Nekonečný tanec (Infinity dance)

Chapter 39.

    Položím poslední tričko do kufru a zavřu ho.,, Tak jak se těšíš do Anglie?" zeptám se Beky.
,, Moc se těším ... ale já chtěla, abys jela se mnou."
,, Já musím být tady víš? Abych se uzdravila."
,, A nemůžeš se uzdravit v Anglii?"
,, Ne, broučku."
,, A jak dlouho tam budu?"
,, Tak dlouho dokud se neuzdravím."
,, Nikki, řekla, že tam budu do podzimu, možná dýl." Je tak strašně chytrá.
,, Možná jo, ale neboj, budete za mnou chodit na návštěvy."
,, Já chci být s tebou a Tomem."
,, Dívej ..." začnu a zadívám se jí do očí a doufám, že to pochopí.,, ... kdyby jsi byla s náma v nemocnici, tak by ses tam nudila. Já budu většinu času spát, nebo pracovat. A Tom bude taly buť spát, nebo se bude dívat na film ... a ty bys asi nechtěla strávit půl roku v nemocnici ne? V Anglii budeš mít nové kamarády a mám pro tebe překvapení."
,, Překvapení?" zeptá se a uvidím jiskru v jejím oku.
,, A to překvapení na tebe čeká v Anglii."
,, A co to je?"
,, Kdybych ti to řekla, tak už to nebude překvapení." do pokoje příjde Tom.
,, Už máte zabaleno?" sedne si k nám na postel a Beka si na něj hned sedne.
,, Ronnie, mi řekla, že má pro mě překvapení ... ale je v Anglii." trošku zesmutní.
,, Tak to by jste měli vyrazit na letiště ne?" řekne a Beka si hned dá batůžek na záda a běží do obýváku.
,, Jsi v pohodě?" zeptá se mě a posune se blíž ke mě.
,, Celkem jo, jen si budu muset zvyknout na to, že budu tak dlouhou dobu v nemocnici a Beka bude v Anglii, ale přežiju to, protože tam budeš se mnou ty." přitulím se k němu a potlačím slzy.
,, Miluju tě." řekne a dá mi pusu do vlasů.

    Rozloučíme se všema a pak jedeme do nemocnice. Tam mi vezmou krev a pak se opět obleču do veliké nemocniční košile a bílých papučů.,, Cítím se jak osmdesáti letá babička." zasměju se a sednu si na postel.
,, Ale typl bych ti minimálně sedmdesát pět." zasměje se Tom a příjde sestra s doktorem.
,, Tak ..." začne a podívá se do papírů.,, ... jak jste si užili svátky?" zeptá se a já na něj zmateně pohlédnu.
,, Byla se mnou celá rodina, takže jsme si je užili krásně."
,, Ten prstýnek je nádherný." navede doktora sestra a on se usměje.
,, Gratuluju k zásnubám." řekne a podá nám ruce.,, Ale svatbu musíte odložit."
,, Možná sem měla říct ne ..." řeknu a tím všechny zaskočím.,, ... vždyť stejně um..."
,, Budeme dělat co se dá, aby jste měli krásnou svatbu." řekne doktor.,, Ale vy musíte bojovat ... a hlavně odpočívat." jak mám asi bojovat? Vzít si meč a jím vyrábět bílé krvinky? Řeknu si pro sebe a cítím se strašně frustrovaně, ale i unaveně. Po dalších zprávách, že se to trošku zlepšilo, doktor i sestra odejdou a Tom je pořád trošku zaskočený.
,, Já myslel, že mě miluješ."
,, Miluju tě pořád."
,, A proč jsi to řekla? Ty si mě nechceš vzít?" řekne naštvaně a stoupne si.
,, Já si tě chci vzít, ale jak bude asi vypadat svatba s rakví."
,, Ty neumřeš, jasný?"
,, To nemůžeš vědět."
,, Ale aspoň v to doufám ... ale ty v to nevěříš! Už to vzdáváš ...!"zvýší hlas.
,, Protože nevíš jaký to je! Nevíš jaký to je, když celej život žiješ skoro sama. A když tě konečně potká štěstí, tak tě život kopne doprdele a zničí ti všechno díky leukémii." už neudržím pláč a Tom jde hned ke mě a obejme mě.
,, Promiň ... já sem nechtěl být hnusnej ... a máš pravdu. Nevím jaký to je." zvednu svůj pohled a podívám se mu do očí.,, Nevím jaký to je ... a obdivuju tě, jak to všechno zvládáš ... ale jedno mi slib." sedne si vedle mě a dá mi moje nohy na ty jeho.
,, Co ti mám slíbit?" trošku se uklidním.
,, Pokud mě miluješ, tak neumřeš. Budeš bojovat, protože tu s tebou budu. A i když tě život mohl nakopat jak chtěl, tak mysli na to, že máš nás. Máš mě ..."
,, Mám hlavně tebe." řeknu a políbíme se.,, Slibuju ... pokud budeš chtít miminko."
,, Co bych to byl za manžela, kdybych nechtěl miminko." usměje se a opřeme si o sebe čela. S ním se hned cítím líp.