Nekonečný tanec (Infinity dance)

Chapter 30.

    Všichni sedíme na gauči a jen mlčíme. Beka mi sedí na klíně a vůbec to nechápe. Je to ještě dítě. Jak by mohla chápat, že jí možná umřu. Nedokážu je opustit ... Spustí se mi slzy a Tom nás obejme.
,, Budeme ti se vším pomáhat ... zůstaneme tady a já zruším tu novou zakázku ..."
,, Ale já nemám v plánu přestat přestat pracovat ... vždyť se cítím jako vždycky. Nezrušíme to. Nová výšková restaurace v Pekingu. To si nemůžeme nechat ujít."
,, Musíš se šetřit." řekne Harry a na chvíli nastane ticho.
,, Dobře. Slibuju, že se šetřit budu, ale prosím ... nezrušuj tu zakázku. Klidně mi můžete pomáhat ... a navíc to všechno stejně dělám přes počítač."
,, Dobře, ale jen jim napíšu, že to bude trvat trošku déle." řekne Alex a mrkne na mě.
,, Zajdu do školy a nějak to tam pořeším. Budu mít víc času na pracování a na Beku." řeknu a usměju se na ni.
,, Já s ní tady zůstanu. Můžete jet s klukama domů ..."
,, Jestli tady zůstaneš ty, tak i my." řekne Sam a usměje se na mě.
,, Jasně, potřebuješ pomoc všech ..."
,, Budu potřebovat pomoc všech, až se to zhorší. Zatím je to v pohodě. Takže až se to zhorší, tak klidně, ale zatím mám dost síly, kterou potřebuju. Až ji nebudu mít dost, tak pak vám dám vědět." řeknu s jistotou a usměju se na všechny.
,, Já tady doufám můžu zůstat." usměje se na mě Tom.
,, Vždycky." oplatím mu úsměv a políbím ho. Cítím jak se mu chvějí smutkem rty a tak se mi chce brečet.
,, Miluju tě." řekne Tom a usměje se na mě.

    Zbytek dne proběhl v klidu. Odpoledne odletěli kluci, Nikki a Dom. Alex s Emou řekli, že ještě pár dní zůstanou.
,, Ronnie, slíbíš mi, že neumřeš? Podívá se na mě smutně Liz a Liv uloží talířek, tam kde má být.
,, To ti slíbit nemůžu, protože nevím jak na tom budu." řeknu a ona mě obejme.
,, Budeme ti se vším pomáhat ... jen nám slib, že neumřeš." přidá se k ní Olivia.
,, Uděláme dohodu. Dokud vás dvě, strejdu, tetu a všechny budu mít u sebe, tak vám můžu slíbit, že se nepřestanu snažit a bojovat o svůj život. Budu bojovat jak nikdo, protože vás nechci ztratit." řeknu a Liv mě taky obejme.,, Ale nebudeme si kazit náladu, ne? Co kdybychom si dali všichni zmrzlinu." navrhnu a ony přikývnou.
,, Kdo chce zmrzlinu?!" zavolá Liv a ostatní v obýváku zpozorní.
,, Já!" zavolá Beka a běží k nám do kuchyně. Tak ji nachystáme a pak si sedneme za ostatníma na gauč. Tom se na chvíli odebere do kuchyně, aby si všechno srovnal v hlavě a přitom vymotá celou roli papírových utěrek. Nakonec se zase vrátí a sedne si vedle mě. Vytáhne mobil a ukáže mi fotku.
,, To jsi fotil teď?" zeptám se ho a vidím, jak sedím na gauči s modrofialovým nosem a krásně na mě září zapadající slunce.
,, Jsi nádherná." řekne mi a dá mi pusu do vlasů.
,, A ten nos vypadá skvěle." zasměju se a dám si do pusy zmrzlinu.
,, Mamka mi řekla, že jak přijedou zase na víkend, tak vezme foťáky a něco nafotíme."
,, To by bylo nádherný." zalesknou se mi štěstím oči.
Nemůžu je tady takhle nechat. Co by dělala Beka. Ztratila rodiče a ztratila by i sestru, kterou teprve teď poznala. Tom by nikdy nezapomněl, protože ví jak moc ho miluju. Sice jsme spolu velmi krátkou dobu, ale nikdy by mě nepřestal milovat. Jeho rodině bych určitě taky chyběla, protože ví jak moc by ho to zasáhlo. Alex, Ema a holky by ztratili posledního příbuzného co měli. Bell a její rodiče by se z toho nevzpamatovali ... Kate a Jake taky ne ... prostě se musím snažit. Nemůže mě to porazit, prostě ne ... ale co když to nezvládnu ... co když prostě umřu ...