Jsi silnější něž si myslíš

Part[5]

Vrátila jsem se zpět, ale Mikey už tam nebyl. Povzdechla jsem si a lehla si na gauč. Zapla jsem si televizi a přikryla se dekou kterou Mikey složil. Bylo překvapivě brzo tak jsem po chvíli znovu usnula.

Probudilo mě zvonění telefonu. Ospale jsem šáhla po telefonu a automaticky to zvedla. „Ano?" Řekla jsem a posadila se. „Ty spíš?" Vyšlo z telefonu. Ten hlas my přišel povědomí, ale nemohla jsem si vzpomenout od kut. „Kdo je to?"

„Mikey." To mě probudilo. „Kde jsi vzal moje číslo?!" Mikey se lehce zasmál. „Dal mi ho Takemichy." Ten zrádce. Pomyslela jsem si. „Co potřebuješ?" „Dnes večer se mnou někam půjdeš."

„A kdo říká že se mi chce?" Nedala jsem se. „Já. Počítám se tebou. Vyzvednu tě v sedm." Dořekl a zavěsil. Povzdechla jsem si. I za tak krátkou dobu co ho znám mu to nerozmluvím.

Znovu jsem si lehla a napsala Takemichymu. Napsal mi že se s Mikey a Drakenem kamarádí a že jsou fajn a dovoluje mi se s nimi bavit. Odepsala jsem mu že mě jeho svolení nezajímá. Byla jsem na něj naštvaná že dal Mikeymu moje číslo. I když je to vlastně jedno, ale naštvalo mě to.

Byla jedna hodina odpoledne. Spala jsem dlouho, ale i tak se mi nic nechtělo dělat. Ani hlad jsem neměla a tak jsem si pustila svůj oblíbený seriál.

[time skip]

Za půl hodiny tu bude Mikey tak jsem se rozhodla připravit. Upravila jsem si make-up a upravila vlasy. Vzala jsem si opět volné černé kalhoty s kapsami, zelenou croplou mikinu přes hlavu. Zbyl mi ještě čas a tak jsem projížděla internet.

Uslyšela jsem před domem motorku. Podívala jsem se z okna. Mikey se o motorku opíral a zamával mi. Obula jsem se a vyšla ven. Došla jsem k němu. „Tak můžeme jet?" Zeptal se bez váhání. „Jen mě prosím zase neber na střechu." Řekla jsem a posadila se na zadní sedadlo.

Mikey si sednul ale nerozjel se. „Chytni se mě nebo spadneš." Otočil se na mě. „Nemusím když nespadnu." Provokativně jsem se usmála. Rozhodla jsem se že ho budu štvát. „Y/n! Chytni se." Řekl trochu přísněji. „Říkám se nespadnu."

Mikey se otočil dopředu. Čekala jsem že se rozjedeme. Nakonec se rozjel, ale hned prudce zabrzdil. Lekla jsem se a jelikož jsem to nečekala, vypískla jsem a spadla na jeho záda a pevně ho objala. „Mikey!" Zakřičela jsem na něho. „Říkal jsem ti že spadneš."

Chtěla jsem se ho zase pustit, ale jednou rukou mi ruce přitiskl spět k němu. „Jestli se pustíš udělám to znovu." Nechtěla jsem to riskovat a Poslechla jsem ho. Konečně jsme se rozjeli. Pustil mě ruce a věnoval se řízení.

Vlasy mi vláli ve větru. Projížděly jsme ve městě, které ve tmě vypadlo úžasně. Dívala jsem se kolem sebe a užívala si to. Zastavili jsme na semaforech. Mikey se na mě otočil a usmál se. Úsměv jsem mu oplatila.

Vyjeli jsme z města a stále jsme jeli dál. V téhle části jsem snad ještě nebyla. „Mikey...?" Položila jsem mu hlavu na ramene aby mě slyšel. „No?" „Kam to jedem?" Neodpověděl. „...Mikey?" Zeptala jsem se znovu.

Zastavil u krajnice a otočil se na mě. „Na sraz Tomanu." Nechápavě jsem se na něj podívala. „A to je co?" Usmál se. „Můj gang." Řekl pyšně.
„Takže ty jsi vážně Kiomasův šéf?" Zeptala jsem se opatrně. „Jo jo, jsem." Otočil se zpět dopředu. „Ale neboj, pak tě ještě někam vezmu." S těmi slovy se rozjel.

Někam jsme zahnuly a já si v dá-li všimla hromady lidí. Tak tohle bude ten Toman. Pomyslela jsem si. Než jsem se nadála, už jsme. byly u nich. Všichni se na nás otočili. S Mikeym jsme slezli z motorky. Přišel k nám Draken.

„Ahoj Y/n." Usmál se na mě povzbudivě. Asi poznal že mi moc lidí nedělá dobře. „Ahoj." Pokusila se také o úsměv. „Emo!" Zakřičel na někoho. „Ano?" Došla k nám holka s blond vlasy. Když mě viděla usmála se na mě. „Postarej se o Y/n." Než jsem se zase stihla nadát byly pryč a Ema někam odcházela.

Otočila se když si všimla že stojím na místě. „Tak jdeš?" Zeptala se mě. „Jo jasně." Řekla jde a doběhla ji. Ještě jsem se otočila. Pomalu všichni se na mě podívali. Rychle jsem se otočila zpět před sebe. Všimla jsem si Hiny. Seděla na schodech.

Zvedla hlavu a usmála se na mě. Došla jsem k ní a objala ji. Sedla jsem si vedle ni a vedle mě Ema. Ostatní odešli a zbyly jsme tu jen my tři. Ema nám vysvětlila co je Toman. „Jo a Emo. Proč se na mě všichni dívali. Ema se zasmála. „No, nebývá ve zvyku že by Mikey vozil holku na motorce. Možná jsi i vůbec první které to dovolil."

Povídali jsme si a bylo to fajn. Už dlouho jsem se nebavila s holkami. Po nějaké době přišel zbytek Tomanu. Nevěnovala jsem tomu pozornost a dál si s holkami povídala. „Vidím že si rozumíte." Přišel k nám s úsměvem Mikey. Usmála jsem se nazpět. „Můžeme jet?" Zeptal se mě.

„Jo, ale kam?" Postavila jsem se. „To bude překvapení." Řekl a odcházel k motorce. Pár sekund jsem stála, ale pak ho doběhla. „Můžeš přestat být tak tajemnej?" Založila jsem si ruce na rukou. „Ne." Stále se usmíval. „Je pak větší zábava tě vidět naštvanou." Podíval se na mě.

Přimhouřila jsem na něho oči a pak se podívala zpět před sebe. „Jak říkám, je to zábava." Zasmál se. „Můžeš..!" Zvýšila jsem tón a lak mi došlé že až moc. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se uklidnit. „Můžeš mě prosím přestat provokovat?" Jen se na mě ještě víc usmál.

Nasedli jsme na motorku. Jelikož jsem nechtěla aby předvedl to samé jako u mě přede domem, tak jsem se ho chytal hned. „Mikey řekni mi kam to jedem." Mlčel. „Prosímmm." Zaúpěla jsem. „Ke mě domů." S těmi slovy jsme se rozjeli.

_______________________________
Po trochu delší době kapitolka. :D
Omlouvám se za chyby.
976 slov.