Jsi silnější něž si myslíš

Part [16]

Usmál se a objal mě. Já jsem jen stála. „Co tu chceš?" Řekla jsem chladně i když jsem byla docela posraná. Pustil mě a o kousek se oddálil. „Hanma mi řek ať ti něco vyřídím." „Hanma?" Řekla jsem už zase normálně. „Je naštvaný, že jo." Zkřížila jsem si ruce na prsou. „No spíš je takový zklamaný. No, ale jsem tu kvůli něčemu jinému." Řekl trochu vážněji.

„Mám ti vyřídit, že my máme plán a pokud se nám budeš plést do cesty, nebo něco řekneš Mikeymu, tak si tě najdeme. Nebo spíš já a Kisaki. Ten by tě taky rád viděl." Zasmála jsem se. „1. toho sráče se nebojím a..." Trochu se přiblížil. „Takže mě se bojíš?." „A za 2. o žádném vašem plánu nic nevím." Pokračovala jsem.

Všimla jsem si že za pultem stojí jeho dva pitomí kamarádi. Bojovat sice umí ale jinak jsou úplně tupý. „To se mě bojíš že sebou bereš i ty dva." Kazutora se otočil. „Jen jsme šli okolo. Chtěl jsem zajít k Mikeymu, ale když jsem na tebe narazil teď..." řekl a pohled mu sjel dolu.

„Hej! Sem se mi dívej jestli se mnou chceš mluvit." Ukázala jsem na oči. Naklonil hlavu. „Copak? Už se ti nelíbím." Zamračila jsem se. „Mezi námi je už dávno konec." Řekla jsem naprosto bez emocí. Usmál se. „Tobě se ta noc nelíbila." Řekla a dal mi pramínek vlasů za ucho.

Odstrčila jsem ho. „To byl úlet." Řekla jsem a vzala první pití co jsem viděla. „Tak na to rychle zapomeň." Řekla jsem mu do obličeje a mířila k pokladně. Slyšela jsem jak se zasmál. „A ty nezapomeň na to co jsem ti vyřídl."

Dál jsem ho už nikde neviděla. Došla jsem až k Mikeymu domů. Nikdo tu zřejmě nebyl. Svalila jsem se na postel a zapnula telefon. Nevěděla jsem co dělat tak jsem se dívala na nějaká videa.

Přišlo mi to jako chvilka, ale asi tak po hodině a půl mi napsal Mikey. Napsal mi kde je sraz. Už se lehce začalo stmívat.

Došla jsem tedy na místo. Bylo tu hodně lidí. Pár si mě všimlo a někteří si o mě začali povídat. Něco ve smyslu ta my nakopala prdel, ta je proti nám a co tu sakra dělá? Nikde jsem neviděla Mikeyho.

Někdo si přede mě stoupnul. Podívala jsem se nahoru protože byl vysoký. Měl dlouhé černé vlasy a šklebil se na mě. „Co tu děláš?" Zeptal se mě. Mlčela jsem. „Řekni mi co tu děláš?!" Řekl docela naštvaně. Pořád jsem mlčela. Rozhodla jsem se ho ignorovat a obejít ho, ale když jsem se o to pokusila, chytil mě silně za zápěstí a někam táhnul.

Nestihla jsem zareagovat a už jsme byly v lesíku. Narazil mě zády na strom, ruce mi chytil a stoupnul si přede mě. „Zeptám se ještě jednou. Co tu děláš?!" Řekl a zmáčknul mě ještě víc. Byl silný a ten stisk bolel. Sykla jsem bolestí a pak se zasmála. „To bys chtěl vědět co?"

Vysmála jsem se mu do obličeje. Ruce mi chytil do jedné ruky a druhou mi zmáčknul tváře. „Tebe ten smích přejde!" Ještě víc jsem se usmála. „Proč jsi tu?! Chceš vyzvídat nebo tu rovnou někoho zabít?!" Řekl a zase mě zmáčknul víc. „Ty idiote. Já jsem teď s vámi!" Řekla jsem protože už to fakt hodně bolelo.

„To ti tak budu věřit zlato. Řekni mi pravdu!" Přestala jsem se usmívat. Brněly mě ruce a pálily mě tváře. „Vždyť to říkám!" Zašklebil se. „Důkaz!" To si dělá prdel. „Tak se zeptej Mikeyho! A už mě konečně pust!"

„Ále. Kdo pak nám to tu prosí?" „Neprosím jen ti dávám možnost. Když mě nepustíš tak ti nakopu prdel!" Řekla jsem už vytočeně. „Taková malá ubrečená holka mi nemůže nic udělat." Řekl posměšně. Konečně se mi podařilo vyklouznout jednou rukou. Dala jsem mu pěstí do břicha. O kousek ustoupil a já ho nohou odkopal. Udělal pár kroků a chytil se za břicho.

