Walking the Wire

Kapitola 14.

And I will still be here, stargazing
(A já tu pořád budu, snít)
I'll still look up, look up
(A vzhlížet)
Look up for love
(Vzhlížet k lásce)
Stars don't disappear, they keep blazing
(Hvězdy nezmizí, dál září)
Even when the night is over
(I když se noc rozplyne)
...

Když byl Erik ještě dítě, bylo všechno jinak. Ty momenty si vybavoval už jen velmi matně, jako by je viděl za zvláštním závojem znemožňujícím spatřit realitu takovou, jaká skutečně byla, kdysi byl ale úplně jiný a těch vzpomínek se zkrátka nemohl zbavit. Pamatoval se na smích, na úsměvy a štěstí, na naivní ideály. Pamatoval si, jak se dokázal rozpovídat před kýmkoli, kdo chtěl poslouchat. A stejně tak si pak pamatoval, jak s nástupem do školy vše končilo a zvláštní divné, jiné dítě tam bylo odsouzeno zůstávat jen samo se sebou. Jen ty hloupé pocity jako by se v jeho hlavě nemohly znovu objevit. Jaké to bylo, plakat, smát se a usmívat? Jaké bylo to teplo na hrudi, o kterém všichni mluví, když objímal matku a radoval se?

Nevybavoval si, co cítil, a nedokázal si vybavit, jak toho tehdy docílil. Přicházelo to samo, on to neovládal. Pocity odešly a děsivá smrt zahalila vše, co mohla. Bylo to zvláštně naplňující ticho, které nešlo vymazat. A doba úsměvů a slz jako by se tak nikdy nemohla vyhrabat z té divné plenty tichých a mrtvých let.

Toho večera jej Lewis líbal jinak, než jak to kdy dokázal Ollie. Přestože Erik nevnímal emoce, tělesné potřeby jej neopouštěly a polibky a sex skutečně cítil, jinak to ani nešlo. Přestože to povětšinou bývalo veskrze jedno. Ten večer to ale bylo jiné, když jej na sebe vyšší muž natiskl, automaticky se ho chytil pevněji a nechal jej hladit ho po zádech, Lewisovy rty byly jemné, měkké a teplé, stejně jako ona letní noc. Jejich rty do sebe zapadaly jako skládačka, bylo to vlhké, bylo to měkké a bylo to jiné. A to Erika překvapilo.

To nebyl polibek, jakých zažil nespočet. Tohle se mu líbilo. On si to přál, byl si tím jist, a to jej zaskočilo, přidání emoce, kterou si myslel že už nikdy nezažije dělalo ten polibek jiným, speciálním a daleko zvláštnějším, než pouze jakousi tělesnou potřebou, lidé bývali zvyklí líbat se s city a Erik tohle nikdy nepoznal. Až nyní.

Necítil chvění, motýlky, bušení srdce. Nic z toho. Vlastně byl stále stejně klidný, ale bylo to hezké a on chtěl, aby to pokračovalo. Chtěl vyzkoušet, kam až mohou jeho pocity zajít.

Když se vyšší mladík oddělil od jeho rtů, hudba kolem jako by utichla. Nevnímali ji, stejně, jako desítky párů očí upírajících se jejich směrem.

„Možná půjdem na hotel? Začíná být zima," nadhodil Lewis, když si uvědomil, že teplá letní noc není tak teplá, jak se v návalu adrenalinu zdálo. Otočil se proto, chytil Erika za ruku a beze slov jej odváděl pryč, kudrnatý cítil, že jej v ten moment jeho společník zkrátka chce držet a nebránil se. Bylo to hezké. Ten pocit v něm přetrvával, přestože pomalu slábl. Stále jej cítil.

Temná a tichá noc je dovedla až k budově, v níž byli nasměrováni na menší útulný pokojík, leč zdaleka ne tak, jako roubenka schovaná v lesích. Na každé straně pokoje byla postel s nočním stolkem, mezi nimi pak psací stůl. Před postelemi stály skříně a šuplíky a v chodbičce, která do tohoto pokojíku vedla, pak byly ještě dveře do menší koupelny. V ten moment jej Lewis znovu otočil k sobě a opět políbil, jazykem mu zajel do úst a když Erik reagoval vpletením prstů do vlasů bruneta, chytil jej vyšší pod zadkem a bez řečí položil na jednu z volných postelí.

