Jsi silnější něž si myslíš

Part [18]

Otevřela jsem oči a musela se usmát. Mikey ležel vedle mě na břiše, vlasy mu padaly do obličeje a držel moji ruku. Chvíli jsem jen ležela a dívala se na něho. Byl tak roztomilý. Pak jsem dostala hlad a rozhodla se vstát. Opatrně jsem se snažila dostat ruku z Mikeyho sevření.

Snažila jsem se co nejopatrněji abych ho nevzbudila, ale i tak se probudil. Pomalu otevřel oči a usmál se. Stiskl mi ruku a lehce ji políbil. Zavřel oči. Po chvilce je zase rychle otevřel. „Já zapomněl." Řekl a díval se mi do oči. „Co?" Zasmála jsem se.

Pustil moji ruku a posadil se. Poskytl se mi výhled na jeho záda. Byly ode mě poškrábané. Sedla jsem si taky a přes hruď si dala peřinu. Přece jenom jsem pořád nahá. Začala jsem ho hladit po zádech. „Na co jsi zapomněl?"

„Mitsuya by ti měl ušít bundu." Řekl a usmál se na mě. „No a v čem je problém?" „Nooo že tam máš být v deset a já po desátý jinde." Zasmála jsem se. „Pořád to nechápu." Mikey se naklonil a podíval se za mě. „No že deset je za půl hodiny."

Rychle jsem se otočila a podívala se na hodiny. Vážně bylo půl desátý. Dala jsem mu malý pohlavek a i s dekou se zvedla. „Za co to bylo?" Řekl když jsem si brala věci. „Že jsi zapomněl." Zamířila jsem si to ke dveřím. „Ty se nepřevlíkneš tu?" Řekl kawaii hlasem. „Ne ne."

Lehl si na břicho. „Prosímmm." Usmála jsem se. „Včera jsi viděl dost." Zabořil hlavu do polštáře a pak se na mě hned podíval. „No vidíš, už jsem tě viděl takže..." „Nene bobí." Zasmála jsem se a šla do koupelny.

Otevřela jsem dveře. „Bože Mikey." Stál před dveřmi. Zasmál se. „Lekla ses?" Hodila jsem po něm peřinu. „Ne jen jsem zahlédla Black Pink." Řekla jsem ironicky. Chtěla jsem jít do pokoje, ale chytil mě za ruku. „Jdeme." Řekl a šli jsme.

Vysadil mě. Dala jsem mu rychlou pusu a šla na místo.

[Time skip]

Vracela jsem se domu a šla jsem okolí místa, kde byl sraz Manji gangu. Musím říct že ta bunda má styl.

Pak jsem dostala ránu do hlavy. To kurva bolelo, ale ustála jsem to. Pak mě někdo silně hodil do lesa, kam mě už zatáhl i Baji, a já spadla na zem. Bolela mě hlava jak debil.

Pomalu jsem se posadila a chytla se za hlavu. Cítila jsem jak mi tam teče krev. Podívala jsem kdo to udělal. „Kisaki?!" Začala jsem se zvedat a couvat. Nikdy bych neřekla že má takovou sílu v ráně.

Už jsem stála a pak do někoho narazila. Chytil mě za ruce. Neměla jsem sílu se bránit. Hlava mi totálně třeštila. Podívala jsem se za sebe. „Ahoj zlato." Usmál se na mě Kazutora. To je pošuk. Jak se může usmívat.

Kisaki mě chytil za tváře a otočil mi hlavu zase zpět dopředu. „Copak? Jsi překvapená?" Zamračila jsem se. „Říkal jsem že bych tě rád viděl." Pustil mi tváře. „Mě ten tvůj ksicht nechyběl!"

Otočil se ke mě zády, pak se rychle otočil a dal mi pěstí. Dívala jsem se do země. Znovu mě chytil za tváře abych mu viděla do obličeje.„To mělo bolet?" Zalhala jsem. Fakt to celkem bolelo.

Kisaki se podíval na Kazutoru a pak ně pustil. Kousek ode mě ustoupil a sáhnul do kapsy. Přestala jsem se usmívat. „Co to děláš?" Neodpovídal. „Kazutoro?! Co to hledá!" Jen se mi zasmál do ucha. Když Kisaki konečně vyndal ruku z kapsy zastavilo se mi srdce. Nůž!

„Počkej Počkej! Co?! Proč?! Vždyť, vždyť jste říkali že se vám nemám plést cesty! Já se vám nepletla!" Kisaki se ke mě přiblížil i s nožem. „Ne!! Počkej!" Začala jsem sebou házet ale i tak to bylo k ničemu. Hlava se mi motala a neměla jsem sílu, k tomu mě držel Kazutora.

„Nesnaž se maličká. Nijak si tím nepomůžeš." Začal mě "konejšit" Kisaki. „Já-já nechci umřít..." Do oči se mi nahrnuli slzy. „Kazutoro! Vždyť ty-ty bys mě nenechal zabít!" Otočila jsem se na něj s nadějí. „Zlato. Ty jsi s Mikeym a když tě nemůžu mít já, tak nikdo."

„A-ale já..." Nedořekla jsem, kvůli hrozné bolesti v břiše. Otočila jsem se na Kisakiho. Vytáhl nůž který do ně zabodnul. Podlomila se mi kolena a jediné co mě drželo nad zemí byl Kazutora.

Snažila jsem se zhluboka dýchat. Kisaki se ke mě sklonil. „Jen abys věděla. Hanma tohle vymyslel." Když to dořekl Kazutora mě pustil a já spadla na zem. Pak jsem slyšela jak odchází.

To tady umřu? Já ještě nechci umřít. Teď když jsem s Mikeym. Snažila jsem se neusnou, i když se mi chtělo, hrozně moc, ale vždy jsem si vzpomněla na Mikeyho. Nemůžu ho tu nechat.

Slyšela jsem motorku, kousek ode mě. „Mikey?" Řekla jsem dost potichu. Pak jsem slyšela kroky zezadu. Otočila jsem hlavou. „Baji?" „Do prdele Y/n!" Doběhl ke mě. „Co tu děláš?" Ptala jsem se potichu, protože jsem neměla moc síly. „To je jedno, teď tě musím dostat do nemocnice."

Utrhl si kus trika a přiložil mi to na ránu. „Snaž se to pořád tlačit." Vzal mě do náručí. Kývla jsem hlavou a zavřela oči. „Oi! Y/n!" Křikl. „Dobrý dobrý..."

Posadil mě na motorku a hned si sednul přede mě, abych nespadla. Chytla jsem se ho a opřela se o něj. „Y/n snaž se nepsat." „O to se snažím celou dobu!" Baji se rozjel.

V půlce cesty se mi zamotala hlava a sami se mi zavřeli oči. Povolila jsem stisk a Baji hned zareagoval. Jednou rukou mi stiskl ruce. „Až zastavíme tak klidně omdli, ale teď ne!"

Už jsem to nevydržela a zavřela oči. V tu chvíli Baji zastavil. Pak jsem cítila jsem mě zase někam nese. Nic víc.

______________________________
Ahojky, tak jsem napsala další kapitolu.
Ještě vám chci popřát hezké Velikonoce a nechte se vyšupat aby jste neuschli😭