Jsi silnější něž si myslíš

Part[13]

[Pohled Hanmy]

Někdo mě odstrčil stranou. Dřív než jsem se ztratil mezi lidmi jsem viděl záda y/n. Kurva. Mikey tu nemá vůbec být. Teď ví, že jsem ji lhal. Tak tohle Kisaki posral. Musím se k nim dostat.

[Zase z pohledu Y/n]

Stáli jsme u sebe a já brečela. „Odpověz!" Křikla jsem. Mikey mi položil ruku na hlavu, ale nic neřekl. „Nesahej na mě!" Řekla jsem a strhla jeho ruku. „Řekni, proč mě tak moc nenávidíš?" „C-co? Já neřekla že tě nenávidím."

Povzdechl si. „Tak proč mě tak moc chceš zabít?" Zavřela jsem oči. „Promiň." Zašeptala jsem tak, aby mě slyšel a zmáčkla spoušť. Čekala jsem ránu, ale nic. Otevřela jsem oči a podívala se na zbraň a pak na Mikeyho. „Jsi tak mimo, že ti nedošlo že prší." Usmál se.

„J-já nejsem mimo." Mikey se lehce dotkl ruky ve které jsem měla zbraň. „Y/n." Řekl něžně. „Co se s tebou stalo?" Udělala jsem krok dozadu a zavrtěla hlavou že ne. „Y/n prosím..." Rozešel se ke mě, ale vběhl před něj Hanma a dal mu pěstí.

Nečekal to a zavrávoral. „Už chápu." Podíval se vražedně na Hanmu. Už jsem na to neměla a otočila se. Slyšela jsem jak se ti dva mlátí. Rozešla jsem se a vyšla z davu. Pokračovala jsem až domu. V hlavě mi běhalo tolik myšlenek na které jsem neměla odpověď, ale věděla kde je sehnat, nebo aspoň pár.

Celá promočená jsem došla domů. Pistol jsem hodila přes otevřené dveře ke mě na postel a zamířila Hanmovi do kanceláře. Vzala jsem jeho pracovní telefon a napsala Kisakimu, ať okamžité přijde. Jelikož neví že to píšu já tak určitě hned přijde.

Stoupla jsem si za dveře a čekala. Přesně jak jsem čekala, už byl tu. Má klíče takže mu nedělá problém se sem dostat. Vešel do kanceláře. „Hanmo?" Řekl a zastavil se kousek od dveří. Nečekala jsem a praštila ho do hlavy. V bezvědomí spadnul na zem. Svázala jsem ho k židli, sedla si na stůl proti a čekala až se probudí. Doufám že se probudí dřív, než se vrátí Hanma.

Naštěstí se probudil rychle. Nechápavě se na mě podíval. „Ahoj." Usmála jsem se na něj.
„Y/n? Co to má být!" Začal se vrtět. „Mám na tebe pár otázek." Přestal a zase se podíval ne mě. „Moc dobře víš, že ti nic říct nemůžu." Povzdechla jsem si. „Čekala jsem to." Vzala jsem nůž co jsem měla poblíž. „Tak na to půjdeme jinak." Položila jsem mu nůž k tváři.

„Dobře dobře. Co chceš slyšet?" Zasmála jsem se. „Z tebe je jednoduché něco dostat. Takže, proč jste mi lhali že je Mikey mrtvý?"

Povzdechl si. „Vždy když se o Mikeym mluvilo, tě to rozhodilo. Tak si Hanma vymyslel, že je mrtvý. A ještě ti něco řeknu. Celou dobu tě hledal. Na dnešní akci neměl vůbec být. Nevím jak se tam dostal, ale kvůli němu mě Hanma pěkně zjebe." Dívala jsem se do země. Přiblížil se blíž k mému obličeji.

„Možná jsi silná fyzicky ale psychicky vůbec. Stejně jako teď. Jednou sesypeš a Hanma pozná že jsi nám k ničemu. Moc nadějí do tebe nadávám, ale tvá síla se nám zatím hodí..."

Bodla jsem nůž vedle jeho hlavy. „To tě i tohle rozhodí?" Podívala jsem se na něj a znovu se usmála. „Hm ne a díky zlato. Tohle mi dostatečně stačí." Zamračil se. „Cože?" Zasmála jsem se. „Jojo hrála jsem to a ty jsi mi jen pomohl." Odstrčila jsem se od židle, která se roztočila a vyšla ze dveří do pokoje abych se převlékla.