NewAvengers: Into the U.N.K.N.O.W.N.

STRACH

ROSE

Ráno jsem vstala a udělala ty muffiny, jak jsme se s Jeremym dohodli. Vzala jsem si svůj hrneček s čajem a hodila jsem do něj nějaké prášky. Nebylo mi moc dobře. Nejhorší je, že na mě nejspíš něco leze, protože jsem si dost jistá, že včera jsem nepila. Jen Jeremyho pivo. Toť vše. 

Zavřela jsem oči a poslouchala jsem. Takové ticho. Dokud jsem neslyšela, jak si vedle mě někdo sedá. Otevřela jsem oči, abych se podívala na narušitele. Tohle je druhá nejhorší možnost. 

Mezi námi bylo hrozné ticho. Chtěla jsem se ho na něco zeptat, ale nevěděla jsem jak. Jen jsem v tichosti seděla a upíjela čaj. Tohle napětí mezi námi mi moc nepomáhalo. Těžce jsem dýchala. Úžasné. 

,, Co máma?,, zeptala jsem se ho. 

,, Necítí se nejlépe.,, odpověděl mi vyhýbavě. 

,, Já to musela říct. Chtěla jsem to říct už dlouho.,, vysvětlila jsem mu. Jen přikývl. Ani se na mě nepodíval. Prostě mlčel. Tohle bylo snad ještě horší než předtím. 

,, Aspoň něco řekni.,, zaúpěla jsem.

,, Ale co, Rosie? Vždyť ty už to slyšet stejně nechceš. Když začnu mluvit, utečeš mi. Takhle aspoň můžu sedět vedle tebe.,, opřel se pohodlně do křesla. 

Jen jsem kývala hlavou. Snažila jsem se vypnout své emoce, abych mu už nic dalšího neříkala. Měl pravdu, nechtěla jsem to slyšet. Vlastně jsem to chtěla slyšet. Chtěla jsem slyšet hlas mého táty. 

,, Víš vůbec, jak to bolelo?,, zeptala jsem se ho po nekonečném tichu.

,, A ty?,, otočil se na mě. 

,, Co jsem podle tebe měla dělat? Věděla jsem, že chcete odejít. Musela jsem se s tím smířit.,, obhajovala jsem se. 

,, Ale nemusela jsi předstírat smrt.,, řekl klidně. 

,, A ty jsi mě nemusel opouštět.,, vrátila jsem mu to. Zase jsme oba byli zticha. Oba moc tvrdohlaví na to přiznat, že jsme se spletli. Chtěla jsem mu říct pravdu. Chtěla jsem mu říct, že jsem nic z toho, co jsem řekla, nemyslela vážně. Že jsem kvůli tomu probrečela celou noc. 

Jenže to jsem mu říct nemohla. Jedna má část byla ráda, že jsem to konečně řekla. Ta druhá část pořád brečela a nadávala si. Obě části se spolu praly a já čekala jaká vyhraje. Jenže nevyhrála ani jedna. Vypnula jsem emoce. Nic. Prázdno. 

,, Kam půjdeš?,, zeptal se mě táta. Nadzvedla jsem obočí a trochu jsem se předklonila. 

,, Až tohle skončí. Kam půjdeš?,, dodal. 

,, Nevím.,, přiznala jsem se. Dopila jsem svůj čaj a odložila jsem hrnek na menší stolek. Neměla jsem tušení, co budu dělat. Mám tolik nepřátel, že nikde nebudu v bezpečí. V New Yorku jsem byla schovaná pod NewAvengers. Jenže sama jsem sama. Nejsem 3R, jsem Rose Romanoff Rogers. Holka, co si znepřátelila skoro celý svět. Jsem docela v loji.

,, Jdu si udělat ještě jeden čaj. Chceš taky?,, zvedla jsem se. 

,, Nenasypeš mi do něj místo cukru sůl?,, podíval se mi do očí. Musela jsem se trochu pousmát. 

,, Ne. Nasypu ti tam prášek na spaní. Pak tě unesu a budu vydírat USA. Dostanu z nich peníze a pak tě vrátím.,, sladce jsem se usmála. 

,, Dáš mi aspoň 5% výdělku?,, zeptal se.

,, Klidně.,, mykla jsem rameny. 

,, Tak jo.,, zasmál se táta. S úsměvem jsem se vrátila zpátky do domu. Dala jsem vařit další vodu a hledala jsem pytlíčky s čajem. Natahovala jsem se úplně k vrchní poličce, když se kolem mého pasu odmotaly dvě paže a zvedly mě do vzduchu. Vzala jsem si pytlíček s čajem a usmála jsem se na Jeremyho. Položil mě na zem a já se k němu ladně otočila.