Jsi silnější něž si myslíš

Part[21]

Konečně zastavili a otevřeli mě. Tentokrát tam nebyl jen Kisaki a Kaztutora, ale byl tam i Hanma. Stál mazu nimi s rukama v kapsách. Když mě viděl usmál se a opřel se o kufr.

„Ahoj Y/n. Už jsem se neviděli pomalu dva měsíce." Bála jsem se ho. Přece jenom jim řekl ať mě zabiju. „Teď už mi tě nikdo znovu nevezme." Vytáhli mě z auta a odvedli do mrakodrapu kde jsem předtím byla. Ještě jsem se snažila bránit ale nešlo to.

Posadili mě na gauč a já tu zůstala sama s Hanmou. Kleknul si přede mě aby na mě viděl. Konečně mi sundal roubík a já se zhluboka nadechla. Dýchala jsem nahlas a rychle. Srdce mi bylo jak závod a celá se klepala. Měla jsem strach který jsem už dlouho neměla. Strach bezmoci že nemůžu nic dělat s nevím co mi udělají.

Hanma se ke mě přiblížil. „Nebudeš dělat nějaké blbosti že ne?" Zeptal se a já hned zakroutila hlavou že ne. Usmál se a začal mi sahat za záda. Když se dotknul mích rukou cukla jsem sebou, pak mi je rozvázal se kleknul si zpátky.

Jen jsem se na sebe dívali. Držela jsem se za zápěstí a celá se klepala. Hanma si povzdechl a sednul do vedle mě. „Neubližuj mi. Prosím." Prosila jsem a chtěla se od něj trochu odsunout. On mě však chytil za záda a přitáhnul si mě k sobě.

Teď jsem k němu byla čelem a on se nade mnou skláněl. Přišla jsem si hrozně bezmocná. „Ale no tak, já?" Řekl a pohladil mě po vlasech.
„Chtěl, chtěl jsi mě zabít..." Hanma se usmál.
„Teď už ne. Chyběla jsi mi. Jsem rád že jsi to přežila, byla to chyba" Podíval se mi na rty a pak zpět na mě.

„Y/n, držel jsem se přes půl roku." „C-cože?" Hanma se pousmál a hned mi došlo co myslí když se začal přibližovat. Chtěla jsem uhnout ale on si mě přitáhl zase blíž. Naštěstí , nebo jak se to vezme, přišel Kazutora.

Hanma se na něj podíval a pak se posadil zpátky. Kazutora došel ke gauči a stoupnul si přede mě. Zaklonila jsem hlavu a dívala se na něho. Pak mě surově chytil za ruce a zvedl. Sykla jsem bolestí.

Začal mi sahat do kapes a pak vytáhnul můj mobil. Hodil ho po Hanmovi. „N-na co ten mobil?" Otočila jsem hlavu k Hanmovi. „Abych si promluvil s Mikey." To už mě Kazutora někam táhnul. „Cože počkej?!"

Kazutora mě odtáhl k Hanmovi do kanceláře. Zamknul. Ani nevím kam dal klíč. Schodil mě na židli a sednul na stůl proti mě.

Vzpomněla jsem si jak jsem k téhle židli přivázala Kisakiho a seděla tam kde sedí Kazutora.

Pousmál se a židli si přisunul blíž. Nechtěla jsem se na něj dívat a tak jsem se zadívala na zem a přemýšlela.

Pořád jsem byla zmatená a bála jsem se. Problém je že Hanma si chce promluvit s Mikey. Vlastně jsem ráda třeba mě najde a pomůže mi ale na druhou v tom určitě něco bu...

