NewAvengers: Into the U.N.K.N.O.W.N.

KRADENÉ AUTO

ROSE

Seděla jsem na zemi u okna. V ruce jsem měla prášky, které jsem měla spolknout. Nechtěla jsem je spolknout. Představa, že jsem paralyzována na dalších pět hodin, se mi moc nelíbila. Prášek jsem zabalila do kapesníku a strčila jsem ho pod parapet. 

Postavila jsem se na nohy a šla jsem do své koupelny. Aspoň něco mi zůstalo. Pěstí jsem praštila do zrcadla, které viselo na stejném místě. Kousíčky střepů se rozsypaly po zemi kolem mě. Střepy mě však nezajímaly. Zajímal mě pytlíček bankovek v díře ve zdi.  Ten za ním jsem zatím neřešila. 

Vyndala jsem balíček a začala jsem počítat. Dvacet, třicet,... dvě stě osmdesát. Dopočítala jsem se na tisíc dolarů. To není moc, ale není to ani málo. Musím si jít koupit nějaké oblečení, hygienické potřeby, ale hlavně aspoň jednu zbraň. 

,, Rose?,, ozvalo se klepání na dveře od koupelny. 

,, Pojď dál!,, křikla jsem na Lilu. Otevřela dveře a vešla dovnitř. 

,, Co jsi vyváděla?,, zeptala se mě zmateně. 

,, Peníze.,, ukázala jsem na balíček na umyvadle. 

,, Kolik tam máš?,, podívala se do pytlíčku. 

,, Něco okolo tisíce dolarů.,, mykla jsem rameny. Střepy jsem sebrala do ruky a odnesla jsem je do koše na chodbě. 

,, Vyrážíš někam?,, zeptala se mě se špetkou naděje. 

,, Nakupovat. Jedeš taky?,, zkusila jsem to. 

,, Jo. Ale řídíš.,, ukázala na svou zlomenou ruku. Na chvíli jsem se zastavila v pohybu. Jasně. 

,, Lepší se?,,

,, Jo. Už to nebolí. Sice mám hodně prášků a pohled na kost, která mi trčela z ruky, mě bude strašit ještě dlouho, ale už je to lepší.,, zalhala. Jen jsem přikývla. 

,, Teď bych měla říct, že je to v pohodě, ale sama vím, že to v pohodě není. Je to děsný pocit, co?,, zeptala jsem se jí, když jsem si nazouvala boty. 

,, Nikdy jsem nikoho nezabila a teď... vyhodila jsem do vzduchu půlku města.,, dívala se prázdně před sebe. Zavázala jsem si tkaničky. Postavila jsem se ke dveřím a otočila jsem se na Lilu. 

,, Zabila jsem tisíce. První byli nejhorší. Pak už nic necítíš.,, vyšla jsem ze dveří. 

,, Tohle jsem opravdu nechtěla slyšet, Rose.,, doběhla mě. 

,, Jenže je to pravda.,, mykla jsem rameny. Hodila jsem si na záda šálu a zmáčkla jsem tlačítko výtahu. 

,, Od čeho máš ten monokl?,, zeptala se mě, když jsem se na ni konečně otočila. Jemně jsem se chytla za tvář. Nalila jsem do sebe tolik alkoholu, že jsem na to skoro zapomněla. 

,, Někdo mě praštil.,, zmáčkla jsem znovu to tlačítko. 

,, Kdo?,, nenechala to být. 

,, Jeremy.,, vešla jsem konečně do výtahu. 

,, Cože?!,, vyjekla. Zatáhla jsem ji do výtahu a zavřela jsem dveře. Lila se na mě překvapeně dívala. 

,, Pohádali jsme se. Nečekala jsem tu ránu a schytala jsem ji. Nedávala jsem bacha.,, vysvětlila jsem jí. 

,, To je přece úplně jedno! Vždyť tě praštil! Nemá právo na tebe takhle sáhnout!,, zuřila. Myslela jsem, že bude na straně svého bratra. Nečekala jsem, že bude soucítit se mnou. 

,, Lilo, já ti musím něco říct!,, zarazila jsem ji, když pokračovala ve své přednášce o násilí na ženách. 

,, Co?,, zeptala se mě.