Sedíme v obýváku a čekáme až zazvoní zvonek. Beka šla do školky, Nikki, Dom a kluci jeli na oběd a Ema a ostatní jeli nakoupit. Zvonek zazvoní a mě se napnou svaly.
,, V klidu, nebudete se prát ... nemáš se čeho bát." uklidní mě Tom a jdeme otevřít. Otevřeme a tam stojí pěkně oblečený Oliver a usmívá se. A vedle něj ... Pane bože, když jdu na návštěvu, tak nejdu oblečená jak do fitka ne? Řeknu si pro sebe a vidím její strašné oblečení a účes jak do ringu.
,, Nazdar, Davisová." řekne a mě opadne úsměv. Tak tohle fungovat nebude.
Napouštím v kuchyni vodu, abych do ní dala šťávu a Izabela za mnou přijde. Nevím jaký k tomu měla pádný důvod, ale vrazí mi pěstí do břicha. Já se zhrbím strašnou bolestí, ale nic neřeknu.,, O co ti kurva jde?" zašeptám a ona se nahne k mému uchu.
,, Oliver je můj ... ty už mi ho nepřebereš."
,, Beru si Toma, proč bych ti chtěla přebrat Olivera ...?"
,, Protože vždycky budeš něco cítit k první pravé lásce." zašeptá mi do ucha, vezme džbán se sirupem, nahodí úsměv a odejde do obýváku. Já seberu všechny síly a narovnám se. Dojdu do obýváku a sednu si na gauč. Chvíli si povídáme a já pak ucítím, jak mám mokrá stehna. Co to je? Řeknu si pak si to uvědomím. Doprdele.
,, Je mi to moc líto, ale my musíme někam zajet ... myslím, že příště tady budete déle." řeknu a stoupnu si tak, aby neviděli tu krev za mnou. Oni vstanou a jdou do chodby. Rozloučíme se a já rychle doběhnu do koupelny. Pustím na sebe sprchu a sundám si kraťasy.,, Nenenenene ..." začnu brečet a sednu si na zem.
Jakmile krev přestane téct a já se osuším, vyjdu z koupelny a uvidím Toma jak stojí v obýváku a dívá se na gauč.
,, Teď jsi to neměla mít, ne?" zeptá se a já se znovu rozbrečím.
,, Já jsem byla těhotná ..." řeknu potichu a Tom rychle dojde za mnou mě obejmout.
,, Cože?"
,, Jak jsem byla pro vodu, tak mě Izabela praštila do břicha a řekla, že jí chci přebrat Olivera. Já jí řekla, že se bereme, ale jí to bylo jedno ... musíme jet k doktorce." řeknu a pohlédnu na něj s mokrým obličejem.
,, Mrzí mě to slečno, Davisová." řekne doktorka a já se znovu rozbrečím.,, Teď vás tady chvíli nechám." dodá a odejde.
,, Promiň mi, že jsem ti to neřekla dřív ... já sem chtěla počkat na vhodnou chvíli." vysvětluju a Tom mě chytne za tváře.
,, To je v pohodě ... je to od tebe pěkný, že jsi chtěla počkat na vhodnou chvíli."
,, Já ti to chtěla říct ..." rozbrečím se ještě víc.,, ... a teď je pozdě."
,, Nikdy není pozdě ..." řekne Tom a dá mi pusu do vlasů.,, Ale teď už asi je pozdě ..."
Jakmile to ze mě vytáhnou sednu si vyčerpaně do auta a opřu si hlasu o okýnko. Celou cestu domů nikdo nic neříká, jen občas vidím, že se na mě Tom podívá, ale nic neříká.
Dojedeme domů, kde už na nás všichni čekají. Nahodím úsměv a vejdeme do obýváku.
,, Kde jste byli?" zeptá se Nikki.
,, Jeli jsme k doktorce." odpovím a Beka ke mě přiběhne.,, Tak jak bylo ve školce?" zeptám se jí a sedneme si na gauč.
,, Dneska jsme byli v bazénu, protože bylo horko. A máme tam novou skluzavku." řekne a já se na ni usměju. Ale Tom se pořád smutně tváří. Nikki, vezme do ruky mobil a něco mu napíše, ale ostatní tomu nevěnují pozornost, protože si povídají. Tom jí to napíše a Nikki se na mě podívá. Její pohled je tak ... zdrcující a soucitný, až mě píchne u srdce. Podívám se na Toma a dám mu najevo, že mu chci něco říct. Nahne se ke mě a nastaví ucho.
,, Jak Izabelu uvidím, přísahám bohu, že ji zabiju ..."
