V momentech, kdy do průzračné hladiny padaly husté rudé kapky, zdál se tvor snad až mysticky fascinován. Tohle nebyla smrt, s níž žil, ničila jej ta krvavá a bolestivá a on se přesto fascinovaně koukal na krvavé šrámy a nechával ty kapky stékat po skalách ozvěnou je zveličujících. Necitlivé moře bolest tlumilo, voda splachovala všechnu krev a on s ní byl propojen, křídla jej vynášela výš a nechávala ty krvavé kapky v rudofialovém dešti dopadat na nebohou zem.

I tehdy byla všude krev, pamatoval na to. Tekla po stromech toho lesa, vsakovala se do hebkého mechu a oni se mezi stromy konečně poznali, jako by pro sebe byli stvořeni. Děsivé setkání zdálo se naprosto klidným a neočekávaně očekávaným, duše se prolnuly a co bývalo stejné se navždy stalo odlišným.

Je náročné bojovat ve válce svého života samostatně, přestože hledat si pomoc je slabošské. Je náročné vlastnit odlišnou duši, když všechny ostatní jsou totožné. Protože takový jedinec pak nikdy nebude předurčen být pochopen.

„Eriku, kurva, ty debile," zopakoval Lewis, když vydýchal šok, který si byl nucen prožít a zle se na svého společníka zadíval.

„Tohle bylo naposled, cos tu byl! Zapomeň, že sem ještě přijdeš, bože, uznávám, zabít vás by pro tu krávu byla dobrá pomsta, ale na triko si to nevezmu! Co tě to napadlo?! Ne, stejně mi to neřekneš, kašli na to. Jdeš domů. Hned!" zavelel, když se však Erik pohnul, nohy se mu podlomily. Krev z nich stékající konečně se dostala i do Lewisova zorného pole a brunet tlumeně zaklel. Tohle mu scházelo, fakt že jo.

„Sedni si," poručil otráveně a rukou si zajel do vlasů. Takhle jej nemohl nutit prodírat se lesem, slézt z kopce, vylézt do jiného, venku navíc začínala být tma. I tričko v Erikově pase začalo nasakovat krev a on znovu zaklel, když pochopil, že s ním kudrnatý bude muset zůstat.

„Pojď," povzdychl si nakonec a rozešel se směrem do jediné stále stojící věže. Erik si uvědomoval, že byl starší naštvaný, a tak takřka všechny jeho reakce čekal, vlastně už když vycházel na ono lano. Nechal se dovést do jedné z místností, které Lewis patrně obýval, když zrovna nebyl v domku mezi stromy, a tam položit na větší postel, jíž zde brunet měl. Ten mu vydesinfikoval všechny krvavé rány a obvázal je.

Byly to dlouhé hodiny, které pak v tichu chodil kolem ležícího kudrnáče a připravoval večeři, hodiny, které dělal, že jej nevidí, snad protože se nepřestával zlobit a snad protože s ním zkrátka nechtěl komunikovat. Erik věděl, že Lewis cítí jeho pohled, svým způsobem jej ale fascinovalo, jak veškeré pohyby předváděné na laně nevědomky opakoval i ve skutečnosti.

Do rukou mu vrazil sendvič a tak jej Erik beze slova snědl. Byl zvyklý na ticho, jeho společnost ani nemohla být jiná a tak mu to, co se mezi nimi nacházelo, nepřipadalo nijak tíživé nebo nepříjemné. Nakonec, když se Lewis odebral umýt, natočil nepatrně hlavu na stranu a zadíval se na hvězdné nebe nacházející se kdesi daleko za oknem. Bylo fascinující, vždy mu tak připadalo.

Spustil nohy na zem a pomalou chůzí se rozešel k oknu, o nějž se pak opřel pažemi, aby nohám ulevil. Temná ebenová čerň halila oblohu jako neprostupný závoj a malá světélka svítící do tmy zdála se z okna dávno opuštěného hradu daleko jiná, než jaká je znával ze svého města. Jako by byla zářivější a větší, lesy dodávaly nebi na posvátné děsivosti, která Erika uklidňovala a neznatelná bolest v kapkách zdobící jeho nohy se pomalu vsakovala do obvazů. A tam, mezi všemi hvězdami mohl v ten moment zahlédnout jednu, která se hvězdou jen zdála, mohl si všimnout malé skvrnky pohybující se po obloze, moc daleko, aby rozeznal těžká křídla a ostré drápy.