Jsi silnější něž si myslíš

Part[14]

Znuděně jsem se dívala na televizi. Začali se bavit o včerejším incidentu. Nějak moc mě to nezajímalo, teda až do dobrý než jsem zjistila že tam bylo mnoho krve. Poposedla jsem si a začala vnímat.

„Nevíme komu tato krev patří, ani jsme tu nenašli žádné tělo. Víme, že ho museli někam odnést, ale zatím není známo kam. Nejspíš ho dostali do nejbližší nemocnice, protože podle krve to musela byla velká rána..." 

„Kisaki?" Kisaki, seděl na vedlejší pohovce, zvedl pohled od knihy a podíval se na mě. „Co se tam stalo?" Ukázala jsem na televizi. Podíval se na televizi a zpět na mě. „Pobodali Drakena." Uchechtl se. Naštvala jsem se. „Děláš si prdel?"

Divně se na mě zatvářil. „Hlavním cílem té bitky bylo zabít Drakena. Bohužel se tam připletl nějaký skrček a pomohl mu." Postavila jsem se. Chtěla jsem něco namítnout, ale dostala jsem nápad.

Rozeběhla jsem se do pokoje. Začala jsem hledat v šuplíku se zbraněmi. Našla jsem stará pouta od kterých jsem u dávno ztratila klíč. Sama pro sebe jsem se usmála a schovala je. Vydala jsem se zpět za Kisakim.

Když mě uslyšel přicházet otočil se na mě. Usmála jsem se na něj a on mi úsměv oplatil. Bingo, teď jsem ho měla omotaného okolo prstu. Teď musím udělat věc do které si mi vůbec nechce, ale tak chci ven, tak to udělám.

Sedla jsem vedle něho a hlavu položila na něho klín a dívala se na něho. Kisaki zaklapl knihu kterou někam položil a naklonil se nade mě. „Co pak to děláš malinká?" Řek a položil mi jednu ruku na břicho. Nečekala jsem, chytla ho za triko a přitáhla do polibku.

Tohle byl nejlehčí a nejrychlejší způsob jak se ho zbavit. Začal hned spolupracovat. Druhou rukou mi dal pod hlavu a tou na břiše se začal posouvat nahoru. Lehce jsem se oddálila. „Tady ne." Řekla jsem svůdně. Kisaki se jen usmál a než jsem se nadála stála jsem na nohou.

Kisaki se zase vtrhnul na moje rty a rukama obejmul mé boky. Začal se pohybovat a já šla pozadu. Začala jsem se trochu bát. Co když ty pouta najde a můj plán nevyjde. Tak tu mám ještě druhý, ale s tím si nejsem moc jistá.

Už jsme byli kousek od mého pokoje to znamená že se ho za chvíli zbavím. Opřela jsem se do něho a on ztratil rovnováhu a opřel se on zeď. Moje chvíle.

Chytla jsem jeho ruku a připnula mu ji na ni jedu část pout. Tu druhou jsem připnula o topení. Odstoupila jsem od něj a on chtěl jít hned za mnou, ale pouta ho zastavili. Zarazil se a pak se zasmál. „Jsi mazaná."

Usmála jsem se. „Ale až se z toho dostanu, tak uvidíš." Řekl výhružně. „Ou už se bojím." S těmi slovo jsme se rozešla ke dveřím. „Jo a měl by jsi vědět že od nich nemám klíčky." Usmála jsem se na něj před tím než jsem zavřela dveře. Uslyšela jsem ho jak na mě něco křičel. Jen jsem se ještě víc usmála.

Došla jsem do nejbližší nemocnice od toho parkoviště. I když mám být proti Drakenovi, něco mi říkalo ať se jdu ujistit že je v pořádku.

Uvnitř nebylo moc lidí. „Dobrý den, hledám Kena Ryugujiho." Hřejivě jsem se usmála na recepční. „Vydržte podívám se." Začala něco hledat v počítači. Nervózně jsem se podívala okolo sebe. Mohla bych tu narazit na někoho z Manji gangu. „Á ano. Pokoj číslo 48." Ještě jednou jsem se na ni usmála a vyrazila.

Zastavila jsem před dveřmi. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Vešla jsem dovnitř. V pokoji byl jen Draken. Seděl na posteli a díval se z okna. Podíval se na mě a zarazil se. Zavřela jsem dveře. „Ahoj." Usmála jsem se na něj a došla k němu. „Jsi to ty prcku?" Zasmála jsem se.