Malý prostor, na němž na sebe byli natištění jako by je nutil objímat se pevněji, vyšší kroužil dlaněmi po zádech nižšího a jejich rty společně tančily další z tanců, který dokázali předvést jen oni dva. Jejich vztah byl chůzí po laně, drátě, z nějž mohli kdykoli spadnout a Erik to věděl. Cítit něco bylo zvláštní, jako by mu bylo tepleji i když kolem byla zima. Věci, co se děly kolem, byly jedno, nezáleželo na nich. Jejich život jako takový nebyl nijak podstatný. Jenže Erik samotný právě tento fakt začínal považovat za nedůležitý.

Už tehdy, když poslouchal nakřáplý hlas zpěváka nad tím přemýšlel – jaké by to bylo... cítit? Chtěl to zkusit, teď si tím byl jist. Projít si vším, co šlo, s emocemi. Možná to všechno ještě šlo zachránit. Možná se i on mohl zamilovat. Jenže dokud to nezkusí, nezjistí to. Polibky nestačily. Potřeboval to zjistit skrz to nejdůvěrnější, co vztah může nabídnout – protože jen to v něm ten cit mohlo probudit. S Lewisem bylo všechno jiné než předtím.

Bylo příjemné cítit na sobě Lewisovy velké dlaně, hladily jej po celém těle a jemně zajížděly i pod jeho tričko, které mu brunet později sundal. Bledá kůže se leskla ve svitu měsíce a on jej na ni líbal, kudrnaté vlasy se rozprostřely kolem chlapcovy hlavy a vyšší si do nich zabořil prsty. I Erikovy dlaně se nakonec octly na Lewisově odhalené hrudi, což vyššího překvapilo, nechával však mladšího pokračovat s jemnými dotyky, které si u něj nedovedl představit jakkoli jinak. Dál ale nezacházeli, hladili se, leželi u sebe a nechávali svá ústa jemně se laskat.

Polibky ustaly a vyšší brunet se od svého společníka oddělil, podpíraje se na jednom lokti tak, aby si Erika mohl lépe prohlédnout. Brunet cítil, jak zlatožluté oči kloužou po sněhobílé kůži ozářené bledou lunou a kdesi za tou zvláštní barvou viděl daleko víc, než chtěl druhý muž dát znát, nebylo to tolik emocemi jako spíš zvláštní potřebou, ale ne tou tělesnou. Zájem, který Erik znal od Ollieho, nyní ale podbarvený čímsi novým.

Velké ruce se znovu rozběhly po jeho těle a jejich oči se prolnuly v pohledu, který snad říkal tisíce slov a snad vůbec nic. Erik by přísahal, že jím skutečně nic sdělit nechtěl. Jen se chtěl podívat. A proto byly ty momenty vlastně hezké...

„Eriku," vyklouzlo Lewisovi to jméno automaticky a on se znovu sklonil, aby brunetka políbil. Erikovy rty byly tím líbáním neznatelně napuchlé, stejně, jako Lewisovy, jeho tělo bylo citlivější, než předtím a tělo druhého muže na tom bylo stejně. Nepřerušoval ten oční kontakt, čekal, co jeho společník vysloví dále. A to pak skutečně přišlo.

„Dovolíš mi tě pomilovat?"

Vždy to vlastně bylo jedno. Šlo o činnost, kterou prázdná tělesná schránka žádala a tak dělal, co bylo nutné, nyní to ale bylo jinak. Chtěl to vyzkoušet. Propojit jejich těla. Protože jen to mohlo ukázat, jestli to skutečně dokáže. Chtěl to dokázat. Chtěl milovat.

Nic neříkal, jen neznatelně přikývl a nechal se vyšším mladíkem vysvléknout. Měsíc dál osvětloval jejich nahá těla a jemné dotyky jako by vedly mileneckou dvojici celou tou magickou nocí, temný stín velikého draka létal vysoko nad jejich hlavami, skrývaje se mezi hvězdami a hlídaje důvěrně propletené duše spojené polibky, touhou a potřebou najít, co se zdálo dávno ztraceno.