Ráno jsem se probudila a udělala jsem ranní hygienu. Najednou mi zazvonil telefon, tak sem ho šla zvednout.
,, Ahoj, jsem před tvým domem. Už jsi nachystaná?"
,, Zrovna jsem ti chtěla zavolat, že asi nepojedu." řeknu do mobilu a smutně si sednu na postel. Ucítím jak mi horká slza stéká po tváři.
,, Vážně? Kvůli němu nepojedeš? Je to hajzl, nic víc. Zasloužíš si lepšího." chce mě ,,uklidnit" Izabel.,, A pusť mě dovnitř. Můžu ti to říkat do očí a ne přes mobil."
,, Klíček je na parapetu pod květináčem." řeknu a utřu si slzy.
Bell za chvíli došla za mnou do pokoje a sedla si vedle mě na postel.
,, Zapomeň na něj. Podvedl tě, pochop to. Nestojí ti to za to." obejme mě a já si opřu hlavu o její rameno.,, A teď se pojď chystat, nebo nám ujede vlak." pobídne mě Bell a já si obleču obyčejné tričko a kraťasy.
,, Můžeme jet." řeknu a Bell na mě pohlédne nechápavým pohledem.
,, Jedeme na autogramiádu ... do hlavního města a ty pojede v obyč tričku a kraťasách?" řekne nepochopitelným tónem a otevře mi šatník. Vytáhne z něj černý overal s trochu větším výstřihem a vlečkou. Hodí ho na postel a pak se zohne pro nějaké boty. Chvíli si je jen tak prohlíží a nakonec mi vytáhne černé semišové boty na platformě.,, A místo vaku si vezmeš kabelku. Nepůjdeš jak nějaká holka z vesnice co právě složila hnůj.
,, Ale já sem z vesnice ... ale hnůj sem nesložila." řeknu a po dlouhé době se spolu upřímně zasmějeme. Jene po chvíli mě ten smích přešel a já si sedla na postel.
,, Nemysli na něho. Ty si kluky můžeš vybírat. Ty jsi ... dokonalá ... no prostě královna."
,, Já jsem ..." řeknu sebevědomě a vstanu.,, ... kráva, že sem mu naletěla." a zase si rychle sednu a položím si obličej do dlaní.
,, Tak a dost!" zakřičí Bell a postaví se přede mě.,, Takhle tě neznám. Ty nejsi Ronnie, kterou znám. Moje Ronnie by na něho hned zapomněla, protože by věděla jak ji ublížil." chytne mě za ruce a pomůe mi vstát.
,, Má pravdu. Nebyla jsem mu dost dobrá ... tak a si nasere." zvýším hlas a hned se přeslíknu.
