NewAvengers: Into the U.N.K.N.O.W.N.

SLABÝ ČLÁNEK

ROSE

Stála jsem před svým domem. Dívala jsem se na krásnou vilu. Zahrada o rozloze skoro sta akrů. Obrovský bazén s vířivkou. Venkovní posezení navrhované nejlepší designérkou na světě. Nábytek dražší než můj štít. 

Uvnitř domu je deset ložnic. U každé ložnice je vlastní koupelna se sprchou i vanou. Na každém patře je velká společenská místnost. Kuchyň je pomalu větší než obývák v Toweru. Obývák má tři pohovky a několik křesel. Velká televize přes celou zeď. Jídelna je připravená až pro osmnáct lidí. Garáž je zde pro patnáct aut. Na přistávací plochu se vejdou dva jety. 

Asi jsem v ráji. 

Odvrátila jsem zrak od svého domu a podívala jsem se na Jeremyho. Vyndával všechny tašky z auta. Mohla bych mu pomoc, ale taky nemusím. Líbil se mi ten výhled na něj. Kvůli vedru si sundal tričko, takže tady chodil jen v upnutých džínách. Ohýbal se pro tašky, a pokaždé, když je zvedl, se mu napnuly všechny svaly. 

Jo, jsem v ráji. 

,, Užíváš si výhled?,, zeptal se mě. Probrala jsem se, zakroutila hlavou a pak si přestala skousávat ret. Jeremy se zasmál a hodil po mně jeho tričko. 

,, Vezmeš mi aspoň to dovnitř?,, zeptal se mě. Odrazila jsem se od auta a šla jsem do domu. Zapnula jsem klimatizaci. Uvnitř se nedalo dýchat. Zapojila jsem ledničku a mrazáky. Jeremy mi přinesl tašku z obchodu, ve kterém jsme se po cestě stavili. Začala jsem uklízet jídlo do lednice. 

Zrovna jsem uklízela mléko, když jsem si všimnula fotky na lince. Zavřela jsem lednici a podívala jsem se na tu fotku. Rodiče. Jak jim asi je? Chybím jim? Oplakali mě? Dívala jsem se na tu fotku a v duchu jsem si nadávala. Jestli mě opravdu měli rádi, jak mi pořád říkali, musí teď být zničení. 

,, V pořádku?,, zeptal se mě Jeremy. 

,, Ublížila jsem jim.,, šeptla jsem. 

,, Rosie, je to plán.,, objal mě kolem pasu. 

,, Proč jsem jim o tom plánu neřekla?,, zeptala jsem se nahlas. V tu chvíli jsem si nemohla vzpomenout, proč jsem je byla ochotna vystavit takové bolesti. 

,, To já nevím, ale určitě jsi pro to měla dobrý důvod.,, ujišťoval mě. 

,, O tomhle plánu ví Lila a Bucky. Pak ještě Pepper s Laurou, ale ty nezasahují. Nechtěla jsem o tom říkat rodičům. Možná jsem chtěla, aby zažili tuhle bolest.,, lekla jsem se sama sebe. Opravdu jsem to udělala? 

,, Proč bys to dělala?,, otočil si mě Jeremy k sobě. 

,, Protože jsem chtěla, aby cítili jaké to je, ztratit rodinu.,, skoro jsem brečela. 

Roky jsem se potácela na tomhle světě s tím, že nemám rodiče. Každý den jsem vnímala tu bolest, která mi připomínala, že jsou pryč. Denně jsem si před spaním přála, aby se vrátili. Brečela jsem kvůli nim tolik nocí. Možná jsem chtěla, aby věděli jaké to je. Jaké to je, když vás opustí člověk, na kterém vám záleží.

,, Musíme najít Meddexe co nejdřív, abych jim mohla zavolat.,, podívala jsem se mu do očí. 

,, Najdeme. Začneme klidně už teď.,, chytl mě za ruku a vedl do jedné ložnice. Tahle bude moje. Jeremy ji bude mít hned vedle. Otevřela jsem skříň. V ní bylo několik paruk a různých šatů. Vzala jsem si paruku, abych vypadala jako černovláska. Pak jsem si nasadila kontaktní čočky, aby nikdo nepoznal mé oči. Oblékla jsem se do lehkých letních šatů a vydala jsem se dolu. 

Jeremy se už opíral o rám dveří. Vypadal úplně jinak. Přesto jsem cítila, že je to pořád on. Líbil se mi ten pocit. Věděla jsem, že ho poznám vždycky. Vzala jsem ho za ruku a zamknula jsem. Společně, ruku v ruce, jsme šli do města. Kolem nás procházeli dovolenkáři.