Dívka se přistěhuje společně s její mamkou do Severní Karolíny. Co se stane když narazí na chlapce který ale nebude jenom člověk ale něco co dosud dívka považovala za pouhé mýty. To se dozvíte v příběhu.
Helou my best guys<3 Máme tady další díl snad se vám to bude líbit.
Dylan's pov : "jdi si lehnout já ji ošetřím a vezmu ji do pokoje jo a nezapomeň si vzít ty prášky" řekl jsem a Payton odešel já jsem vzal Ell do náručí a nesl jsem ji do jejího pokoje. Když jsem jí opatrně položil na postel šel jsem pro lékárničku a šel zpátky k Ell, sedl jsem si k ní. "pane bože to je debil" řekl jsem si pro sebe když jsem jí ošetřoval to vyřezaný příjmení. Už jsem měl skoro hotovo ale řeknu vám nebudu se divit když se teď Ell ani nepodíval protože se ho bude extra bát. "tak hotovo" řekl jsem a podíval jsem se na ni, ležela jak kdyby byla mrtvá, naštěstí dýchala, odešel jsem z jejího pokoje a šel do svýho kde jsem si udělal vše potřebné a šel spát.
Payton's pov: Když jsem se ráno probudil koukl jsem na mobil a na displeji bylo 5:45, ani jsem se nedivil a šel do koupelny. Tam jsem si udělal hygienu ale vzpomněl jsem si co jsem včera udělal, řekl jsem si že se za ní půjdu kouknout a omluvit se. Proto jsem rychle na sebe vzal jenom černý tepláky a mikinu
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
A šel jsem nebo spíš běžel za moji maličkou. Když jsem byl u dveří Pomalu jsem je otevřel a uviděl jsem ji, moji maličkou. Došel jsem k její postel a sedl si jako první jsem si všiml toho příjmení a potom těch všech modřin, "bože já jsem kretén" řekl jsem a už jsem ucítila jak mi kapou slzy, ale nevím proč nemiluju ji nebo jo já nevim. "měl bys jít za chvilku by se měla probudit" řekl Dylan který stál u dveří, "pro bych měl, chci být tady s ní, chci se jí omluvit" řekl jsem s provinilostí, "a ty myslíš že se tě nebude bát, proboha Paytone vždyť si ji skoro zabil jestli ji to budeš omlouvat tím že sis nevzal prášky, tak se tě bude bát ještě víc" řekl mi s důrazem zase Dylan, "fajn ale pak ji chci vidět" řekl jsem a Dylan mi odpověděl "dobře a teď pojď", šel jsem tedy ale s velkou nechtěností..
Ell's pov: Začala jsem zase vnímat, prvně světlo a pak i různý věci. Když jsem otevřela oči úplně, chtěla jsem si sednou, ale jakmile jsem se pokusila sednout hned jsem sykla bolestí a potom jsem si vzpomněla co se stalo včera. Začala jsem se bát, klepat a brečet ale spíš bát, bát se Paytona, co když mě zase zmlatí? Co když mě zabije? Tohle se mi promítalo hlavou než jsem neuslyšela otevírání dveří, hned jsem zbystřila a zároveň jsem si obejmula nohy a posunula co nejdál od dveří. Najednou vstoupil zase ten kluk "ahoj" řekl mi a já jsem se klepala, so moje odpověď nebyla žádná, jenom jsem se na něho vystrašený koukla, "neboj já ti neublížím" řekl mi zase ale já jsem na něho hodila jenom nevěřícný pohled "to jsem si mohl myslet, že mi nebudeš věřit, no nic tady máš jídlo a pití" řekl mi a chtěl mi dát jídlo na postel ale já jsem hned dala ruce před obličej, protože jsem si myslela že mě chce bít. On si jen povzdechl dal mi jídlo na stůl který byl značně daleko na to aby jsem si nemyslela že mě chce bít. Když odešel tak jsem se bála že do toho jídla něco dal, takže jsem to nejedla. Jenže po chvíli se zase otevřeli dveře ale byl tam někdo koho jsem se bála.. Byl tam.....
