Rainbowbear /Larry Stylinson

1.

Louis

Všechno to začalo pohledem do těch krásných zelených očí.

Bavil jsem se s přáteli v baru. Nic neobvyklého. Pár drinků, hudba, zábava jenže to vše do momentu kdy jsem se střetl s tím žhavým zeleným pohledem. Jen tak tam stál, opíral se o sloup a upíral na mě ty proklaté oči. Bylo to elektrizující. Jakoby mezi námi probíhali jiskry. Nemohl jsem odtrhnout oči a popravdě ani jsem nechtěl.

Prohlížel si mě a já cítil jakoby pod tím pohledem mé tělo ožívalo. I já si ho také  prohlédl. Vysoký, dobře stavěný. Nejvíce mě zaujali jeho kudrnaté hnědé vlasy. Začal jsem si představovat jaké by asi byly na dotek. Ne na tohle teď nesmím myslet...

Hudba zvolnila a já šel pro další rundu na bar. Než si mě barman vůbec stihl všimnout ucítil jsem na zádech něčí ruku.
"Ahoj Modroočko" ozval se neznámý hlas.
Na vteřinu jsem úplně ztuhl. A pak jsem je uviděl. Znovu jsem se díval do těch smaragdových očí.
"Ehm...ahoj" no velmi duchapřítomné. Nevím co se to se mnou děje. Normálně přece umím komunikovat s lidmi.

Konečně si mě všiml barman, oddechl jsem si, že můžu ten pokus o konverzaci oddálit. Už jsem chtěl objednat, když jsem si všiml, že kudrnáč nemá pití.
"Co piješ?" Jsem slušně vychovaný přece ho nebudu ignorovat.
Kudrnáč se jen zasmál a objednal čtyři piva. Nechápavě jsem na něj zíral. Nevšiml jsem si, že by tu měl přátele.
"Všiml jsem si co s klukama pijete. Vem jim pití a my se uvidíme později." Pošeptal mi s rukou stále na mých zádech. Když mi to šeptal, jemně se mi rty otřel o ucho a já se zachvěl. Bože, co se to se mnou děje. Takhle přemrštěně reagovat na tak letmý dotek.

Než jsem se vzpamatoval byl už kudrnáč pryč i se svým pivem.

Vrátil jsem se ke klukům a podal jim piva. Oba vypadali že se náramně baví. V boxu se k nám přidali nějaké slečny. Jsou celkem hezké. Posoudím objektivně, i když tohle vůbec není můj šálek čaje.
Pivo je studené jak má být, ale můj tep stále nepolevil.
"Kluci, jdu na vzduch." Ne že by mě snad vnímali. Liam vypadá, že momentálně nevnímá víc než jazyk brunetky co mu právě vlezla na klín. Niall se směje od ucha k uchu a vnímá asi stejně jako Liam, jen dvě slečny co se na něj lepí každá z jedné strany.

No nic. Vyrazím sám směrem k východu. Bar je z venku nenápadný. Opřu se zády o zeď poblíž vstupu a hledám v kapsách krabičku cigaret. Ještě než si stihnu vytáhnout oheň už mi cigaretu u rtů někdo připaluje. V šoku ji malém zase upustím.

Zase on? Nevím jestli mám takovou smůlu nebo štěstí. Vůbec nevím co říct. Jakoby mi ty zelené oči úplně vygumovali mozek. Potáhnu si a doufám že mě to trochu uklidní.

I on si zapálí.

"Jsem Harry." Představí se kudrnáč. A páni. Ale vážně páni! Ten jeho hlas! Už jsem zmínil že jsem gay? A tenhle anděl přede mnou má snad vše co mě kdy přitahovalo. Brunet - jasně. Vyšší - och bože ano. Široká ramena - ano prosím a jak. A právě teď na mě zírá pronikavým pohledem. Bože, kéž by tak byl gay.

"Louis" jen na něj zírám. Neschopný dalšího slova.

Asi už jsem toho dnes vypil víc než jsem si myslel. Protože není možné, aby tu tenhle krasavec jen tak stál a naklonil se ke mě. To se mi musí zdát. Z jeho blízkosti mě mrazí po celém těle. Když se rukou opře vedle mé hlavy, prostě zapomenu na všechny obavy. Zajedu mu rukou do těch kudrnatých vlasů a políbím ho.

Prosím mějte se mnou slitování je to moje první povídka vůbec.