Nekonečný tanec (Infinity dance)

Chapter 8.

    Ráno mě probudí paprsky slunce a já zamrkám. Popozdvihnu se a spatřím Toma jak sedí na kraji postele a tlemí se na mě.
,, Jak dlouho už jsi tady?" zeptám se a chci vstát, ale zjistím, že jsem se ještě večer stihla přeslíct do bílé košile na spaní.
,, Asi půl hodiny." usměje se na mě.
,, Půl hodiny tady sedíš a díváš se na mě jak spím?" tohle klišé mě rozesměje.
,, Byl jsem něco nakoupit." řekne a pohlédne na několik tašek u postele.
,, Co to je?" zeptám se a sednu si na kraj postele.
,, Doufám, že sem trefil velikost." řekne a začne vytahovat všechny kusy na postel. Různé šaty, overaly, kraťasy, sukně, topy, boty, kardigany, plavky a kabelky.
,, Tome, to nemyslíš vážně?"
,, Říkala jsi, že nemáš co na sebe a celý víkend nebudeš chodit v overalu a na vysokých podpatkách."
,, Pro nejlepší kamarádku cokoliv." řekne a vyrazí mi dech.,, Bell, ti tady něco nechala." dodá ještě a usměje se.
,, Co?" rozhlídnu se okolo sebe a na křesle uvidím sexy body s lístečkem a na něm vzkaz, který zřetelně přečtu. Víš na co a víš pro koho.,, Já ji přetáhnu pánvičkou!" vyjeknu a podívám se na Toma, který si nemůže odepřít smích. V tu chvíli zrudnu a hned běžím ke křeslu. Vezmu to i s papírkem a hodím to do tašky.,, Ten papírek si četl?"
,, Nemohl sem si pomoct."
,, Dobře. Budeme dělat, že jsme to neviděli. Teď si jdu dát prášek, protože mi začíná být trošku blbě, ale na jídlo půjdeme." řeknu rychle a vezmu si jeden elegantní overal s krajkou a tenisky. Zamířím do koupelny a rychle se osprchuju. Hodím na sebe overal, obuju si tenisky a vyjdu ven.
,, Tome, tohle nemůžeš dělat. To stálo majland."
,, Ber to jako dárek na narozeniny."
,, Ale jak to víš?"
,, Všechno se dá zjistit." řekne a vstane.,, Všechny tvoje věci nechám poslat na můj pokoj a teď se půjdeme najíst."
,, Ale vždyť je tady nemůžu nechat na posteli jen tak, aspoň je poskládám a dám do tašky." řeknu a začnu to skládat.
,, Ale já mám na to lidi." řekne a chce mě zastavit.
,, Mám ti to všechno vrátit?" podívám se na něj vražedným pohledem.,, Nech mě to poskládat a dát do tašek a já ty dárky příjmu." skládám dál.
,, Dobře, dobře." pousměje se a pomáhá mi skládat.
,, Ale ne, děláš to blbě ..." zastavím ho a vezmu jeho tričko. Ukážu mu to a on se zasměje jak nejvíc může.,, Co je?" zeptám se.
,, Teď si mi připomněla mamku. To nádobí skládáš blbě do myčky, špatně jsi to utřel, dávej prkýnko dolů, ta postel je špatně ustlaná, boty se dávají do botníku a ne pod postel ..." říká další hlášky, ale já už nevnímám jeho slova. Dívám se na jeho oči jak se štěstím lesknou, vrásky u očí z toho jak se u vyprávění směje, jeho ruce, jak pevně svírají moje nové tričko, vyrýsované svaly a ten nejhezčí úsměv na světě.
,, Je ti něco?" vytrhne mě z myšlenek a podívá se na mě starostlivým pohledem.,, Já neměl jsem mluvit o rodičích ... promiň, neuvědomil jsem si to." řekne a obejme mě. Já mu objetí oplatím a opřu si o něj hlavu.
,, Nemusíš se omlouvat. Ani se mi nechce brečet ... vlastně nikdy se mi nechce brečet. Už skoro nic necítím. Ani nevím proč sem brečela kvůli Oliverovi ... byl to spíš vztah o p... tělesný vztah." řeknu a pak si uvědomím, že Tom neví, kdo je Oliver.
,, Jak, jako nic necítíš?" řekne a sevře mě do objetí ještě intenzivněji.
,, No, jak umřeli rodiče, tak sem trochu brečela, ale ne tak jak se má brečet. Pak mi umřela babička, která se o mně nemohla starat, protože byla nemocná, to jsem brečela ještě míň. A pak umřela druhá babička a oba dědové, ti se taky o mě nemohli starat. Asi by jsme se neměli kamarádit."
,, Proč?"
,, Všichni blízcí kolem mě umřeli. Nevím jestli je Bell kočka, která má devět životů, protože ta ještě neumřela." pousměju se a pomalu se od něj odtáhnu.
,, Já to risknu." řekne Tom a zase začne skládat. Tentokrát jak jsem mu to ukázala já a schválně se na mě dívá, aby mi dal najevo, že poslouchal a že to umí.,, Kdo, že je ten Oliver?" zeptá se a už má prázdný výraz.