Kazutora mě chytil za tváře a tím mě vyrušil z přemýšlení. Chytla jsem ho rukama za zápěstí protože to byl silný stisk a bolelo to. Nic neříkal, tentokrát se na mě díval vážně. „Kazutoro..." Řekla jsem po chvíli ticha. „To-To bolí..." pořád mě držel. „Prosím"

Až teď mě pustil. Opřela jsem se a dala si ruku na pusu. Jen se na mě víc usmál. Otočil s židlí tak že jsem k němu byla zády. Znovu mi chytili ruce, i když jsem se bránila, a svázal mi je za židlí. Pak mě otočil zpátky.

Položil si nohy na opěradla a židli přisunul co nejblíž. „Y/n..." Pohladil mě po tváři. „Chyběla jsi mi." Strašně mi přišel psycho. „Nechal jsi mě zabít!" Zasmál se. „Jo tohle promiň. Mysleli jsem že to jinak nejde a když jsi to přežila tak nás napadl další plán."

„Jaký plán?" Zeptala jsem se opatrně. „To ti nemůžu říct zlato." Opřel se rukama o stůl a podíval se do stropu. „Nechceš mě zabít že ne..." Chvíli mlčel.

„Ka-Kazutoro?" Rychle chytil židli u mojí hlavy a přiblížil se. Cukla jsem sebou a zase mi srdce bilo jak o závod. „Jen jestli mi budeš tvrdit, že pořád miluješ Mikeyho!" Ještě se kousek přiblížil. „Miluješ ho?!" Mlčela jsem.

Kazutora se od židle odrazil a vstal. Došel na druhou stranu místnosti a začal hrabat v šuplíku. Po chvíli se na mě otočil s pistolí v ruce. Začal jsem sebou házet. „Ne! Kazutoro! Prosímmm!" Prosila jsem a brečela.

Mezitím si sednul zpátky na stůl. Chytil mě za bradu a otevřel pusu. Pak mi dal zbraň do pusy. Zavřela jsem oči a snížila se nebrečet. Zasmál se. „Řeknu ti to ještě jednou. Zabiju tě jenom když řekneš že Mikeyho miluješ!" Řekl a zatlačil na zbraň. Už mě z toho bolela pusa.

Konečně zbraň vyndal, ale hned mi ji přiložil na hruď. „Miluješ Mikeyho?" Nuceně jsem zavrtěla hlavou že ne. „Chci to slyšet!" Zvýšil tón. „Ne..." řekla jsem potichu. „Co ne?" „Nemiluju Mikeyho..."

„A koho tedy miluješ?" Hned mi došlo co chce slyšet. „Já...já..." „Koho miluješ?!" Zvýšil tón. „T-tebe?" Usmál se sundal zbraň, ani nevím kam ji dal. „Vidíš že to šlo, ani zabíjet jsem tě nemusel." Usmál se na mě.

Jednu ruku mi dal na stehno a druhou vedle hlavy. „Co teď s tebou?" Prohlídl si mě odshora až dolů. Pak se ušklíbl a políbil mě. Nemohla jsem nic dělat. Někdo otevřel dveře. Ale jak se sem dostal? Bylo přece zamčeno.

Když se ode mě Kazutora odtáhnul a otočil se hned mi došlo jak se sem dostal. Kisaki má přeci klíče. „Kazutoro nech ji!" Zamknul a došel k nám.

Kazutora zase seděl normálně a Kisaki si mě taky prohlídl. Pak se podíval na Kazutoru. „Jasně jsem si řekli, že na ni nebudeš sahat!" Teď to vypadalo že mě Kisaki chrání. Nechápavě jsem se na něj dívala.

„Hanma na ni taky sahal." Řekl s posměvačným tónem Kazutora. Kisaki si povzdechl a podíval se na mě. Potom ke mě přistoupil a přiblížil se k mému obličeji. „Jestli budeš dělat kraviny tak tě Kazutora zabije! Rozumělas?" Kývla jsem že ano. „Fajn."

Postavil se rovně. „Pro jistotu ji dej roubík." Kisaki začal odcházet. Podívala jsem se na Kazutoru. „Ne. Roubík už ne, prosím..."