Vampire Love

39.part

Ahojky. Užijte si kapitolu

Ell's pov: 

Chtěla jsem se zvednout ale někdo mi v tom zabránil, "počkej, počkej kam chceš jít ?" zeptal se mě Payton a koukl na mě, "no pro pití, hele tak neschopná zas nejsem, abych si pro to nemohla dojít" řekla jsem mu a chtěla se už zvednout a jeho ruce mě ztáhly zpátky na sedačku, "no tak to ne máš poraněnou nohu takže nemůžeš chodit, řekni mi co chceš a já ti to přinesu" řekl mi opět a přišpendlil na mě pohled, "aaa ty jseš fakt někdy hrozně otravný" řekla jsem mu a zamračila jsem se na něho, "hele nemrač se na mě a radši mi řekni co chceš", "fajn přinesl bys mi prosím pomerančový džus, děkuju" řekla jsem mu, jen kývl a odešel, tak to teda ne já si pro ten džus půjdu sama, chtěla jsem se zvednout ale, "Ell chceš přinést i deku" ozval se Payton ze shora, teď je moje chvíle, "jo jasně" odpověděla jsem a nemotorně jsem se zvedla, dobře to bude fuška, nějak jsem se dostala do kuchyně a jak jsem uviděla ostrůvek, chytla jsem se ho a doskákala k ledničce kterou jsem otevřela a vytáhla jsem z něho džus, musím vám říct že dosáhnout na skleničku bylo obtížný, ale dokázala jsem to. Nalila jsem si džus a otočila jsem se jenže jsem uviděla pana dokonalého, "ajaj" řekla jsem když jsme se na sebe koukli, "jo ajaj, já ti dám takový ajaj že se počůráš smíchy" řekl a vyběhl za mnou, já jsem položila skleničku a snažila nějak utéct, jenže běžet jednou nohou není tak lehké jak se zdá, "být tebou tak zastavím" řekl mi Payton ale já jsem se nevzdávala, "ani za mák" řekla jsem a otočila jsem se abych se koukla jak daleko je za mnou, byl tak tři kroky ode mě. Payton se na mě usmál a přidal na rychlosti, já už nemohla tak jsem rychle doběhla k sedačce a skočila na ní, Payton se přemístil nade mě a usmál, "tady je někdo v pasti" usmál se a já jsem se ho pokoušela dát dolů jenže to vůbec nešlo, "o co se snažíš maličká?" řekl mi, "já nevím třeba tě shodit dolů" zamračila jsem se, "aha tak to teda nevím jestli se ti podaří mě shodit když tě teď zlechtám" řekl a hned na to me začal lechtat, já jsem ihned vypískla a snažila se bránit, "ne-smích-prosím-smích-přestaň-smích" nějak jsem ze sebe dostala tuhle větu, "něco za něco" řekl Payton a já jsem pouze že sebe dostala, "co-smích-koliv". Na to Payton hned přestal a já jsem rozdejchávala svoje plíce, "co by jsi teda pán přál" řekla jsem a uchechtla jsem se, "no takže pán by chtěl aby jsme si lehli, pustili nějaký film, já bych udělal nějaký dobrý jídlo a mazlili by jsme se" řekl a já už jsem otevírala pusu že něco řeknu, "a ještě že mi dovolíš abych tě všude nesl a aby jsi nedělá nic namáhavého" dodal a jsem jsem na hodila vážný obličej, "s tím co jsi řekl souhlasím ale to že mě budeš nosit ne, jsem snad nějaký dítě, vždyť jsem těžká" řekl jsem a Payton se zasmál, "co je?" zeptala jsem, "prosíme ty a těžká, vždyť vážíš 40kg i s postelí a ne nevypadáš jako dítě, ale máš zvrtnutý kotník, tím pádem nemůžeš chodit" vysvětlil mi, "ahh fajn ale nosit mě prostě nebudeš" řekl jsem mu a koukla na něho vážným pohledem, "to se ještě uvidí" řekl a usmál se, já už jsem radši nic neřekla, "já jdu objednat nějaký jídlo jo" řekl Payton a koukl na mě, "neříkal si že ho uděláš?" zeptala jsem se ho a usmála se, "tohle se počítá taky jako vaření ne? chceš pizzu nebo čínu?" zeptal se mě, "no nevím jestli se počítá a spíš tu pizzu" odpověděla jsem mu a on jen přikývl a šel do kuchyně, nejspíš asi "vařit" to jídlo. Já si mezitím lehla na gauč, zahrabala jsem se do polštářů a přikryla jsem se dekou, "jakou chceš pizzu?" ozval se Payton z kuchyně, "umm šunkovou" zakřičela jsem nazpátek a potom jsem jenom slyšela jak Payton něco říká a potom jsem slyšela jak jde do obýváku, "budou tady z- awwww ty jseš tak roztomilá" přerušil větu kterou chtěl říct když mě viděl, "pojď si za mnou lehnout" řekla jsem mu a odhrnula jsem deku, "vždyť jdu" řekl Payton a lehl si ke mně, "tak na co by jsi se chtěla kouknout" zeptal se mě Payton když projížděl filmy, "umm mně je to jedno něco tam pusť" řekla jsem, "dobře tak alespoň jaký žánr ?" otočil na mě hlavu, aby na mě viděl, "tak třeba nějaký horor" odpověděla jsem mu na otázku, "nebudeš se bát ?" zeptal se mě Payton a v hlase mu pohrával smích, "ja a bát se, vůbec, horory jsou mou denní rutinou" řekla jsem mu a vítězně jsem se usmála, "fajn když říkáš že se nebojíš, tak si pustíme Electus vita supernis tenebris" řekl a i on se vítězně usmál .......

Po dlouhé době jsem něco opět vydala, tak snad se vám to líbí :)