Jsi silnější něž si myslíš

Part[7]

Začala jsem se probouzet. Chvíli mi trvalo než mi došlo kde jsem. Mikey už tu nebyl. Vyšla jsem z pokoje s tím, že si půjdu umýt obličej do koupelny.

Otevřela jsem dveře a chvíli mi trvalo než jsem si uvědomila co vidím. Mikey, jenom v kalhotech, stál u zrcadla a česal si vlasy. Otočil se na mě. „J-ježiš promiň." Řekla jsem a zavřela dveře.

Vrátila jsem se do pokoje a sedla si na postel. Byla jsem rozhozená. Pořád jsem viděla Mikeyho břišáky. Vzala jsem si telefon abych myslela na něco jiného. Bylo devět. A už mi psal Takemichy proč nejsem ve škole a jestli se mi něco nestalo. Odepsala jsem že mi není dobře.

V tu chvíli co jsem to dopsala do dveří přišel rozzářený Mikey. "Stalo se něco?" Chtěla jsem se ujistit. „Dostal jsem nápad." Oznámil a šel ke mě. „Učešu ti vlasy." A už si sedal za mě. „A jaký účes budu mít?" „Hmm" přemýšlel. „Jako já." Zasmála jsem se „Účes alá Mikey"

Nejdříve mi vlasy opatrně učesal, pak vzal přední prameny a sčesal je dozadu. „Tak" řekl, kleknul si přede mě, aby dobře viděl, vzal mě za bradu a začal s ní otáčet ze strany na stranu.

„Co děláš?" Zasmála jsem se. „Prohlížím si své mistrovské dílo." Řekl pyšně. „Tak mistrovské dílo jo?" Řekla jsem provokativně. „Jo."

„Vždyť jsi dal jen pramínky dozadu." Zasmála jsem se. Přestal otáčet mnou hlavou a vážně se na mě podíval. Přestala jsem se smát. Stále mě držel za bradu. Dívali jsme si navzájem do očí.

„Mikey." Vešel do pokoje Draken. Mikey pustil moji bradu a otočil se na Drakena. „Y/n? Co tu děláš? A proč máš na sobě Mikeyho oblečení?" Chtěla jsem hned cokoliv říct. „Víš co, to je jedno. Počkám v obýváku." Řekl a odešel. Mikey se na mě otočil a rozesmál se. Snažila jsem se nesmát ale neudržela jsem to.

Došli jsme za Drakenem do obýváku, já stále v Mikeyho oblečení. Draken si mě ještě jednou prohlédl. „Nějaký problém?" Zeptala jsem se. „Ne." Otočil se na Mikeyho. „Jde se teda na tu snídani?"

„Emm. Na jakou snídaní?" Draken se na mě podíval a pak zpět na Mikeyho. „Tys jí to neřek?" „Já tak nějak zapomněl." Podrbal se na zátylku Mikey. Draken si povzdechl a obrátil se zpět na mě. „Zveme tě na snídani." Oznámil mi. Podívala jsem se na Mikeyho. Nevině se na mě usmál. Povzdechla jsem si. „Tak já se dojdu převeléct."

[Time skip]

Kluci mi ještě zastavili doma a já se převlékla a upravila. Vlasů mi bylo líto rozpouštět tak jsem si je nechala.

Šli jsme do restaurace, nebo aspoň tak to vypadlo, kde jsem ještě nebyla. Byla hezká, útulná a nebylo tu moc lidí. Posadili jsme se dozadu. Sedla jsem si a vedle mě Draken a naproti nám Mikey.

Po chvíli přišla obsluha. Já si objednala jen salát, Mikey a Draken si dali bagetu. „Měla bys jíst něco, po čem vyrosteš prcku." Drknul do mě Draken. „Hej, já si budu jíst to co chci!" Zamračila jsem se na něj. Mikey se rozesmál.

[Time skip]

„Hej to si děláš srandu!" Okřikl Draken Mikeyho, po tom co usnul. „Nemůžeš pořád někde usínat." Povzdechl si. Zasmála jsem se. „Vždyť je teprve ráno." Draken se zvednul. „To dělá pořád. Zvykej si." Vzal ho na záda a odcházel platit. Následovala jsem ho.

Vyšli jsme a Draken se hned rozešel. „Kam to jdeme?" Zeptala jsem se ho. „Chci Mikeymu něco ukázat, ale nevím jestli by jsi měla jít." Chvíli zavládlo ticho. „Proč ne?" Nechtěla jsem se jen tak nechat odkopnout. „Protože to není nic pro slabé a malé holky." Podíval se na mě provokativně.

„Tak hele, že jsem malá neznamená že jsem slabá!" Zkřížila jsem si ruce na prsou. „Ha, tebe je fakt lehký naštvat." Řekl a obrátil svůj pohled zpět před sebe. Urazila jsem se.

„Ale teď vážně." Řekl po chvíli ticha, už vážně. „Opravdu chceš jít taky?" Řekl a stále se díval před sebe. Na chvíli jsem zaváhala. „Jo chci." Řekla jsem pevným hlasem. Draken kývnul. „Dobře ty tvrdohlavá."

Došli jsme před nemocnici. „Huh?" Začal se probouzet Mikey. „Keníku? Kde to jsme?" Zeptal se ospale. „Před nemocnicí."

Vešli jsem dovnitř a to už všichni po svých. Zastavil jsme se před nějakým pokojem. Podívali jsme se skrz sklo. Ležela tam dívka připojena na přístrojích a celá pomlácená. Přišla mi nějaká povědomá. Snažila jsem se přijít od kud jí znám a pak mi to došlo.

Znám ji z posilovny. Potkávala jsem jí tam a pak jsem se s ní začal bavit. Řekl bych že jsme i kamarádky.

„Y/n?" Vyrušil mě z mého přemýšlení Mikey. Stále jsem se dívala na její ležící tělo. „Y/n?!" Zeptal se znovu. „Hej!" Křikl na nás někdo z druhé strany chodby. Podívala jsem se tam. To byli její rodiče. Blížili se k nám.

Už z dálky jsem cítila jak jsou smutní. „Vy si sem ještě dovolujeme přijít?!" Křičel na nás. Draken se uklonil. „Keníku proč se klaníš, nic jsme neudělali." Drake chytil Mikeyho za hlavu a donutil ho se uklonit. „Hej!" Bránil se. „Drž hubu Mikey!"

„To kvůli vám je má dcera už dva dny v komatu..." Pokračoval její táta a snažil se potlačit pláč. Podíval se na mě. „A ty..." odmlčel se. „Myslel jsem že jste kamarádky."

To už na mě bylo dost. Zavřela jsme oči a zhluboka se nadechla. Otočila jsem se a rychle začala odcházet. „Hej vrať se!" Křičel na mě ještě, ale já neposlouchala.

Vyšla jsem ven. Zhluboka jsem dýchala a snažila se uklidnit. Když se mi to aspoň trochu povedlo zamířila jsem si to konečně domů. Rozhodla jsem se to vzít zkratkou, ať jsem dřív doma.

Pořád jsem se snažila nějak uklidnit a dát se dohromady, když v tom mi někdo položil ruce na ramena. „Ahoj Y/n." Pošeptal mi do ucha.

Než jsem se stihla podívat kdo to je, zatáhl mě do uličky, přitlačil na zeď a stoupnul si těsně přede mě. Jednou rukou mi držel ruce nad hlavou, abych se nemohla nic dělat a druhou mi položil na pusu. Snažila jsem se bránit, ale byl o mnoho silnější než já.

_______________________________
Tak, další kapitolka je tu.
1013 slov a omlouvám se za chyby.