Jsi silnější něž si myslíš

Part[11]

Začala jsem slyšet vzdálené hlasy které se začali přibližovat. Otevřela jsem oči. Hlava se mi motala a nedokázala jsem říct kde to jsem, jen to že ležím a ruce mám svázané.

Podívala jsem se na pravou stranu od kut vycházeli hlasy. U dveří stál Hanma a ještě někdo. Byl docela fešný, ale šel z něj strach. Hanma si mě všimnul a usmál se na mě. „Tak už jsi vzhůru." Řekl a mířil ke mě. Ten druhý týpek ho následoval.

Chtěla jsem se zvednou, ale ten neznámí se mi opřel do ramen a já si zase lehla. Naklonil se nade mě. „Máš pravdu. Bude se nám hodit." Řek a pohladil mě po tváři. Uhnula jsem hlavou.

„Oi Kisaki. Nesahej na ni " Ozval se Hanma. Kisaki se na mě usmál a pak mě pustil. Srovnal si brýle a zamířil k Hanmovi. Něco mu pošeptal a pak odešel. Hanma se zasmál a šel ke mě.

Než jsem se nadála byl nade mnou. „Tak co teď s tebou hmm?" Zeptal se mě. „Prosím neubližuj mi." Zas se divně usmál. Vlastně, jeho úsměv je pořád takový divný.

„Myslíš jako tohle." Přejel mi prstem po ráně na tváři. Naběhla mi husí kůže. „To jsem ti udělal jen aby jsi věděl, že když nebudeš poslouchat, tak tě čeká trest." Chtěla jsem se podívat jinam než na něj, on mě však chytil za bradu a naklonil se ještě blíž.

„Zopakuju se po třetí. Po čtvrté už se opakovat nebudu. Budeš mě poslouchat. Pokud ne, tak poneseš následky. Chápeme se?" Řekl jen pár centimetrů od mého obličeje. „A-ano." Zakoktala jsem.

„Hodná holka. Pustil mě a posadil se. Opatrně jsem si sedla také. Jednou rukou mě obejmul kolem pasu a přitáhl si mě blíž a druhou mi začal mačkat stehno. Na sobě jsem měla pořád uniformu, takže sukni a Mikeyho mikinu.

Dala jsem nohy k sobě, protože se pomalu blížil k vnitřní straně. Bylo mi to nepříjemné. Nechtěla jsem to. Pevně jsem sevřela víčka a řekla si že jsem silná a že to zvládnu. Kdybych teď odporovala čekal by mě trest. Zhluboka jsem se nadechla.

„Přestaň prosím." Zašeptala jsem stále se zavřenýma očima. Slyšela jsem, jak se Hanma zasmál. Chytil mě za tváře. Otevřela jsem oči. Byl nečekaně až moc blízko. „To já tu určuju pravidla." Řekla a než jsem stihla cokoliv namítnout tak mě začal líbat.

Chtěla jsem ho odstrčit, ale se svázanýma rukama to šlo těško, tak jsem se snažila aspoň zaklonit. On mě však chytil za záda a nepřestával.

Pak mě položil na postel. Ruce mi chytil nad hlavou a sednul si na mě tak, abych nic nemohla dělat s nohama. Jen jsem je lehce pokrčila.

Hanma se přesunul na krk. Řekla bych že by se mi to za jiných okolností i líbilo, ale jelikož mě právě unesl, tak to bylo jiné. Přechytnul si mé ruce do jedné ruky a tou volnou mi začal sahat pod mikinu.

„Hanmo!" Vykřikla jsem najednou. Přestal a zvedl hlavu od mého krku. „Nech, toho!" Řekla jsem přísně.Nevím jak se mi to povedlo, jelikož jsem se bála a myslela jsem, že mi srdce vyskočí z hrudi.

Zase se usmál. „Dej mi důvod přestat." Dořekl a zase se začal přibližovat k mému krku. „Budu křičet!" Řekla jsem rychle. Nic lepšího mě nenapadlo.

Zase se zastavil a po chvíli se na mě podíval. „To znamená, že kdybych křičela, tak mě někdo uslyší a zavolá policii." Jen se na mě díval. Usmála jsem se. „Je to tak že?"

Chytil mě za svázané ruce a postavil. „Jsi chytrá." Pohladil mě po vlasech. Najednou ze mě strach odešel. „Pojď." Řek a vyšel ze dveří. Následovala jsem ho. Došli jsme nejspíš do obýváku. Tady byla oka. Velká okna. Od podlahy až ke stropu.