Jsi silnější něž si myslíš

Part[8]

Podívala jsem se na něj. Vlasy měl nahoru, po stranách je měl černé a vepředu je měl žluté. Byl vyšší než já.

Obličejem se přiblížil blíž ke mě. „Jestli budeš křičet, bude to horší, rozumělas?" Řekl kousek od mého obličeje. Už jen to, jakou silou mi tlačil ruce na zeď, jsem to nechtěla riskovat. Kývla jsem že ano.

Zašklebil se a sundal mi ruku z úst a malinko se ode mě oddálil. Ruce mi však pořád držel nad hlavou. Prohlédl si mě odspoda nahoru a divně se na mě usmál. „Ale musím říct že Mikey má hezkou přítelkyni."

Zamračila jsem se. „Prosím?!" Zasmál se. „Ale no tak. Nehraj to na mě. Přespáváš u něj a on u tebe, vozí tě na motorce. Jste jako dvě hrdličky." Řekl a naklonil hlavu. „Tak to není!" Křikla jsem trochu víc nahlas než jsem chtěla.

Než jsem stihla mrknout, zase se na mě lepil a k tomu mi rukou mačkal bok. „Takhle ne kočičko, takhle by to nešlo." Řekl zase těsně vedle mého obličeje a rukou začal sjíždět níž.

Pevně jsem zavřela oči. Snažila jsem se ho od sebe odstrčit, ale nemohla jsem nic dělat. „Prosím..." Řekla jsem nakonec a snažila se nebrečet. „Prosím nech mě."

Naklonil se k mému uchu. Cítila jsem jeho teplý dech na mé kůži. „Tady určuji pravidla já." Zašeptal a přesunul se ke krku, kde mě následně začal líbat. Cukla jsem sebou a zase se snažila o útěk, ale marně.

Už jsem se rozhodla to vzdát ale ucítila jsem vrněni v mé kapce. Zastavil se. Rukou, co byla pomalu na mém zadku, sáhnul do kapsy a vyndal mobil. Podíval se na něj a usmál se. „Ale ale, Mikey ti volá." Otočil na mě telefon. „Bohužel má smůlu, teď tě mám já." Dořekl a zavěsil.

Telefon mi vrátil zpět do kapsy. Zadíval se na mě a znovu se zašklebil. „Když už mě někdo vyrušil, už to nebude tak zajímaví." Znovu se však přiblížil k mému uchu.

„Jmenuji se Hanma a pamatuj, že když o mně řekneš Mikeymu, tak vím kam chodíš na školu, znám tvé přátelé a vím kde bydlíš. Takže si tě najdu a věř mi, pak nebudu tak milý jako teď."

Konečně pustil mé ruce oddálil se, naposledy se na mě usmál a pak vyšel z uličky ven. Celá rozklepaná jsem se sesunula k semi, pokrčila jsem kolena a opřela o ně hlavu.  Rozbrečela jsem se.

Od doby co jsem potkala Mikeyho se můj život docela změnil. Předtím mi nikdo nevyhrožoval, nikdy jsem neměla kamarádku v nemocnici, ale na druhou stranu pomohl Takemichymu a mě už dvakrát zachránil před Kiomasou. 

Znovu mi někdo volal. Nejspíš Mikey, ale já byla tak rozhozená, že jsem to nechala být. Chvíli jsem tam jen seděla a brečela. Na druhé straně uličky něco bouchlo. Zvedla jsem hlavu a podívala se tam. Byla tam tma a nic jsem neviděla. Bála jsem se že je Hanma zpátky tak jsem se zvedla, otřela si oči a vyšla z uličky ven.

[Time skip]

Konečně doma. Zamkla jsem a svalila jsem se na gauč. Celou cestu domů mi někdo volal, ale já to ignorovala. Zapnula jsem televizi a snažila se odreagovat.

Někdo zazvonil. Posadila jsem se. Měla jsem strach. Co když je to Hanma? Pomalu jsem došla ke dveřím. Teď lituji toho že nemám kukátko. Zhluboka jsem se nadechla a pootevřela dveře.

Nestihla jsem se ani podívat kdo tam stojí a ten někdo otevřel dveře celé. Byl to Mikey. Udělal rychlí krok ke mě a objal mě. Stála jsem a pak ho taky objala.

Zase se mi do očí nahrnuly slzy. Prvně jsem zavřela víčka a víc ho zmáčkla. Udělal krok a já se posunula dozadu. Nohou zavřel dveře. „Mikey." Zamumlala jsem mu do hrudi. „Ššš, už je to dobrý." Pohladil mě po vlasech.

„Promiň že jsem tu s tebou nebyl. Snažil jsem se ti dovolat, ale nebrala jsi to." Řekl provinilým tónem, jako kdyby to byla jeho chyba.

Pustila jsem ho a podívala se mu do obličeje. Opravdu vypadal že si to bere za vinu. „Mikey,  to není tvoje chyba." Je to chyba Hanmy ale to mu říct nemůžu.

„No, ale měl jsem tu být jako tvoje opora a..." Položila jsem mu ruku na pusu a tím ho umlčela. „Mě stačí že jsi tu teď." Jemně se dotklo mé ruky, až mi naskočila husí kůže a chytil mě za zápěstí. Rozešel se do obýváku a já za ním.

Lehl si na gauč a mě ,slabě řečeno, stáhnul sebou. Skončila jsem na jeho hrudi. Jeho ruce mě objímali a hladili ve vlasech. Líbilo se mi to a tak jsem zavřela oči a objala ho taky.

„Y/n?" Zamumlal mi do vlasů Mikey. „Hmm?"
Jeho objetí lehce zesílilo. „Slibuju, že nedopustím, aby se ti stalo něco podobného." I bez většího vysvětlování mi došlo, že myslí moji kamarádku.

Vzpomněla jsem si na Hanmu. Nevěděla jsem co mu na to říct. „D-Dobře." Řekla jsem nakonec. Mikey jednu ruku sundal z mého pasu a někam se natáhl a pak přes ně přehodil deku.

Po chvíli mě zase zaplavila únava a já uvolnila své tělo. Hned co mi došlo že usínám jsem se snažila neusnout. „Klidně spi. To bude z toho stresu." Řekl konejšivě Mikey.

Poslechnula jsem a zavřela oči. Jeho ruka na mích zádech mě hezky hřála a ta druhá mě hladila po vlasech. Netrvalo dlouho a už jsem spala.

_______________________________
Ahojky, další kapitolka. Je trochu kratší, ale snad nevadí. Ještě chci říct, že zítra odjíždím na týden pryč, takže nebude nic vycházet. Ale nebojte, až se vrátím budu se snažit dělat delší kapitoly XD
Jinak se ještě omlouvám za chyby.