Jsi silnější něž si myslíš

Part [9]

Probudila jsem se úplně stejně jak jsem usnula. Mikey klidně oddechoval a ruku měl položenou na mé hlavě a zádech. Zvedla jsem hlavu a položila si ji na ruce.

V klidu ležel a vlasy mu padaly do obličeje. Jen jsem se na něj dívala. Vypadal roztomile. "bavíš se?" Zeptal se najednou. Lekla jsem se a cukla sebou. Mikey se rozesmál a otevřel oči. „Hej." Vzala jsem polštář co byl vedle a hodila mu ho na obličej. „Nesměj se."

Sundal ruku z mé hlavy a snažil se ubránit. Vzala jsem polštář oběma rukama a držela mu ho na obličeji a k tomu se smála. „Tak ty takhle." Zamumlal z pod polštáře.

Jeho ruce přesunul na moje boky. Chytil mě a přetočil. Teď byl on nade mnou. Neváhala jsem a polštářem, co jsem stále držela, se napřáhla abych ho praštila. Mikey byl však rychlejší. Chytil moji ruku a položil mi ji za hlavu. Trochu mi do ni zatlačil abych mu neutekla.  Než jsem se nadála už jsem měla i druhou nad hlavou.

Sklonil se ke mě blíž až mi jeho vlasy padaly do obličeje. Já celá zaražená jsem ho jen pozorovala. Přichytil si mé ruce do jedné ruky a druhou mě pohladil po tváři. „Měla by ses naučit bránit." Zašeptal mi do obličeje.

Vrátili se mi vzpomínky má Hanmu. Jak mi držel ruce a šeptal do ucha. „Mikey, přestaň prosím." Řekla jsem vážně. Přestal se smát. „Vždyť já si dělám jen srandu." Řekl, pustil mé ruce a posadil se mi na stehna. Posadila jsem se taky.

„Jo já vím, ale už to prosím nedělej." Seděl na mě a já se opírala o ruce a dívala se na něj. „Děje se něco?" Řekl a naklonil hlavu.

Kurva něco tuší. To je špatný. Zapomněla jsem, že Mikey je až moc všímavý a dělá si starost.

„Ne, co by se mělo dít?" Položil ruku na tu moji. „No to mi řekni ty." Nedal se odbýt. Usnula jsem rukou. „Nic se neděje a mohl by jsi ze mě už slézt?"

Někdo zazvonil. Byla jsem za to tak šťastná. Mikey ze mě slez a já se rozešla ke dveřím. Slyšela jsem jak jde za mnou. Pokud by to teď byl Hanma tak to je konec.

Došla jsem ke dveřím. Mikey došel až vedle mě a otevřela jsem. Stál tam Takemichy. Podíval se na mě a pak na Mikeyho. Jen se na nás díval a pak konečně promluvil. „Vy spolu chodíte?" Zeptal se.

„Ne." Odpověděla jsem rychle. „Jo." Řekl Mikey, chytil mě za bok a přitáhl si mě blíž. „Počkat co?" Zeptala jsem se ho. „Dělám si srandu." Řekl a rozcuchal mi vlasy.

„Tak jo nebo ne?" Otočili jsme se zpět na Takemichyho. „Tak já půjdu." Řekl bez odpovědi Mikey a vyšel ze dveří. Ještě se na mě otočil. „Kdyby něco, zavolej." Usmál se a začal scházet schody.

Otočila jsem se na Takemichyho který už stál přede mnou. „Tak jste spolu nebo ne?" Zeptal se zmateně. „Nejsme." Řekla jsem když jsem zavírala dveře. Odešel do obýváku a já za ním. Zadíval se na gauč.

„A co je tohle?" Ukázal na zmuchlanou deku. Zasmála jsem se a začala deku srovnávat. „Ale no tak Y/n." Rozhodil rukama. „Mě to říct můžeš." Otočila jsem se na něj. „Nic mezi námi není. Jsme jen kamarádi takže klid." Došla jsem k němu a rozcuchala mu vlasy.

Zase si je srovnal a posadil se na gauč. „Zahrajeme si?" Zeptal se a ukázal na herní ovladače. Kývla jsem že jo a sedla si vedle něho.

[Time skip]

Takemichy odešel dřív protože zítra je škola. Jelikož jsem dnes chyběla, tak zítra jdu. Zapnula jsem si písničky a šla do vany. Umyla jsem si vlasy a pak jen tak ležela.

Po vaně jsem si udělala večeři a sedla si k televizi. Nějak jsem ji ani nevnímala. Přemýšlela jsem jestli mám Mikeymu říct o Hanmovi.

Co když o mě Hanma nic neví, ale chtěl mě jen vystrašit? Ne. Jestli že ví, že Mikey spal u mě a já u něho je jasné, že ví kde bydlím a vše. Vzpomněla jsem si na kamarádku v nemocnici.