Nekonečný tanec (Infinity dance)

Chapter 48.

    Druhý den mě ráno probudí paprsky slunce a já se posadím na postel. Pořád mě trochu bolí břicho, a tak si opět lehnu.
,, V kolikátým jsi byla měsíci?" zeptá se Tom a já si na něj položím hlavu.
,, Ve třetím." odpovím a on mě začne hladit po hlavě.
,, Bude to v pohodě." řekne Tom a začne mě hladit na hlavě.
,, Jo bude ..." řeknu a už se mi nechce ani brečet. Myslím jen na to, jak Izabela Johnsonová skončí v nemocnici.

    ,, Poslední dva týdny školy a už budu oficiálně šéfka mojí firmy." řeknu a usměju se. Aspoň něco je pozitivní. Řeknu si.
,, Takže, kde teda budeme bydlet?" zeptá se mě Tom, chytne mě kolem pasu a opře si hlavu o mé rameno, zatím co já krájím houby do omáčky.
,, Můžeme zůstat tady ... jestli chceš." podívám se na něho.
,, Takže necháš rozhodování na mě?" 
,, Jo ... půjdu za tebou kamkoliv." usměju se a dám mu pusu.
,, Tak to nebudeš muset chodit nikam ... chci zůstat tady."
,, Vážně?" zeptám se, přestanu krájet, utřu si ruce do utěrky a dám si ruce kolem jeho krku.
,, Vážně." řekne a políbí mě. Chytne mě za zadek a vyhoupne si mě na sebe a já se ho pevně chytnu nohama.
,, Miluju tě." řeknu a začnu mu líbat krk.
,, Já tebe taky." řekne a přesuneme se do pokoje.

    Vyzvednu Beku ve školce a jedeme domů.,, Co jste dělali ve školce?" zeptám se.
,, Zase jsme se koupali a já sem spadla."
,, A bolí tě něco?"
,, Ne, mám jen modřinu."
,, Takže jsi v pohodě, jo?"
,, Neboj ..." řekne a já se usměju.
Dojedeme domů a před domem je Oliverovo auto.,, To snad ne ..." řeknu a zaparkuju.,, Jdi napřed." řeknu jí a Beka si vezme batůžek a vystoupí z auta.,, Přísahám bodu, že ji zastřelím ..." řeknu si pro sebe a vytáhnu si z pod sedačky zbraň. Dám si ji za kraťasy a překryju ji volným tričkem. Vystoupím a jdu domů. Vejdu do obýváku a tam na gauči sedí Tom a naproti němu Oliver a Izabela, která překvapivě nemá žádné narážky. Tom si okamžitě stoupne a jde mě obejmout. Já ho ale neobejmu a jen se na ni upřeně dívám s prázdným výrazem.
,, Co to tady máš?" zeptá se Tom a začíná ohmatávat zbraň. Rychle mu oddělám ruku a ti dva si stoupnou.
,, Rebeko, jdi do pokoje." řeknu a ona mě bez odmlouvání poslechne a odejde.
,, Ronnie ..." začne Oliver a já si dám ruku za záda. Obejdu Toma a jdu přímo k ní.
,, Olivere, sklapni." řeknu a zadívám se jí do očí. Blesku rychle nabiju zbraň a mířím na ni.
,, Ronnie! Co to děláš?" vykřikne Tom a Oliver ustoupí. Izabele se nahrnou slzy do očí a mě taky.
,, Ty jsi nám zabila dítě."
,, Ronnie, já sem nev..."
,, Neříkej mi Ronnie, tak mi říkají lidi, kteří mě mají rádi."
,, Dobře, dobře ... Veroniko, já sem nevěděla, že jsi těhotná."
,, To nevěděl nikdo." řeknu ostře.
,, Já jsem si jen myslela, že mi jedeš po Oliverovi."
,, Tak to stačilo říct jako normální člověk!"
,, Ronnie, nechej toho ... polož tu zbraň." chce mě uklidnit Tom a opatrně se přiblíží.
,, A kvůli tvojemu blbýmu přemýšlení jsi ho zabila. Zabila jsi nám syna!" nechci se uklidnit, i když se sama snažím.
,, Ronnie ... polož to. Jestli teď vystřelíš ... budeš jako ona ... ale ty budeš vědět od začátku, že jsi někoho zabila. Nemůžeš to udělat ..." řekne Oliver a já se na něj podívám s prázdným pohledem. Vrátím zpět pohled na ni a zavřu oči ...