NewAvengers: Into the U.N.K.N.O.W.N.

RODINNÁ DOVOLENÁ

ROSE

Seděla jsem v autě na místě spolujezdce. Jeremy řídil. Já jsem se jen dívala před sebe na tmu. Neměla jsem náladu ani mluvit. Chtěla jsem tohle všechno už mít za sebou. Nastal čas vrátit se domu. Do světa živých to však ještě nebude. 

Využiju toho, že jsem mrtvá. Po mrtvých nikdo nejde. To se hodí. Aspoň najdu důvod, proč Jessica předstírá, že je mrtvá. Co jsme pokazily tolik, že musela zmizet? 

Natočila jsem hlavu na Jeremyho. Ten se mnou od toho incidentu nemluvil. Nevím proč. Prostě večer odešel a pak se vrátil a nemluvil se mnou. Nechtěl ani ležet v jedné posteli. Spal radši na gauči. Co se pokazilo tady? Ví to? 

Šel uklidit tělo. Máma šla prý s ním. Zjistili něco? Vědí, že lžu? Musí to vědět. Nenapadá mě jiný důvod, proč by na mě měli být naštvaní. Nevěděla jsem, co mám dělat. Mám mu to říct? 

Vzala jsem do ruky telefon a hledala jsem ten kontakt. Potřebovala jsem s ní mluvit. Musela vědět pravdu. Debbie Carter. Vytočila jsem to číslo a chvíli jsem čekala. 

,, Carterová.,, ozvalo se na druhé straně. 

,, Ráda tě slyším, Debb.,, pousmála jsem se. Nastalo dlouhé ticho. Slyšela jsem jeden vzlyk. Ten však hned ustal.

,, Tak já o tobě mluvím jak o světici a ty finguješ svou smrt?,, zeptala se mě. 

,, Taky jsi mi chyběla.,, šeptla jsem. 

,, Co se pokazilo, Rose?,, šla rovnou k věci. 

,, Musíme si promluvit.,, naznačila jsem jí, že o tom teď nemůžu mluvit. Viděla jsem Jeremyho napnuté svaly. Poslouchal každé slovo. 

,, Tower.,, 

,, Díky. Uvidíme se?,, zeptala jsem se, abych se ujistila. 

,, Určitě.,, típla hovor. Pousmála jsem se a odložila jsem telefon. Podívala jsem se do zpětného zrcátka. Za námi jela Megan a Lila. Zbytek letěl jetem. 

Opřela jsem si hlavu o opěradlo a zavřela jsem oči. Nespala jsem. Jen jsem přemýšlela. Přemýšlela jsem nad dnem, kdy Jess umřela. Ten den jsem zabila hodně lidí ze vzteku. Chtěla jsem je vidět trpět za to, že mi vzali mou kamarádku. 

Byla jsem naštvaná a způsobila jsem spoustu škody. A ona je pořád naživu. Tu bombu tam hodili oni, ale ona se dostala ven. Usmála jsem se nad vzpomínkou na Jessicu. Byla jako moje starší sestra. A teď je zpátky. 

Celou cestu bylo úplné ticho. Cítila jsem Jeremyho vztek. Byl na mě strašně naštvaný. Byla jsem ráda, že jsem se z toho auta dostala. Nemusela jsem cítit jeho emoce. Došla jsem k výtahu a počkala jsem na Jeremyho. 

Společně jsme vešli dovnitř. Zase to otravné ticho. Výtah vyjel k nám do patra. Šla jsem dlouhou chodbou. Jeremy zalezl k sobě do pokoje a já pokračovala dál. Vlezla jsem do svého pokoje a zamknula jsem dveře. 

,, To je dost, že jdeš.,, ozvala se Debb z mé postele. 

,, To byla hrozná cesta.,, lehla jsem si vedle ní. 

,, Co se stalo?,, otočila na mě hlavu. 

,, Jeremy to nejspíš ví, takže je na mě naštvaný.,, vysvětlila jsem jí. 

,, Co ví?,, zeptala se mě nechápavě. 

,, Pamatuješ Hustona?,, zeptala jsem se jí. Přikývla.

,, Měl kolem sebe hodně lidí. Skoncovali jsme s nimi. Já jsem nedokázala tam jít. Šli Avengers a tým beze mě. Zůstala jsem doma. Objevil se tam Hustone.,, povzdechla jsem si.