Jsi silnější něž si myslíš

Part[2]

Zase mi zvoní budík. Otevřela jsem oči a jen tak ležela. Po chvíli mi došlo že už bych vážně měla stávat. Šla jsem do koupelny kde jsem si vyčistila zuby a učesala vlasy. Vrátila jsem se do pokoje a oblékla si uniformu. Podívala jsem se na hodiny. Pokud teď nevýhodu přijdu pozdě. Hodila jsem si tašku na záda a v kuchyni si ještě vzala aspoň jablko a vyšla jsem.

„Y/N!" Ozval se za mnou už známy hlas. „P-počkej ne mě" dobíhal mě Takemichy. „Měl by něco dělat se svojí kondičkou." Vysmála jsem se mu.  „hmm" zabručel a rozešli jsme se směr škola.

„Proč vůbec nejdeš s Hinou?" Zeptala jsem abych prolomila ticho. „Dnes jí nebylo moc dobře tak radši zůstala doma."

„ Kazushi!" Zakřičela jsem na něj když stál u skříňky. Takemichy už šel do třídy. „A-ahoj Y/n" pokusil se o falešný úsměv. „Ty vole!" Řekla jsem když jsem si všimla jak omlácený je. Došla jsem až k němu. „To máš ze včerejšího zápasu?" Snažil se mi vyhnout pohledem. Já ho něžně chytla za bradu a aby se na mě otočil.

„Já věděl že to víš." Řekl potichu. „Měli jste mi to říct hned a né to přede mnou skrývat. Lež nikdy bolí víc než samotná pravda." Pustila jsem jeho bradu. „Já vím, ale ty máš o nás velkou starost a nechceš aby nám někdo ubližoval."

To je pravda. Trhá mi srdce vidět někoho, koho mám ráda pomláceného.

„Bála by jsi se o nás víc." Pokračoval. „Kazushi to je v pořádku. O mě se nestarej." Pevně jsem ho objala.

Docela mi vadilo že mě mají přečtenou jako knihu. Přece mě znají dlouhou, tak je to jasné a já své emoce dávám někdy až moc najevo.

[Time skip]

Ze školy jsem šla sama. Takemichy "prý" musí něco zařídit. Bylo my jasné co, ale nic jsem s tím nemohla udělat. I přes to jsem začala přemýšlet jak jim to ulehčit.

Přestala jsem vnímat a nevšimla si že jsem špatně zahla. Z mého přemýšlení mě vyrušil řev. Šla jsem za ním. Zastavilo se mi srdce.
Uprostřed kruhu stál Takemich a proti němu Kiomasa. Takemichy už měl dost pomlácený obličej.

Kiomasu znám. Už párkrát jsem ho potkala jak někoho zmlátil.

Tašku jsem hodila na zem a rozeběhla se ze schodů dolů. Už jsem byla skoro u Talemichyho, když v tom mě někdo pevně chytil za ruku a zastavil mě. Narazila jsem o něj zády. On mě však nepustil ale svůj stisk lehce povolil.

„Akku?" Díval se na mě vážným pohledem. „Nemůžeš tam jít Y/n, zabili by tě!" Řekl přísně. Podívala jsem se zpět na Tekemichyho. Začal se mot a z hlavy mu tekla krev. „Já ale musím!"

Řekla jsem a vytrhla se z jeho sevření a rozeběhla se za Tekemichem. Viděšeně se na mě podíval. „Y/n!" Zamířila jsem rovnou ke Kiomasovi. „Neděl to!" Křičel Takemichy. Neposlouchala jsem ho a dala Kiomasovi pěstí.

„Takemichy dob..." nedořekla jsem to a už jsem dostala ránu do hlavy. Zamotala se mi příšerně hlava. „Kurvo" řekl ten někdo a chytil mě pod krkem a natlačilo mě na něj.

„Nikdo mi nebude dávat pěstí a k tomu ještě ty!" Zavrčel mi do ucha a zesílí tlak. Kiomasa. Pomyslela jsem si. Začala jsem stránce vědomí. Jestli teď nic neudělám omdlím a Kiomasa zmlátí Takemichho k smrti.

