Jsi silnější něž si myslíš

Part[15]

Probudila jsem se v posteli. Chvíli mi trvalo než mi došlo, že jsem u Mikeyho v pokoji. Mikey seděl na kraji postele vedle mě a hlavu měl v rukách. „Mikey." Řekla jsem a natáhla k němu ruku. Ten se otočil a hned ji chytil. „Jak ti je?"

Měl menší kruhy pod očima a celkově vypadal unaveně. „Už je to dobrý." Řekla jsem, aby neměl větší starost a posadila se. Hlava se mi zamotala, ale nedala jsem to znát. Mikey si sednul tak abych se o něj mohla zády opřít.

„Co se ti včera stalo?" Pořád držel moji ruku. „Včera?" „Jo na tý střeše." To jsem spala celou noc? „To byl záchvat. Mívám je když je na mě toho moc. Tenhle byl ale jiný..." Začala jsem s vysvětlováním a pak se zarazila. „Jak jiný?" Zeptal se Mikey a stiskl mi ruku. „Normálně pak spím hodinu nebo dvě, ale nikdy ne tak dlouho jako teď."

Nastalo ticho jen jsme se na sebe dívali. „Mikey...?" Rozrazili se dveře a v nich stála Ema. Podívala jsem se na ní. Obě dvě jsme na sebe nechápavě hleděli. Podívala jsem se zpět k Mikeymu. „Vážně?!" Pustila jsem jeho ruku a zkřížila si ruce na prsou.

Mikeymu chvíli trvalo než mu to došlo. „Ne
Y/n, počkej..." „Ne. Včera mi řekneš, že ke mně něco cítíš a pak máš ve svém bytě Emu?!" A navíc Ema má Drakena, takže ty ho podvádíš s jeho nejlepším..." Mikey mi dal ruku na pusu a tím mě umlčel. „Poslouchej mě. Ema je má nevlastní sestra. Bydlí tu stejně jako já."

Sundal svou ruku a já se podívala na Emu. Ta se jen nervózně usmála. „Víte co, vyřešte si to." Řekla a odešla. Pořád jsem se dívala na dveře, tak mě Mikey chytil za bradu, abych se na něj podívala. „Ty jsi žárlila?" Zeptal se provokativně.

Uhnula jsem mu hlavou a zamračila se. „Ne." Zasmál se. „Jo ty jsi žárlila." Znovu jsem si zkřížila ruce na prsou. „Ne já nežárlím!" Přestal se smát. „Y/n? Jak to teď s námi bude?" Přestala jsem se mračit a otočila se na něj. „Námi?" „No, ještě včera jsem byly nepřátele, tak mě zajímá jak to bude."

Začala jsem přemýšlet. Když jsem dlouho nic neříkala tak začal Mikey. „Budeš si muset vybrat. Buď budeš se mnou nebo s Hanmou?" Zadíval se na mě s naději v očích. „No já..." Začala jsem přemýšlet znovu.

Nechci opustit ani jednoho, ale tak Hanma mi lhal a využíval tak je to jasný.

„S tebou..." Řekla jsem nejistě. Mikey se celý rozzářil. „Výborně. Tak rovnou zajedeme k tobě pro věci." Řekla a už stál. „Počkat. Hanma můj  být prodal." Zasmál se. „Ne ne. Vše je to tak pořád stejné." Stoupla jsem si a zamotala se mi hlava. Už jsem čekala náraz ale spadla jsem na Mikeyho hruď. Pak se jen ohnul a vzal mě do náručí.

„Mikey! Dobrý jen se mi..." Umlčel mě polibkem. „Už nemluv." Zaklonila jsem hlavu a povzdechla si. Mikey mě odnesl až k motorce. I když jsem mu říkala ať mě pustí, že jsem v pohodě, tak se nedal přemluvit. 

Posadil mě a pak si sednul i on. Nikdo mě nemusel přemlouvat, abych ho chytla okolo pasu.

Dojeli jsme ke mě domů a už jsem konečně mohla chodit sama. Už dlouho jsem ti nebyla. Uvnitř bylo vše pořád stejné. „Mikey proč si mám vlastně vzít věci? Vždyť můžu bydlet tady." Mikey ke mě popošel blíž. „Hanma by si sem pro tebe přišel a ke mě si jen tak nepřijde. Takže budeš u mě a už nechci aby mi tě někdo vzal." Řekl a pohladil mě po tváři.

Usmála jsem se na něj. „Tak já si jdu zabalit." Otočila jsem se a šla do pokoje. Vzala jsem si velkou sportovní tašku a začala balit.

Když jsem dobalila vrátila jsem se a Mikey seděl na gauči a opíral se. Položila jsem tašku a obejmula ho zezadu. V ruce měl mobil a s někým si psal. Nestihla jsem zjistit kdo, protože ho vypnul a otočil se na mě. Docela mě to zajímalo.