Podíval se na mě s úsměvem na tváři. To už jsem byla u něj a chystala se ho kopnout do hlavy. On však rychle zareagoval a nohu mi chytil. Rychle jsem zaútočila druhou nohou a už byl na zemi. Pokusil se zvednout, ale já jsem na něj silně šlápla. Naklonila jsem se k jeho obličeji a za vlasy mu hlavu zvedla.

„Už máš dost?" Zasmál se. „Holky co umí bojovat jsou hot." Řekl úplně z cesty. Pustila jsem jeho hlavu a sundala z něho nohu. Upravila jsem si vlasy a odešla z lesa.  Lidi tam pořád byly a já zahlédl Drakena. Rychle jsem se k němu rozešla. Otočil se na mě.

„Konečně jsi tady." „Hele já se tu už stihla i poprat za tu dobu než jste přijeli." Řekla jsem a podívala se okolo. „S kým?" Podívala jsem se zpět na něj. „S nějakým černovlasým blbem." Draken si zmáčknul kořen nosu. „Ah Baji."

„Baji?" Zopakovala jsem. „Jo to je ten jak jsi ho zmlátila. Zmlátila že jo?" Nervózně jsem se usmála. „J-Jo? Je to problém?" Draken se usmál. „Ne. Jen se divím že jsi ho přeprala." Zkřížila jsem si ruce na prsou. Poslední dobou to dělám často. „Nepodceňuju mě!" Přestal se smát, ale v jeho hlase bylo pořád slyšet pobavení.

„No jo. Tak pojď. Za chvíli to začne. Rezešel se a já ho následovala. Došli jsme k nějakým schodům. Už tu bylo dost lidi a když viděli Drakena, začali uhýbat z cesty a tím udělali uličky uprostřed.

Došli jsme na horu na shody a zastavili se. Zatajila jsem Drakena za jeho bundu, aby se sehnul. „Hm." Zamručel a sehnul se. „Kde je Mikey?" Pořád jsem ho nikde neviděla. „Za chvíli přijde neboj." Zase se postavil rovně.

Už se mi nechtělo stát a tak jsem si sedla a prohlížela si ty lidi. Zahlédla jsem toho týpka Bajiho. Ten mě propichoval pohledem. Usmála jsem se a jednou rukou mu zamávala. Jen se zašklebil a uhnul pohledem.

Všichni se začali klanět. Podívala jsem se co se děje. Uličkou procházel Mikey a mířil na schody. Vypadal úplně jinak než normálně. Musím říct že to byl hezký pohodě na jeho tělo. Měl jen kalhoty a bundu. Nejspíš to bude nějaké jejich logo, jako má i Vallhala

Došel až nahoru a začal nějaký proslov. Chvíli jsme ho zespoda pozorovala a pak se zadívala do země a byla mimo. Zpozorněla jsem, když jsem slyšela mé jméno. „Y/n je teď novým členem." Ukázal na mě rukou. „Jo. Počkat co že co?" Zmateně jsem se na něj podívala.

Tvářil se naprosto vážně. Všichni začali křičet že jsem holka a že mě tu nechtěj. Rozhlédla jsem se po nich. Zase jsem skončila u Bajiho.  Ten nic nekřičel a díval se na mě prázdným pohledem. Mikey se otočil zpět na ně. „Kdo má problém, tak ať se jde jsem sám přesvědčit, jak je silná!" Všichni zmlkli.

Pořád jsem se dívala na Bajiho. Myslela jsem že zrovna on bude mít problém, ale on nic. Nikdo nic nenamítal. „Dobře tedy. Konec." Všichni se začali rozcházet. Baji se někam ztratil, ale já se pořád dívala na to místo. Cítila jsem jak si vedle mě někdo sednul.

„Mohl ses zeptat." Řekla jsem bez přemýšlení. „Já vím promiň. Bylo to narychlo." Podívala jsem se na něj. „Mikey mě to nevadí, jen mě to zaskočilo..." Postavil se. „Pojď." Řekl a podal mi ruku. Chytla jsem si a pomohl mi vstát.

Došli jsme k jeho motorce a nasedli. Ještě před tím než jsme odjeli tak jsem zase spatřila Bajiho. Proč na mě pořád čumí? Neřešila jsem to a nechala se unášet pocitu, že objímám Mikeyho bez trika. Cítila jsem jak se začínám lehce červenat. To už se mi dlouho nestalo.

„Y/n nemáš hlad?" Zeptal se a já otevřela oči. „Trochu." Přiznala jsem. „Tak se ještě někde zastavíme?" Dostala jsem nápad. „A neuvaříme něco společně doma?" Usmála jsem se. „Můžem." V duchu jsem se zaradovala. Zajímá mě jestli umí vařit a tak či tak to bude zábava.

_______________________________
Mám takovou otázečku hehe. Chtěli by jste 15+ kapitolu? A ještě děkuju za podporu <33