Kopla jsem ho silně do kolene. Pustil mě a odstrčil. Padla jsem na zem a zhluboka dýchala. Kiomasa se držel za koleno, pak se na mě vražedně podíval. To je můj konec. Co mě to jen napadlo?

Pokusila jsem se vstát ale stále se mi motala hlava. Kiomasa se ke mě rozešel. „Nech ji být!" Zakřičel Takemichy a chtěl mu dát pěstí ale Kiomasa byl rychlejší. Praštil Takemiche který spadnul na zem. „Jen co zabiju tu holku si to d tebou vyřídím!" Slyšela jsem říkat Kiomasu Takemichymu. Ten se na mě podíval a zase se rozešel mím směrem.

Když už byl jen pár kroku ode mě, zavřela jsem oči a čekala ránu. Jeho kroky se ale zastavily. Otevřela jsem oči. Začal se klanět, všichni se začali klanět a křičet "dobrý den pane".

Za mnou se ozvaly kroky. Podívala jsem se za sebe. Naším směrem si to mířili dva kluci.

Jeden vysoký s blond vlasy a na spánku měl vytetovaného draka. Na tváři měl vražedný pohled jak ještě Kiomasa před chvíli . Druhý naopak malý ale se stejnou barvou vlasů. Tváři se tak, že nebylo poznat zda je naštvaný.

Začala jsem panikařit. Jestli se jim klání i Kiomasa, tak budou ještě silnější, a podle toho co křičí, jeho šéfové. To je můj konec.

„Keníku" Řekl ten malý a kývl hlavou ke mě a Kiomasovi. „hmm" zabručel a zabočil k nám. Kiomasa se postavil. „Dra..." nedořekl a ten týpek ho silně kopnul do břicha. Ten druhý kolem nás prošel a zamířil k Takemichymu.

Podíval jsem se zpět na toho druhého. Už stál u mě. „Jsi v pohodě?" Zeptal se mě podal mi ruku. Podívala jsem se na Kiomasu který mě probodával očima.

„A-Ano" řekla jsem a pokusila se vstát sama. Jen co jsem se postavila se mi hlava zamotala ještě víc a podlomila se mi kolena. Ten týpek udělal krok ke mě a já mu spadla na hruď. Dal mi ruku kolem pasu abych nespadla znovu.

„Kiomaso!" Zavrčel. „A-Ano?" Zakoktal Kiomasa. „Uhodil jsi ji?!" Ticho. Otočil se čelem ke Kiomasovi. Já k němu byla zády a bylo mi to dost nepříjemné.

„Mikey." Zakřičel nejspíš na druhého. „Už jdu." Slyšela jsem odpovědět někoho o kousek dál. Slyšela jsem kroky blížící se k nám. Ruku kolem mého pasu se vyměnila za menší. Pak jsem se opřela o někoho jiného.

Podívala jsem se na něho. Usmíval se na mě a ano, byl to ten druhý. Podle toho co říkal ten druhý se jmenoval Mikey.

„Mikey, tenhle šmejd zase uhodil holku." Řek ten co mě ještě před chvíli držel. Stál u Kiomasy a držel ho za límec. „Jak se jmenuješ?" Zeptal se znenadání Mikey. „Y/n."

„Dobře Y/n. Řekni mi jestli tě uhodil." Podívala jsem se na Kiomasu. Mikey nejspíš poznal že se ho bojím. „Neboj se, nic se ti už nestane." Řekl a na důkaz mě stiskl o trochu víc. „Ano uhodil."

Došli jsme pomalu ke Kiomasovi a opět mě podržel ten druhý. Mikey popošel ještě blíž k němu a kopl ho do hlavy. Než Kiomasa spadnul na zem ho chytil za vlasy a přitáhl si ho blíž. „Něco jsme si už říkali že? Takže se opovaž na ni ještě sáhnou a zabiju tě!"

Pustil Kiomasu a podíval se na Takemichyho. „Takemichy, dovezeme tvoji kamarádku domů." Než jsem stihla cokoliv říct už mě ten druhý držel v náručí a odcházeli jsme z místa.

„Y/n, kde bydlíš?" Zeptal se zase usměvavý Mikey. „huh?" Zeptala jsem se zmateně. „Mikey se ptal kde bydlíš." Řekl za něj druhý.

_______________________________
Omlouvám se za chyby :)
1130 slov