NewAvengers: Into the U.N.K.N.O.W.N.

LUCY

ROSE

Seděla jsem u rodičů v pokoji a pracovala jsem na máminým notebooku. Poslouchala jsem nahranou přednášku ze školy, abych se mohla učit na test z biochemie. Profesor mluvil anglicky, ale titulky jsem měla v ruštině. 

Angličtina mi poslední dobou dělala velké problémy. Nedokázala jsem se soustředit na anglická slova. Nedokázala jsem rozeznat ani ty jednoduchá. Denně jsem je používala a teď jsem nebyla schopná poskládat smysluplnou větu. 

Věnovala jsem se výkladu, když se na mých ramenech objevily tátovy ruce. Díval se na obrazovku a něco si u toho říkal. Pak mi poklepal na rameno. Sundala jsem si sluchátka. 

,, Чмо?,, zeptala jsem se táty. 

,, По-английски.,, napomenula mě máma. 

,, Promiň. Cože?,, otočila jsem znovu na tátu. 

,, Ptal jsem se, co to je.,, zopakoval táta. Chtěla jsem odpovědět, ale najednou jsem zase měla úplné okno. Poslední dobou se to dělo až moc často. 

Nemohla jsem si vzpomenout. Věděla jsem přesně co chci říct rusky, ale anglicky jsem si nevzpomněla ani na jedno slovo. Začala jsem panikařit. Nemohla jsem mluvit s mým tátou. Vypadla mi všechna slova! Nemůžu tátovi nic říct.

,, Rosie?,, zeptal se mě táta. 

,, Já...,, snažila jsem se vzpomenout. Máma odložila knihu a podívala se na mě. Hledala jsem ta slova v mé hlavě, ale nikde tam nebyly. 

,, Holčičko, v pořádku?,, sedla si máma na posteli. 

,, Biochemie.,, přečetla jsem z obrazovky na počítači. Tím jsem zamaskovala, že jsem neznala ta anglická slova. Táta mě pohladil po vlasech a jen se jemně usmál. Věděl, že je něco špatně. 

,, O čem to je?,, zeptala se mě máma. 

,, O biochemii.,, přečetla jsem to znovu. Máma jen přikývla a nakonec mi dala pokoj. Znovu jsem si nasadila sluchátka a poslouchala jsem zbytek přednášky. 

Po hodině jsem měla všechno hotové. Sepsala jsem protokol na laboratorní cvičení a poslala jsem ho profesorce. Musela jsem uznat, že mě to opravdu hodně bavilo. 

,, Hotovo?,, zeptala se mě máma.

,, Jo.,, přikývla jsem. 

,, Pilná studentka.,, utahovala si ze mě. 

,, Maturita se blíží.,, mykla jsem rameny. 

,, Co potom?,, nadhodila máma. Zarazila jsem se. Nad tím jsem nepřemýšlela. Myslela jsem si, že se maturity ani nedožiju. Jak jsem měla vědět, že přežiju sedmnáct let?

,, Nic. Nejsem zrovna ten typ, který by šel někam studovat dál.,, skládala jsem postupně větu. Máma nadzvedla obočí, ale nechala to být. Věděla, že lžu. 

Vždycky jsem chtěla jít na vysokou. Naučit se něco, v čem budu opravdu dobrá. Mít zaměření. Jenže já nikdy na vysokou nepůjdu. Jsem vrah v Americe. Neumím pořádně angličtinu. Nemám právo na další studium.

,, Jdeš dneska do školy?,, zeptal se mě táta. 

,, Za hodinu.,, přikývla jsem. 

,, Chceš tam odvézt? Jedu na základnu.,, nabídl mi. 

,, Jen se převlíknu.,, přikývla jsem nadšeně. Vzala jsem si svou učebnici a rychle jsem běžela k Lila, aby mi půjčila nějaké oblečení. Dala mi bílé džíny a růžové tričko.