NewAvengers: Into the U.N.K.N.O.W.N.

ZOTAVOVÁNÍ

ROSE

Ležela jsem v posteli a sledovala jsem televizi. Nemohla jsem se moc hýbat. Mé orgány na tom ještě nebyly nejlépe, takže jsem musela jen ležet a nedýchat moc prudce. Natáhla jsem se pro ovladač, abych mohla přepnout programy. Jenže televize se zasekla a nešla přepnout. Naštvaně jsem praštila rukou do matrace. 

Podívala jsem se na chodbu. Za deset minut bude střídání směn. Půl minuty si sestry předávají složky. To je má šance vypadnout. 

Vyletěla jsem z postele, ale musela jsem se prohnout bolestí. Sakra. Narovnala jsem se a pomalu jsem šla ke dveřím. Venku nikdo. Vyšla jsem ven a rychle jsem proběhla celou JIPkou. Doběhla jsem ke dveřím, na kterých bylo napsané Rogers. Rychle jsem vklouzla dovnitř a zavřela jsem dveře. 

Otočila jsem se na tátovu postel. Spal. Sedla jsem si na židli vedle jeho postele a vzala jsem si noviny, které mu přinesla máma. Začala jsem číst dost nezáživný článek. Dobře. Bylo to docela zajímavé, ale nebyl to můj šálek čaje. 

,, Neměla bys odpočívat v pokoji napojená na kapačku?,, ozval se tátův hlas. Ohnula jsem roh novin, abych na něj viděla. 

,, Zasekla se mi televize.,, vysvětlila jsem mu. 

,, Tak jsi přišla sem. Určitě za doprovodu sester, které ti to povolily.,, díval se na mě. Zase jsem se schovala za noviny. 

,, Jak ti je?,, zeptal se mě rozespale. 

,, V pohodě.,, mykla jsem rameny. Táta mi sebral noviny a složil je, abychom na sebe mohli vidět. 

,, Rosie, nemůžeš být v pohodě. Já to schytal míň a doteď je mi blbě.,, díval se mi do očí. 

,, Já dostala protijed.,, připomněla jsem mu. 

,, Protijed zastavil jen šíření jedu. Pořád ho máš v těle.,, ukázal na mě. Přitáhla jsem si kolena k bradě a povzdechla jsem si. Po chvíli jsem se zvedla a lehla jsem si na kraj postele vedle táty. Táta se trochu šoupl, abych měla víc místa. 

,, Není mi dobře.,, přiznala jsem se. Táta jen přikývla a stáhl mě do objetí. Uvelebila jsem se na jeho hrudi a na chvíli jsem zavřela oči. Táta mě hladil po zádech. 

,, Chceš pustit tu televizi?,, zeptal se.

,, Můžeme.,, souhlasila jsem. Táta se natáhl pro ovladač a zapnul to. Projížděl všechny kanály dokud nenašel ruský. Zrovna dávali Jen počkej, zajíci. Chvíli jsem se na to dívala bez výrazu, ale po chvíli jsem se už smála. 

,, Dívala jsi se často na tuhle pohádku?,, zeptal se mě táta. 

,, Každý den v deset hodin. Pokud jsem tedy nemusela jít na misi. Tohle byla jediná pohádka, kterou jsme měli v Komnatě povolenou. Dreykov mi koupil velkou barevnou televizi. Většinou jsem dostala povolení opustit trénink, abych se mohla dívat.,, vzpomínala jsem. Rudá Komnata nebyla vždy jen o utrpení. Našly se i hezké chvilky, na které občas ráda vzpomínám.

,, Koukala jsi na to i v Americe?,, ptal se mě dál. 

,, Ne.,, odpověděla jsem ve zkratce.

,, Proč ne?,, hladil mě ve vlasech. 

,, V Americe není dobré být jiný.,, šeptla jsem. 

,, Zakázali ti to?,, uhádl. 

,, Prezident.,, přikývla jsem. Táta se na chvíli zarazil a nakonec pokračoval v hlazení mých vlasů. Trochu jsem nadzvedla hlavu a otočila jsem se na tátu. 

,, To mě mrzí.,, pokusil se o úsměv. 

,, Mě ne. Aspoň jsme věděla, co mě tady čeká.,, mykla jsem rameny. Najednou se rozezněl v nemocnici alarm. Sakra.